Botanická zahrada v pražské Troji byla založena v roce 1969. Její skutečný rozvoj však začal až v 90. letech, něco málo přes dvacet intenzivních let je jen „chvilka“ oproti zahradám, které mají náskok celých staletí…
Komplex paláce, zahrady a jízdárny Albrechta z Valdštejna se považuje za nejvýznamnější šlechtické sídlo v Praze hned po Pražském hradu. Dokonce je možné, že jím Valdštejn chtěl samotný Hrad zastínit. Vždyť byl bohatší než císař…
Petřín navenek „klame tělem“. Tomu, kdo ho vidí poprvé odněkud z vltavských břehů, se může jevit jako jeden velký park, ve skutečnosti však petřínské svahy a část jeho temene pokrývá tucet na sebe navazujících zahrad a parků, které se při bližším ohledání svou tvářností navzájem dost odlišují…
Jižní svah Pražského hradu poskytl prostor ojedinělému souboru barokních zahrad, budovaných jako reprezentační i odpočinkové prostory pro majitele přilehlých paláců ve Valdštejnské ulici…
K nejatraktivnějším historickým zahradám Prahy patří i několik zahrad, které vznikly v areálech středověkých klášterů. Můžeme je považovat za doyenky pražské zahradní kultury, jež vzešla právě z klášterních areálů, přitom ale nelze tvrdit, že by byly živoucími pamětnicemi jejích počátků. O nich nám toho dnes již nemohou moc říci, na to během své dlouhé a většinou i pohnuté existence prošly příliš mnoha úpravami a přestavbami. Pojďme teď do tří z těchto zahrad nahlédnout a zkusme, zda se nám tam podaří alespoň nějaký náznak dávného genia loci vysledovat…
O Vrtbovské zahradě se říká, že je nejkrásnější z pražských barokních zahrad a někdy dokonce, že je nejhezčí palácovou zahradou italského typu na sever od Alp. Neodmyslitelně patří do našeho kulturního dědictví…
Pražský hrad obklopuje řada zelených ploch různého charakteru i stylu. Najdeme tu okrasné a užitkové zahrady, vinici, někdejší oboru reprezentující dnes s úspěchem téměř divokou přírodu i první veřejný městský park v Praze…
„Tak zavři si oči a poslouchej vzpomínky
– zvoní, zvoní,
u letohrádku královny Aninky
bude ti šeptat do rána
Zpívající fontána…“
Praha nikdy nebyla bez zahrad,
Kdo líp, než kláštery to vědí.
A dvorce biskupů, letohrádky pro velké dámy
I panské statky za hradbami.
Bez zahrad Praha Prahou byla by jen stěží,
Jako by nebyla bez stovek svých věží…
Vídeň není jenom hlavním městem Rakouska a jednou z jeho devíti spolkových zemí, ale také jednou ze čtyř rakouských vinařských oblastí. Ta se pyšní unikátním primátem – je to jediná vinařská oblast na světě, která se celá rozkládá na území hlavního města státu…
Nedaleko od centra nabízí Vídeň v parku Esterházy unikátní atrakci. Pod názvem Haus des Meeres (Dům moře) se skrývá speciální „akva tera zoo“. Na zvláštnosti jí přidává umístění – na návštěvníky čeká jedenáct pater…
Zlí jazykové tvrdí, že každý Vídeňan má ve svém šatníku alespoň jednu plesovou róbu, stejně jako každý pravý Bavořan vlastní nejméně jeden dirndl a jedny kalhoty s padacím mostem. Nemýlí se. K Vídni kromě Dunaje, marně maskované nostalgie po c. k. monarchii i kultovní kavárenské kultury neodmyslitelně patří celoroční plesová sezona včetně bálu nejslavnějšího, jehož tradice se zrodila před dvěma sty lety…
„Kdybyste mě ve Vídni hledali, tak jsem v kavárně, nebo tam směřuji.“ Známý výrok slavného publicisty a kunsthistorika Alfreda Schmellera nejlépe pochopíte přímo v rakouské metropoli. Pokud totiž během své návštěvy nezavítáte ani do jedné z typických kaváren, jako byste ve Vídni ani nebyli. Což byste si mohli celý život vyčítat…
K základním atributům vznešené dvorské kultury 18. století patřilo chovat exotická zvířata. Není proto divu, že císař František I. Štěpán Lotrinský nechal vybudovat roku 1752 v části zámeckého parku v Schönbrunnu menažerii. Postupně se z ní vyvinula zoologická zahrada, která v poslední době patří k nejlepším v Evropě…
Už čtyři stovky let uplynuly od chvíle, kdy císař Matyáš, alespoň podle legendy, narazil při lovecké vyjížďce na pramen, který ho tak okouzlil, až vzkřikl: „Welchʼ schöner Brunnʼ!“ A ještě skoro o půl století víc od chvíle, kdy Habsburkové, tentokrát bez příkrovu legendy, získali v těchto místech majetek, k němuž podle kupní smlouvy patřil dům, mlýn, stáj a ovocný sad…
Italský výraz pro hezkou vyhlídku „belvedere“ se v renesanci stal synonymem pro šlechtická sídla ve výšinném postavení. Setkáváme se s ním nejen v samotné Itálii, ale všude tam, kam dosáhl vliv italské renesanční a barokní architektury…
Být Vídeňanem je asi výhra. Vídeň se totiž pravidelně umísťuje v žebříčku nejlepších míst pro život v první trojce. Že by i dnes ještě platila slova písně Rudolfa Sieczyńského z roku 1912 „Wien, Wien, nur du allein, kannst die Stadt meiner Träume sein…“ (Vídni, Vídni, jen ty jediná můžeš být městem mých snů…)?
Jako prstenec z několika dílů obepíná v délce 5,3 km historické centrum Vídně, její paláce, muzea, kostely, ale také rozsáhlé parky, pomníky historických osobností i legendární kavárny. Od Státní opery až po Uměleckohistorické muzeum. Jako kdyby chtěla ochránit nejcennější a nejvýznamnější skvosty někdejší císařské metropole. Sama je přitom klenotem. Jubilující Ringstraße (Okružní třída), jeden z nejvýznamnějších počinů světové architektury a urbanismu 19. století…
Unikátní slavné sbírky a artefakty v Leopoldově muzeu, Muzeu moderního umění, Centru architektury a výstavní síni Kunsthalle, kreativní prostor quartier21 pro mladou generaci, muzeum pro děti ZOOM. A k tomu vyhlášené bary, kavárny, restaurace, mnohé s interiéry od slavných designérů, obchůdky, vnitřní nádvoří s obřími barevnými „lenoškami“, které samy o sobě jsou artefakty. Jak se na „obývák“ Vídně, Muzejní čtvrť, jeden z deseti nejvýznamnějších muzejních komplexů na světě, sluší a patří…
Habsburská okrově žlutá se mísí s rudou meziválečné bytové výstavby, nebeskou modří soudobých skleněných fasád či s pestrobarevnou paletou fantaskních kachlíků, mezi kterými prorůstají stromy a keře. Cihlu imperiálních paláců střídá sklo a ocel moderních staveb, věže kostelů „soupeří“ se závrať budícími mrakodrapy, obřím kolem v Prateru či futuristickým domovem univerzity jako ze sci-fi…
