Berlínská kuchyně
Tak jako pro německou kuchyni vůbec, i pro tu metropolitní platí klasické německé slovo bodenständig: jednoduchá, sytá, těžká a přidrží vás při zemi…
Tak jako pro německou kuchyni vůbec, i pro tu metropolitní platí klasické německé slovo bodenständig: jednoduchá, sytá, těžká a přidrží vás při zemi…
Brazílie, pátý největší stát na světě, větší než čtyři pětiny Evropy. Obrovská přírodní rozmanitost, pestrobarevná společnost, pozoruhodná kuchyně, fotbal, káva i pláže – vybere si tu každý, jen se musí rozhodnout, čemu z té záplavy možností dát přednost…
Brazílie známá i neznámá Read More »
Bůh stvořil zemi a lidé Nizozemsko, říká nejznámější nizozemské rčení. Mohlo by se tesat do kamene, neboť na Zemi není druhý stát, jehož přírodní prostředí by bylo vlastním obyvatelstvem v podobném rozsahu zkultivováno. Vždy by se ale k tomu mělo připomenout, že proces kultivace nutně formoval i ty, kteří jej prováděli…
Nízká země s vysokým kreditem Read More »
Chce-li někdo psát o Amsterdamu, jen málokdy se vyvaruje klišé. Těžko lze vynechat grachty a blízkost moře, brusiče diamantů, multikulturní a multietnickou otevřenost města, projevující se i v jeho vůních, k nimž kromě vody, herinků a tulipánů patří i marihuana a palačinky, ale také třeba kontrast nemravné čtvrti De Wallen za kostelem Oude Kerk s mravným poklidem Begijnhofu ze 14. století…
Amsterdam – město kontrastů Read More »
Stovky románů a cestopisů z Šanghaje 19. a první poloviny 20. století daly názvu dnešního nejlidnatějšího čínského města zvláštní nádech exotiky – jako by z něj volaly dálky a vonělo cizokrajné koření, jako by se v tom jediném slově neřest a hřích snoubily s bohatstvím a dekadencí. Jméno samo je přitom velmi prosté – znamená „nad mořem“…
Šanghaj – výkladní skříň nad mořem Read More »
Jednou z nejnovějších forem územní ochrany jsou geoparky, zaváděné ve světě prakticky teprve od začátku nynějšího století. Česká republika se k této koncepci přihlásila v roce 2005, když byl do evropské sítě geoparků organizace UNESCO přijat Geopark Český ráj. Jak předesílá již jeho název, s atraktivnějším příspěvkem jsme do mezinárodního společenství vstoupit nemohli…
Zkuste si v hranicích Prahy představit patnáct rozložitých horských velikánů vyrůstajících do tisícové nadmořské výšky, kolem nich pár desítek vrcholů jen o málo nižších, k tomu tři přehradní nádrže velké dohromady jako Máchovo jezero a přihoďte jedno stotisícové a jedno padesátitisícové město. Že se vám to nějak nezdá? A přece je to tak – kdybychom přemístili naše nejsevernější pohoří do hranic Stověžaté, vešlo by se tam i s Libercem a Jabloncem nad Nisou…
Už podruhé míříme na opačnou stranu šumavských hvozdů k našim bavorským sousedům. Zatímco minulé číslo bylo věnováno téměř kompletně Starému Bavorsku, tentokrát soustředíme hlavní pozornost na severní část Svobodného státu, na historickou oblast Franků…
Tak trochu jiné Bavorsko Read More »
Kdyby vám snad někdo tvrdil, že Mallorku poznáte raz dva, protože během hodiny ji přejedete z jednoho konce na druhý, nevěřte mu. Budete se muset smířit s tím, že tento ostrov po vás bude chtít mnohem více času a že budete muset ze svých plánů pořád ubírat, protože se vždycky zdržíte v místech, kde jste se původně zdržet nehodlali…
Mallorca ve vlnách času Read More »
Mezi Severní a Jižní Amerikou leží tropická oblast Karibiku, která je na západě uzavřená pevninskou Střední Amerikou a na východě ji vyznačuje oblouk Malých a Velkých Antil vyklenutých daleko do Atlantského oceánu. Mezi těmito pevninami je jakoby uvězněno teplé Karibské moře…
Ostrov věčného léta Read More »
Sjednocení Itálie, jehož 150. výročí letos země na Apeninském poloostrově velkolepě slavila, výrazně poznamenalo papežský stát. Do té doby zaujímal význačné mocenské postavení i rozlohu a čítal na tři miliony lidí. Po násilném začlenění do Italského království se scvrkl na území Vatikánu. Tehdejší papež Pius IX. sjednocenou Itálie nikdy neuznal. Prohlásil se za „vězně Vatikánu" a do konce života ho ani jednou neopustil…
