Třetihorní sopečná aktivita, která se u nás nejintenzivněji projevila na severozápadě Českého masivu, zasáhla také Českou křídovou tabuli. Sice s menší intenzitou, ale i zde se jí povedlo dost výrazně zdramatizovat vzhled krajiny. Užitek z toho měl hlavně Český ráj, jemuž ohnivé síly podzemí ukuly hned několik dominant, z nichž ta nejpůsobivější se dokonce stala jeho nezaměnitelným symbolem…
Při toulkách Českým rájem se turisté potkají s Jizerou na různých místech. Jeden úsek ale stojí obzvlášť za vidění. Jde o Riegrovu stezku, která prochází přírodní rezervací Údolí Jizery u Semil a Bítouchova…
Ke značné rozmanitosti reliéfu Českého ráje přispívá i několik set jeskyní, z nichž však naprostá většina má podobu nevelkých skalních dutin utvářených v pískovcových masivech hlavně pseudokrasovými modelačními procesy. Rozlehlejších jeskyní tohoto typu, s chodbami dlouhými alespoň desítky metrů, se ve zdejších pískovcích vyvinulo jen několik, žádná se ale velikostí nemůže měřit se dvěma jeskynními systémy, které na území geoparku vznikly v horninách podléhajících krasovění…
Na návštěvě v podzemí Read More »
Vyrůstají ze skal a zdají se být jejich přirozeným pokračováním, jako by to nebyl člověk, ale sama příroda, kdo je vymodeloval a z kamenů vyskládal. Skalní hrady a hrádky, ruiny v pozicích krkolomných, až se ani věřit nechce, že tu kdysi žili lidé. Tak ještě čarodějnice a čerti, cháska, co nepotřebuje chodit po pevné zemi, ale lidé? A přece je to pravda…
Pro východní část geoparku Český ráj je často využívanou vstupní branou Nová Paka, která zároveň představuje i východiště do Podkrkonoší. Leží v půvabné krajině, která má charakter ploché vrchoviny a na kterou dohlíží protáhlý hřbet Kumburku, jehož oblý vrchol (642 m n. m.) nese stejnojmennou hradní zříceninu. Hrad tu byl vybudován zřejmě okolo roku 1300 a Nová Paka, dnes desetitisícové město, patřilo dlouhou dobu k jeho majetku…
Dvě věže na čedičových sucích se hrdě vypínají nad okolní krajinu Českého ráje. Ta východnější je vyšší, západnější o něco nižší. Jejich jedinečná silueta je považována za dominantu Českého ráje. V dobách minulých se tady na Troskách dály takové věci, že se o nich vykládají povídačky dodnes…
Nejznámější české trosky Read More »
Na severozápadním konci Turnova, směrem na Malou Skálu, stojí na pravém břehu Jizery v části města, jež nese jeho jméno, zámek Hrubý Rohozec. Nehledejme však v jeho vzhledu či historii nějakou drsnost či krutost. Přívlastek „hrubý“, postaru prostě „velký“, v minulosti obdržel, aby se odlišil od nedaleké vsi Malý Rohozec, dnes také součásti Turnova…
Nenápadná a pouhých 3,5 km dlouhá stezka spojuje Turnov se zámkem Hrubý Rohozec. Zdánlivě hodinová procházka se ale může pěkně natáhnout, pokud se nejprve chvíli věnujeme městu, pak zaskočíme do muzea, nevynecháme ani Dlaskův statek a na závěr se v zámeckých interiérech přeneseme do období první republiky…
Není tomu zase tak dávno, kdy se v jihozápadní Číně ještě běžně procházeli tygři. Místní obyvatelé se jich báli, protože tygr byl právem považován za nejlepšího lovce v okolí. Strach běžných lidí se mísil s jejich tradiční pověrčivostí. Číňané totiž věří, že tygří dráp dokáže člověku, který ho nosí, zajistit nesmrtelnost. Některé tygří orgány pak prý zase dokážou vyléčit řadu smrtelných nemocí a různé části tygřího těla se používají jako afrodiziaka zvyšující mužskou potenci…
Soutěska Skákajícího tygra Read More »
Asi jste to už někdy zažili – jdete po naučné stezce nebo procházíte nějakým památkovým objektem, a přitom zjišťujete, že byste se ještě rádi znova podívali do textu, který jste před chvílí četli na informační tabuli, nebo že by se vám i docela hodilo, mít celý ten text s sebou a moci do něj průběžně nahlížet. Vracet se kvůli tomu nebudete, prožitek z výletu či prohlídky vám to ale někdy může i trochu pokazit. Do podobných situací byste se však brzy vůbec nemuseli dostat, protože do služeb turistiky vstoupily tzv. mobilní dvourozměrné kódy…
