Schwarzenberské mosty
Na jedné cestě, jen pár stovek metrů od sebe, stojí severovýchodně od Třeboně mezi Novou a Starou Hlínou dva pozoruhodné mosty.
Schwarzenberské mosty Read More »
Na jedné cestě, jen pár stovek metrů od sebe, stojí severovýchodně od Třeboně mezi Novou a Starou Hlínou dva pozoruhodné mosty.
Schwarzenberské mosty Read More »
V turistické sezoně v Szentendre jen
tak nezaparkujete. Na vyhrazených
místech i v ulicích na okraji městečka
stojí stovky aut a desítky autobusů.
Návštěvníky sem neláká žádná
památka první velikosti, i když kostelů,
galerií a muzeí je tady spousta.
Přijíždějí spíš za výjimečnou
atmosférou, kterou město žije.
Vitorazsko rozhodně není všeobecně známým zeměpisným pojmem. Jen málokdo by toto území hledal na pomezí Novohradska, Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu, kudy protéká melancholická Lužnice, na rakouském území s názvem Lainsitz. Ostatně zajímavější než geografie je tu historie. Kdysi celé Vitorazsko patřilo do Čech, od konce 13. stol. zase náleželo k Dolním Rakousům. Na základě poválečné saint-germainské smlouvy bylo v roce 1920 mezi dva sousední státy rozděleno.
Zapomenuté Vitorazsko Read More »
„Nemám nyní žádné peníze. V těchto těžkých časech musíme šetřit. Prusové způsobili velké škody i na našem majetku. Bude trvat roky, než se zotaví. Téměř polovinu koní musíme prodat a žít skromně,“ napsal František Josef I. své manželce Alžbětě v roce 1866, jen pár týdnů po prohrané bitvě u Sadové.
Za zády jsem zaslechl tichý šustot, a než jsem se stačil ohlédnout, přes tvář se mi přelilo jemné pohlazení vzduchu. Rozvlnila ho čtveřice labutí, která se jen pár metrů nad našimi hlavami s rozepjatými křídly a nataženými krky spouštěla k vodě. Pak nohy předstrčily před tělo, využily je jako brzd a přistály na hladině.
Za odpočinkem k Velence Read More »
Spolková země Dolní Rakousko je typickou ukázkou celého Rakouska a možná i celé střední Evropy. Protéká jím evropský veletok, má lužní lesy, jezera, pastviny, začínají se v něm zvedat velehory a donedávna k němu patřilo i velkoměsto. Zároveň je také kolébkou historie a kultury dnešní Rakouské republiky. Právě tady se může naplno projevit rakouská „Lebensfreude“, radost ze života. Vždyť i oficiální slogan, jímž region láká turisty k návštěvě, zní „Hinein ins Leben“ – „Vstupte do života“…
Oblast osídlená od nepaměti, téměř 150 let turisticky navštěvovaná, a přitom pořád tak trochu „Geheimtipp“ – tajný tip. To je Wachau, asi 30 km dlouhý úsek dunajského údolí od Melku po Kremži, od roku 2000 zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO…
Wachau – Alles Marille! Read More »
Míst označovaných jako brána Orlických hor existuje několik, ale k Rychnovu nad Kněžnou se tahle charakteristika opravdu hodí. Někdejší okresní město, dnes město s rozšířenou působností, bylo odjakživa přirozeným spádovým centrem celého regionu…
Rychnov nad Kněžnou – brána k Orlickým horám Read More »
Vzdálené Portugalsko se ukrývá jako vzácný klenot na konci evropského kontinentu a uchovává si postavení nepříliš známé země, jejíž kouzlo zůstává v našich končinách dost nepovšimnuté. Duši zvídavého cestovatele však potěší množstvím zajímavých historických památek, kulturních zvyků a tradic, ale třeba také četnými gastronomickými specialitami. Stačí jen vykročit a ochutnat sladké plody historie dlouhé několik tisíc let…
Země, do které se zamilujete Read More »
Nejvyšší hora Španělska se netyčí v Pyrenejích, což většinu lidí napadne jako první, ale na největším z Kanárských ostrovů. Jmenuje se Pico del Teide, a pokud počasí dovolí, je vidět téměř ze všech míst ostrova. Dominuje mu tak nepřehlédnutelně, že mu dala i jméno – Tenerife v jazyce svých původních obyvatel, Guančů, znamená Sněžná hora…
V Miláně o středu města nemůžete pochybovat. Je jím jednoznačně Piazza del Duomo, náměstí obklopené mnoha významnými stavbami, z nichž ta nejstarší, nejvýznamnější a nejimpozantnější mu jednoznačně dominuje. Milánský dóm. Ještě pár schodů a ocitáme se na jeho střeše. Pod námi a kolem nás defilují staletí…
