Jméno autora:Země světa

Město černé horečky

Cardiff je od roku 1955 hlavním městem Walesu. Jeho základy položili Římané, po jejichž pevnosti zdědilo město i svůj název – z Castra Didi, Didova tábora, se časem stal velšský Caerdydd, anglicky Cardiff. Ve středověku měl pověst doupěte zločinců, hrdlořezů a pirátů, kteří ohrožují Bristolský průliv. Ještě v polovině 18. století ho obývalo pouhých 1500 lidí. Pak se silou vichřice přihnala průmyslová revoluce a díky uhlí vyváženému do celého světa se z velké vsi při ústí řeky Taff stala metropole země…

Město černé horečky Read More »

Big Pit aneb Velká díra

„Welcome in Big Pit,“ vítá nás bodrým hlasem muž v oranžové kombinéze a zkušeným pohledem přeměřuje naše hlavy, aby nám bílé přilby dobře padly. „A odkud jste přijeli? Czech Republic? Well, Ostrava, Kladno, ještě se tam fárá?“ přidává nám čelní svítilnu a široký opasek s baterií a záchranným balíčkem. Další muž sbírá fotoaparáty, přehrávače i hodinky, veškeré přístroje, které obsahují baterie. „Se suchými články dolů nemůžete, mohly by vydat jiskru, a ta iniciovat výbuch metanu…

Big Pit aneb Velká díra Read More »

Swansea

„Narodil jsem se ve velkém velšském průmyslovém městě na počátku světové války: ošklivé, krásné město to bylo a je, alespoň pro mne…“ Slova nejproslulejšího velšského literáta Dylana Thomase platí dodnes. Druhé největší město v zemi jen pomalu mění svůj někdejší ryze průmyslový charakter továrních komplexů, zašedlých ulic a nekonečných řad dělnických domků, postavených nad řekou Tawe, na druhé straně se ale může pyšnit proměnou přístavu v moderní čtvrť zábavy, poučení, rekreace a bydlení…

Swansea Read More »

Llandudno

Ranním tichem se rozléhal pronikavý křik racků. Na pláži sbírali ulity mořských živočichů, s nimiž vylétali nad širokou nábřežní promenádu, kde je pouštěli ze zobáku na dlažbu. Schránky hlasitě křuply a rackové posnídali jejich obsah. Štědrou nabídku jim v noci vyplavily na pláž zpěněné vlny rozbouřeného moře. S jeho hukotem soutěžilo dunění hromů a scénu osvětlovaly blesky křižující oblohu…

Llandudno Read More »

Jak se pozná pravý Velšan?

Setkáte-li se s někým jménem Evans, Thomas, Davis, Jenkins, Jones, Morgan či Lloyd, je dosti pravděpodobné, že dotyčná osoba pochází z Walesu. Poměrně často se vyskytující stejná příjmení jsou následkem charakteru velšské krajiny – celé rozšířené rodiny žily izolovaně v odlehlých údolích. Původní keltské obyvatelstvo bylo postupně vytlačováno na západ, hlavně anglosaskými kmeny – jeden z vládců, král Offa, dal v 8. století dokonce postavit hraniční hliněný val, aby izoloval Velšany mimo své území. Dnes tento předěl slouží jako turistická stezka pro dálkové pochody…

Jak se pozná pravý Velšan? Read More »

Wales voní jehněčím

Projíždíme po perfektně upravených silnicích na velšském venkově. Rychlost je omezena na 40 mil za hodinu a před každou vesnicí ještě stojí nápis: Děkujeme, že jste zpomalili. Zpravidla následuje dopravní značka se symbolem ovce. Ovčích farem je ve Walesu nespočet. Zvířata se často potulují v těsné blízkosti silnic a na krajnicích, až se bojíme, abychom nějaké nesrazili. Ale mnohé z nich beztak půjdou na porážku. Vždyť Wales je proslavený svým jehněčím…

Wales voní jehněčím Read More »

Slavní Velšané

Krátký neformální průzkum veřejného mínění v několika velšských lokalitách může přinést neočekávané výsledky, pokud jde o slavné osobnosti z minulosti. Člověk by očekával krále Artuše (King Arthur) jako jasnou jedničku, ale není tomu tak. Zdá se, že tato postava je již odkázána do říše mýtů a pohádek. Historikové sice objevili záznamy v kronikách o velšském vojevůdci z 5.– 6. století jménem Arthur, ale věrohodné podklady chybí. Teprve středověk znamenal oživení legendy o slavných Artušových bitvách, jeho rytířích kulatého stolu a cestě za Svatým grálem…

Slavní Velšané Read More »