V obcích Jizerských hor i v obou zdejších velkých městech můžeme vidět řadu stavebně-technických památek, které souvisejí s textilní a sklářskou minulostí kraje, se železniční dopravou, linií prvorepublikového pohraničního opevnění anebo s vodohospodářstvím. A právě ty posledně jmenované zaslouží zvláštní pozornost, protože v míře větší než velké zasáhly do vzhledu horské krajiny a navíc přes svůj pokročilý věk dál znamenitě slouží svému účelu…
Tenhle světec z hlubin evropského křesťanství, česky Jimram, u nás už dnes není moc známý, ale areál kláštera, který nese jeho jméno a z nějž se v posledních dvou stech letech stal zámek, stojí určitě za vidění. Nachází se na jižním konci chráněné památkové zóny starého Řezna, kousek od hlavního nádraží…
Opatství svatého Emmerama Read More »
Střední Amerika a Karibik s pestrou tropickou přírodou, rázovitými venkovskými domky a lidmi obdělávajícími svá políčka jsou oblastmi, kde se naivním umělcům daří – vedle Nikaraguy a Haiti i v Dominikánské republice…
Dominikánské naivní umění Read More »
Kohoutí zápasy nejsou jen napínavou podívanou. Plní i další sociální funkce a zasahují do složitých společenských vztahů, které jsou pro Evropany často jen těžko pochopitelné. S kohoutími zápasy se nesetkáme pouze v Dominikánské republice, ale i v mnoha dalších státech Latinské Ameriky, jihovýchodní Asie i jinde. Někde jsou zcela legální, jinde jsou povolovány jeden či dva dny v týdnu, nebo jsou ilegální, ale vládou tolerované. Kohoutí zápasy je možné navštívit i v ostrovních teritoriích USA. Jejich známými příznivci byli i američtí prezidenti G. Washington a T. Jefferson, Abraham Lincoln prý býval dokonce rozhodčím…
Kohoutí zápasy – tradice a současnost Read More »
Jako je pro Čechy národním nápojem pivo a pro Moravany víno, je pro Dominikánce tradičním pitím rum. Zdejší nejlevnější bílý rum (blanco) je především základem různých koktejlů, zatímco zlatý (amarillo) a tmavý (aňejo) rum se pije čistý, ať již s ledem či bez. Místní specialitou je pak Mama Juana, všelék s chutí podobnou silnému portskému. Rum, koktejly i Mama Juana patří k ostrovu stejně jako doutníky, slunce a pláže…
Dominikánská kuchyně se příliš neodlišuje od jiných karibských kuchyní. Nebudeme tu samozřejmě mluvit o jídlech mezinárodních, předkládaných v konzervativnějších restauracích v městech i ve velkých plážových resortech, ale o pokrmech nabízených v typických restauracích a hospůdkách i v dominikánských domácnostech. Jsou charakterizovány využitím tradičních produktů zdejšího zemědělství (malanga, maniok, banány, rýže, zelenina, různé druhy mas) a zejména velkým výběrem darů moře…
Dominikánská kuchyně Read More »
Ze všech přírodních krás a zajímavostí Dominikánské republiky je přírodovědecky nejpřitažlivější tektonický příkop Enriquillo, v němž vězí zbytek někdejšího moře s hladinou 40 m pod úrovní oceánu. Vede tam dlouhá a strastiplná cesta, ale pro ty, co se rozhodnou opustit lenošivé pláže a vydat se za dobrodružstvím, jsou odměnou neobyčejné zážitky…
Tajuplná proláklina Enriquillo Read More »
Odlehlý, turisty málo navštěvovaný jižní výběžek ostrova jako by k Hispaniole ani nepatřil. Je suchý, téměř celý vápencový a s výjimkou pobřeží zcela pustý. A přece má ty nejkrásnější pláže, nejdramatičtější pobřežní skály, a to moře! Přelévá se přes krasové terasy a má tak úžasnou škálu modrých barev, že fotografy přivádí do vytržení…
Cesta kolem Pedernales Read More »
Poloostrov Samaná na severovýchodě Dominikánské republiky patří zcela jistě k nejkrásnějším místům celého ostrova. Donedávna to byl zapomenutý ráj, v současné době sem však míří stále více návštěvníků, zejména po otevření mezinárodního letiště v hlavním městě regionu Santa Bárbara de Samaná. Stále je zde však co objevovat – tropickou vegetaci, podmořské útesy, vodopády, vápencové jeskyně a od prosince do dubna i keporkaky, kteří si dávají dostaveníčko v zátoce Samaná…
Nezapomenutelná Samaná Read More »
