Nedbale se poklonil obecenstvu, zasedl ke klavíru, rozmáchl se rukama a udeřil do kláves. Ferenc Liszt udělal ze svého koncertního vystoupení divadelní představení. Styl jeho hry byl v té době převratný a mnozí klavíristé jím opovrhovali. Nikdo z nich ale nemohl popřít, že hraje virtuóz s geniálním muzikálním cítěním…
Celebrita 19. století Číst více »
Od roku 2013 se Řím dělí do 15 městských částí (municipi). Číslo X patří levobřežní, od historického centra nejvzdálenější části, jediné, která dosahuje až k Tyrhénskému moři. Pokud si chcete odpočinout od ruchu italské metropole a zároveň si prohlédnout po Pompejích a Herculaneu nejrozlehlejší a nejpůsobivější městskou vykopávkovou oblast v Itálii, je Municipio Roma X tím správným cílem. Rozkládají se tam totiž pozůstatky antického přístavního města Ostie, označované dnes často jako Ostia Antica…
Ostia Antica – přístav Říma Číst více »
Třeboňské rybníky nás okouzlí svým klidem, rozlohou, zrcadlením i tajemným životem pod hladinou, kam zpravidla nemůžeme nahlédnout. Očekáváme od nich, že nám poskytnou krásný a zdravý pobyt v přírodě, ale ani představa dobře upraveného kapra na talíři není špatná. Rybníky mají být podle našich představ posledními zbytky chráněné přírody se vzácnými, jinde už vyhubenými druhy rostlin a živočichů a zároveň i prosperujícími výkrmnami kaprů. Jako občané klademe na toto území zcela protichůdné požadavky.
Třeboňské rybníky – nestabilní rovnováha Číst více »
Vášeň pro tradice a úcta k nim jsou bezesporu jednou z typických vlastností obyvatel všech rakouských spolkových zemí, Horní Rakousko nevyjímaje. Pestrý není jen celoroční kalendář s desítkami místních slavností, zvyků a obyčejů, jež jsou vítaným i samozřejmým kořením běžného života. Patřičné úctě se těší také kroje a tradiční řemesla…
Perníkové srdce, pečínka od šéfa i kolo Číst více »
Andrássyho třída je jedním z dokladů bouřlivého architektonického
rozvoje města ve druhé polovině 19. stol., kdy se uherská Budapešť
chtěla vyrovnat rakouské Vídni. Stojí tam mnoho významných
a krásných domů. Bulvár je pozoruhodný i tím, že pod ním vede
první podzemní dráha na evropské pevnině. Na povrchu na ni
upozorňují jen nenápadná kovaná zábradlí schodišť do podzemí…
Koleje pod bulvárem Číst více »
V kopcovité krajině východně od Říma se nachází místo, které se stalo symbolem bezstarostného veselí a příjemných chvil stranou každodenních starostí – městečko Tivoli…
Hadrianova vila v Tivoli Číst více »
Před dvěma staletími se zdejšími lesy v mlhavých podzimních ránech nesl dusot kopyt a hlasitý štěkot lovecké smečky, doprovázený hlaholem lesních rohů. V mlze se zjevovaly siluety koní a jezdců a bylo slyšet krátké povely lovčích. Když se ozvalo halali, hon končil.
Lovecké kratochvíle na Jemčině Číst více »
Pro každého, kdo od nás míří do Rakouska přes Dolní Dvořiště, je Freistadt prvním rakouským městem, s nímž se setká. Zvláštní symbol představovalo za minulého režimu, kdy už svým názvem („svobodné město“) dýchlo na našince svobodou – a zároveň středověkou útulností, danou sešněrováním starého města do kompletně zachovaných hradeb, obklopených parkovitým příkopem. Z Českých Budějovic je to sem 60 km, od státní hranice pouhých 17 km…
V Královském paláci na Hradním vrchu sídlí společně s dalšími institucemi také Maďarská národní galerie, založená v roce 1957. Uchovává komplexní sbírky maďarského umění od středověku až po současnost. Součástí stálé expozice malířství a sochařství 19. stol. jsou rovněž díla významného a uznávaného umělce Mihálye Munkácsyho…
Munkácsy v Národní galerii Číst více »
Na jihovýchodním okraji Třeboňské pánve, kde rozlehlá rovina přechází v osamocené kopce, kterým se v kraji říkalo chlumy, leží svérázný kraj hlubokých lesů, velkých rybníků, malých vesnic a mnoha samot. Největší ze zdejších obcí je Chlum u Třeboně. Na státní hranici s Rakouskem je co by kamenem dohodil.
