2009

Kdyby Kypřané neměli Tróodos, museli by si ho vytvořit. Ano, parafráze této okřídlené Palackého věty docela dobře vystihuje, jak moc je bezmála dvoutisícové pohoří pro ostrov důležité. Nebýt Tróodu, Kypr by byl vyprahlou polopouštní krajinou a zcela jistě by za sebou měl mnohem jednotvárnější historii. Například by v době bronzové neprošel obdobím obrovského rozmachu, podmíněném exploatací zdejších ložisek měďnatých rud…

Prostá stavba z omítnutých kamenů je zalitá sluncem. Stavení s jednoduchou sedlovou střechou stojí na konci malé zahrádky, na první pohled jakási stodola. Druhý zkoumavější pohled se už nedokáže odtrhnout. A skoro se mu nechce věřit – to se nedá vymyslet, leda rovnou postavit. Ajios Nikólaos tis Stegis – svatý Mikuláš ze střechy…

Tak trochu představa prázdninového ráje – modré moře šplouchá, bílé lodičky se pohupují, zlaté slunce září, benátsko-turecká pevnost podmračeně stojí na konci promenády poseté stolky restaurací, kyperské lahůdky voní a víno je správně vychlazené. To je přístav v Páfu. Přesněji v Káto Páfu. Hned vedle vykopávek Néa Páfu. Který nebyl založen účastníkem trojského tažení Agapénorem, jak se zhusta v minulosti tvrdilo, neboť ten žil, pokud vůbec, dávno před vznikem Néa Páfu, a tak založil, pokud něco, Paláia Páfos. A ten je jinde…

Najít propagační materiál, který by informoval o Kypru, aniž by přitom alespoň krátce připomněl sounáležitost ostrova s Afrodítou, je skoro nemožné. A zrovna tak je skoro nemožné najít na Kypru prodejnu suvenýrů, v níž by zcela chybělo zboží s vypodobněním této nejkrásnější bohyně řeckého panteonu. Nic proti tomu, marketing má neomylně ověřeno, co na turisty zabírá, docela pikantní však je, že pohanská bytost značně uvolněných mravů se v posledním půlstoletí stala neoficiálním symbolem státu, jehož obyvatelé jsou v drtivé většině horlivými vyznavači ortodoxní křesťanské víry…

Poslední rozdělené hlavní město v Evropě. Konstatování, které stojí v záhlaví internetových stránek nikosijské radnice, se v ulicích města stává hmatatelnou realitou. Tady si ji člověk uvědomí daleko intenzivněji než kdekoli jinde. Nikósie neboli Lefkosía…

Pro většinu návštěvníků Kypru je Lárnaka vstupní branou na ostrov. Kdysi hlavní mezinárodní letiště v Nikósii se po roce 1974 ocitlo v nárazníkové zóně nikoho. A tak muselo být velmi rychle vybudováno letiště nové – volba padla na město na jižním pobřeží. Stejně tak se po ztrátě Famagusty rozvinul zdejší přístav. Jenže Lárnaka si zaslouží pozornost i sama o sobě…

Když Lazar z Betánie, vyčerpaný po dlouhé plavbě z Palestiny, míjel cestou do Kítia vinici s keři obtěžkanými dozrávajícími hrozny, rozhodl se poprosit majitele o občerstvení. Měl však smůlu. Narazil na lakomou stařenu, která mu odmítla vyhovět s tím, že její vinohrad zmírá suchem a neurodil jediný plod. Lazara nehorázná lež rozlítila: „Abys věděla, tak to, cos teď řekla, se stane skutečností!“. A proměnil vinici ve slané jezero. Netušil, že jeho čin bude jednou pro Lárnaku hotovým požehnáním…