Milán ze střechy Duoma Read More »
Porto je město, které si oblíbíte na první pohled. Prostě se zamilujete. A bude to láska, která se bude prohlubovat s každou uličkou, kterou objevíte, s každým novým zákoutím vonícím čerstvým prádlem, s každým něžným pohlazením starých fasád úzkých domů s červenými střechami a úzkými okny…
Porto – láska na první pohled Read More »
Uprostřed Švýcarska leží jezero s velmi členitým tvarem a hned několika jmény – říká se mu Lucernské, Čtyřkantonální či Vierwaldstättské. Obklopují ho hory a je u něj krásně, což ostatně není ve Švýcarsku nic výjimečného. Tady se však ke kráse krajiny přidává ještě rozměr historický. Jsme totiž u kolébky švýcarské státnosti…
„Milánská opera zastíní všechny ostatní operní scény,“ prorokovala císařovna Marie Terezie, na jejíž popud La Scala vznikla. Čas ukázal, že se nemýlila. Jeden z nejrenomovanějších operních domů na světě, podle leckterých vůbec nejslavnější, se stal oslnivou metou operních zpěváků, jejíž dobytí považují za vrchol kariéry…
Statistika uvádí, že z pěti milionů turistů, kteří v průměru každý rok zavítají na Tenerife, se jich více než tři miliony vydá na kratší či delší výlet do národního parku Teide. Srovnatelnou návštěvnost nemůže vykázat žádné jiné chráněné území Španělska, a proto i kdybychom o Teide jinak nevěděli zhola nic, už samotný tento fakt by nás měl upozornit, že jde o mimořádně atraktivní oblast. Skutečně to tak je, svojí atraktivitou Teide určitě patří do celosvětové Primera Division, řečeno hezky španělsky fotbalově…
Národní park Teide Read More »
Řecko, jehož historie se učí ve školách po celém světě, je považováno za kolébku evropské civilizace. Antické příběhy – ať ty mytologické nebo skutečné – jsou nabity opravdovými dramaty všech lidských citů, antické umění dodnes ovlivňuje vše krásné, co se kolem sebe snažíme vytvořit. A tak není divu, že do Řecka míří na dovolenou ročně asi deset milionů turistů z celého světa. Podívat se, kde to vlastně všechno začalo…
„Plachetnice, pohled do dálky, osamělé podzimní procházky, relativní klid, je to ráj!“ zapsal si v roce 1929 Albert Einstein, když se s manželkou Elsou a oběma dcerami nastěhoval do dřevěného domku pár kilometrů od Postupimi. Pozval tam i svého syna Eduarda, kterému v dopise napsal: „Přijeď sem, kašli na svět“. Nechte se i vy zlákat kouzlem jedinečnosti země, která byla po staletí v centru nejenom německého dění a bez níž by byl svět chudší o unikátní paláce, zahrady, lesy, říční oblasti či jezera, ale také o jednu hlíznatou rostlinu…
Labyrint vody, ráj cyklistů i pruských skvostů Read More »
Kdyby se namísto „přesný jako švýcarské hodinky“ začalo říkat „přesný jako švýcarský vlak“, bylo by to dnes vlastně výstižnější, protože pokud jde o přesnost, tak na rozdíl od hodinek mají švýcarské vlaky dosud na celém světě jen málokde srovnatelnou konkurenci. Což platí, i když se budeme bavit o jejich spolehlivosti a uživatelské přívětivosti…
Švýcarské železnice Read More »
Jedním z hlavních center severního Portugalska je Braga. Pyšní se více než dvoutisíciletou historií i výjimečným náboženským postavením – sídlí zde portugalský primas a městu se přezdívá „portugalský Řím“. Stojí tu množství kostelů i barokních paláců a v okolí leží dvě významná poutní místa – Bom Jesus de Monte a Sameiro…
Braga – portugalský Řím Read More »
Moře, řeka, bažiny. Voda, všude voda. Dárkyně života, to ano, ale že by se z ní mělo zrodit město? A přece. Voda jako spojenec a ochránce, jako nepřítel a ničitel. Dokáže přinést štěstí a blahobyt, stejně jako zkázu a zmar. Vždyť i to jméno vykouzlila. Byla tu řeka Amstel ústící do zálivu IJ, kolem ní oblast Amestelle, a potom hráz, „dam“, kterou tu první osadníci postavili ve snaze vyhnout se věčným záplavám – a rázem vznikl Amsteldamm nebo Aemstelredamme, a ať si vybereme kteroukoli podobu, je to už jen krůček k Amsterdamu…
A povstalo město z vody Read More »