Motoráčkem na počátek našich dějin

Kladensko je jednou z českých oblastí, kde se v 19. století v nebývalém rozsahu rozvíjel průmysl. Těžba uhlí, výroba železa a oceli, strojírenská výroba či cukrovarnictví se postupně staly pro tato místa charakteristickými. Ruku v ruce s těmito činnostmi pronikaly do okolí Kladna rychle i ocelové pásy kolejnic, a prakticky každým údolím se rozléhal s ničím nezaměnitelný zvuk jedoucích vlaků. Z Kralup nad Vltavou do Kladna jezdí vlaky již od roku 1855, ze Středokluk do Podlešína od roku 1873 a kupříkladu ze Zvoleněvsi do Vinařic se první vlaky rozjely o dalších třináct let později…

Motoráčkem na počátek našich dějin Read More »

Oldřichov v Hájích

Uvažuji, zda je potřeba k nadpisu uvést upřesňující dovětek, ale některé názvy lze ponechat i bez doplňujících vysvětlení. Kam jsme se tedy vypravili tentokrát? Na malou železniční zastávku umístěnou v západní části Jizerských hor ve stejnojmenné obci na trati vedoucí z Liberce do Raspenavy a Frýdlantu v Čechách…

Oldřichov v Hájích Read More »

Slánsko z vlaku Českých drah

V okolí královského města Slaný, především severozápadně od něj, najdete zajímavou nezalesněnou, odedávna osídlenou zemědělskou krajinu. Je to kraj překvapivých rozhledů. Prakticky každého výletníka zde bude doprovázet silueta Řípu, Hazmburku nebo některého z výrazných kopců Českého středohoří, v popředí doplňovaná vystupujícími věžemi barokních kostelíků historických obcí a městeček. Správný geografický název pro tuto oblast je Řípská tabule, na severu pak přechází v Dolnooharskou tabuli…

Slánsko z vlaku Českých drah Read More »

Bezpráví

Nevím, jak tahle malá osada v údolí Tiché Orlice získala svoje jméno, a netuším, na kom zde bylo bezpráví vlastně pácháno. Osada se kdysi jmenovala Bezpráv a byla střídavě součástí obcí Rviště a Dobrá Voda, které dnes nesou společný název Orlické Podhůří. Záhy po roce 1989 se Bezpráví díky svému názvu nakrátko stalo němým svědkem neúspěšného pokusu o založení recesistického skanzenu komunismu, spočívajícího v pouhém nahromadění různých artefaktů z nedávno minulých dob – zarámovaných portrétů stranických představitelů a jejich bust, rudých praporů, pěticípých hvězd a jiných symbolů odcházející éry. Dnes po něm nenajdete ani stopy, ale vlaky kolem jezdí stále dál, už 161 let…

Bezpráví Read More »

Z Olomouce do Krnova

Pro spojení Moravy s rakouskou (později československou) částí Slezska měla vždy rozhodující význam 116 km dlouhá trať vedená z Olomouce do Krnova a dále do Opavy, dokončená jako součást Moravskoslezské centrální dráhy již roku 1872. Na ni později navázaly lokálky odbočující v Ondrášově do Dvorců (v roce 1898), ve Valšově do Rýmařova (1878), v Bruntálu do Malé Morávky (1901) a v Miloticích do Vrbna pod Pradědem (1880)…

Z Olomouce do Krnova Read More »

Tajemným Džbánem

Pod jménem Džbán se skrývá turisticky nedoceněné území mezi Rakovníkem a Louny. Přesto tuto půvabnou oblast zná většina absolventů středních či vysokých škol v Čechách. Stačí vyslovit názvy některých obcí – Hořesedly, Svojetín, Solopysky, Konětopy, a hned se v mysli vybaví chmelové brigády, z nichž si každý z nás odnesl do života vzpomínky na studentská léta, první lásky a večerní kradmé útěky z ubytovny do místních hospůdek…

Tajemným Džbánem Read More »

Mezi šoty

Středem Tuniska se od východu k západu táhne pás solných jezer nazývaných šoty, který pokračuje až hluboko do vnitrozemí sousedního Alžírska. Dominuje mu Šot el-Džeríd, jehož maximální rozloha se udává někdy pět, jindy dokonce 7000 km2. Bezodtoké jezero, které bývalo před tisíci let součástí Středozemního moře, má vodu pouze v zimě. Po většinu roku je vyschlé, s občasnými kalužemi a solnou krustou hrající všemi barvami, pod níž se však místy může skrývat zrádná bažina…

Mezi šoty Read More »

Červená ještěrka

Občas jsem tázán, která místa na světě jsou nejkrásnější či nejzajímavější. Upřímně odpovídám, že nevím, neboť krása míst stejně jako půvab žen se měřit nedá a nezajímavých míst není. Opravdu si myslím, že v každém koutě světa je možné najít něco pozoruhodného. V této mé víře mě opět utvrdila návštěva Metláví…

Červená ještěrka Read More »