Od Řehoře I. k Lateránské smlouvě Read More »
Tam, kde se před válkou rozkládalo v Šanghaji dostihové závodiště, je dnes Lidové náměstí, na něž za širokou Lidovou třídou navazuje Lidový park. Dohromady nějakých třicet hektarů ze všech stran ohraničených několikaproudými ulicemi a na nich park, jezírka, mohutná budova městské vlády, ale i Šanghajské velké divadlo a několik muzeí…
Náměstí, park a muzea Read More »
Nejenom skalní města, hrady, zámky a hluboké lesy. Český ráj má také bezpočet rybníků a rybníčků, kde se můžete v létě zchladit, v zimě si zabruslit a v každém ročním období obdivovat jejich tichou, podmanivou krásu…
Českorajské vodní království Read More »
Jizerské hory jsou naším nejsevernějším pohořím, o které se však dělíme s Polskem. Tomu patří na východě přibližně třetina jejich celkové rozlohy, naše západní část zabírá něco málo přes 400 km2. Státní hranici tvoří hlavně řeka Jizera, jež níže na svém toku odděluje horstvo od Krkonoš a Krkonošského podhůří. Dalšími sousedícími horopisnými celky jsou pak na severu Frýdlantská pahorkatina a na jihozápadě Žitavská pánev…
Od skalisek k rašeliništím Read More »
Město Dürera a renesance. Město perníků a bratwurstů. Město císařů a obchodníků. Město sněmů, sjezdů a procesů. Město mistrů pěvců. Město kašen. Město hraček. Město Vánoc. Půlmilionový Norimberk je největším městem nejen Středních Franků, ale všech franských krajů vůbec, a druhým v celém Bavorsku…
Norimberk – metropole Franků Read More »
Málokteré německé město oplývá tolika kašnami, od historických po moderní, jako Norimberk. Je jich tu na padesát, a to počítám jen ty pojmenované a uváděné v různých příručkách. Nechybí mezi nimi dokonce ani kašna na suchu, byť to může znít jako sebevětší protimluv…
Krásná kašna a ty další Read More »
Od doby, kdy obávaní bojovníci s prakem vrhali na nepřátelské kmeny z útesů kameny, uplynulo už více než dva tisíce let…Říkali si bá lé yaroh – „ti, co vrhají kameny“. Muži se učili používat praky s kamennou municí jako smrtící zbraně už od dětství a pro jejich obratnost si je do své armády najímali Kartaginci jako žoldáky. Právě podle nich bylo souostroví v západním Středomoří pojmenováno Baleáry…
Ti, co vrhají prakem Read More »
Když Kryštof Kolumbus objevil Velké Antily, existovala na ostrovech vyspělá kultura Taínů, kteří byli potomky arawackých kmenů z Jižní Ameriky. Výraz taíno znamenal v obecném označení „dobrý“. Taínská kultura byla hodna svého jména. Tito lidé nechodili ozbrojeni, protože je chránilo bezpečí ostrova. Věnovali se rybaření, lovu želv i různých mořských plodů, ale základem jejich obživy bylo zemědělství. Duchovní svět Taínů se upíral k přírodním božstvům a náboženské slavnosti v tabákovém oparu se patrně konaly v krasových jeskyních, kde dodnes můžeme obdivovat taínské kresby a rytiny. Konec téměř tisícileté přítomnosti Taínů na Hispaniole začal ve chvíli, kdy se na obzoru objevily tři neznámé lodě, jimž velel Kryštof Kolumbus…
Pět století novověkých dějin Read More »
„Když je něco nej, tak to vždycky přitahuje. Vatikánský stát je nejmenší svou rozlohou i počtem obyvatel, ale když uvážíme, že se na tomto teritoriu nachází Berniniho kolonáda, Michelangelova kopule, poklady vědy a umění v archivech, galeriích, knihovnách a muzeích, přidáme hrob knížete apoštolů svatého Petra, můžeme říct, že je to území malé rozlohou, ale obrovské svým kulturním a duchovním bohatstvím,“ říká monsignore Marcel Šmejkal, jediný Čech s vatikánským občanstvím…
Absolutní teokracie Read More »
Pojmenování Jizerských hor je odvozeno od řeky Jizery, jejíž jméno s největší pravděpodobností pochází od Keltů a ke Slovanům se dostalo prostřednictvím germánského živlu. Podle jazykovědců v něm lze vystopovat keltské označení pro bystře proudící vodu, takže pokud se vám jméno Jizera zdá podobné jménům jiných evropských řek, třeba německého Isaru nebo francouzské Isère, není to podobnost čistě náhodná. Také kolem nich žili kdysi Keltové…
Sedm tisíciletí lidské přítomnosti Read More »