Čerstvé a místní, chutně a tradičně zpracované. Od masa, ryb, sýrů z horských pastvin přes plody ovocných sadů, voňavých lesů až po mošty, bylinné destiláty či pěnivý mok. o je charakteristika předností i klíč k oblibě hornorakouské kuchyně, která zahrnuje mnohem více než „jen“ výtečnou šťavnatou pečeni s knedlíkem a se zelím, proti níž samozřejmě nelze nic namítnout. Když se totiž spojí rozmanitost darů čisté přírody, recepty prababiček, vliv kuchyně českých a bavorských sousedů, šikovnost i vynalézavost kuchařů a ideální podmínky k chovu zvířat, je na pochutnání zaděláno…
V zemi piva, moštů a knedlíků Číst více »
Jen málokdo z turistů procházejících uličkami budínského Hradního vrchu tuší, že se pod dlážděním nacházejí podzemní prostory. Miliony let je ve vápencových horninách hloubila podzemní voda vystupující z nitra Země. Labyrint, jak se spleti jeskyní, kobek a sklepů říká, je poněkud tajemnou a teprve nedávno otevřenou turistickou atrakcí Budapešti…
Nedá se říci, že by Třeboňsko mělo nějak výrazně specifickou kuchyni. Protože však leží v srdci jižních Čech, uplatňuje se tady vedle běžných českých jídel i trochu svérázná kuchyně jihočeská, do které rybniční kraj přispívá několika specialitami – samozřejmě z ryb a především z kapra.
Do ještě vlhkých zdí ostřihomské baziliky se posledního srpna roku 1856 vpíjely slavnostní tóny stejnojmenné mše. K vysvěcení chrámu ji složil Ferenc Liszt a její premiérové uvedení sám řídil. Lesk umělecké celebrity zastínil i přítomnost císaře Františka Josefa I., jenž si dlouho očekávané otevření baziliky také nenechal ujít. Svou velikostí se chrám řadí na první místo v Maďarsku a na jedno z předních v Evropě.
Na jedné cestě, jen pár stovek metrů od sebe, stojí severovýchodně od Třeboně mezi Novou a Starou Hlínou dva pozoruhodné mosty.
Schwarzenberské mosty Číst více »
V turistické sezoně v Szentendre jen
tak nezaparkujete. Na vyhrazených
místech i v ulicích na okraji městečka
stojí stovky aut a desítky autobusů.
Návštěvníky sem neláká žádná
památka první velikosti, i když kostelů,
galerií a muzeí je tady spousta.
Přijíždějí spíš za výjimečnou
atmosférou, kterou město žije.
Vitorazsko rozhodně není všeobecně známým zeměpisným pojmem. Jen málokdo by toto území hledal na pomezí Novohradska, Třeboňska a dolnorakouského Waldviertelu, kudy protéká melancholická Lužnice, na rakouském území s názvem Lainsitz. Ostatně zajímavější než geografie je tu historie. Kdysi celé Vitorazsko patřilo do Čech, od konce 13. stol. zase náleželo k Dolním Rakousům. Na základě poválečné saint-germainské smlouvy bylo v roce 1920 mezi dva sousední státy rozděleno.
Zapomenuté Vitorazsko Číst více »
„Nemám nyní žádné peníze. V těchto těžkých časech musíme šetřit. Prusové způsobili velké škody i na našem majetku. Bude trvat roky, než se zotaví. Téměř polovinu koní musíme prodat a žít skromně,“ napsal František Josef I. své manželce Alžbětě v roce 1866, jen pár týdnů po prohrané bitvě u Sadové.
Za zády jsem zaslechl tichý šustot, a než jsem se stačil ohlédnout, přes tvář se mi přelilo jemné pohlazení vzduchu. Rozvlnila ho čtveřice labutí, která se jen pár metrů nad našimi hlavami s rozepjatými křídly a nataženými krky spouštěla k vodě. Pak nohy předstrčily před tělo, využily je jako brzd a přistály na hladině.
Za odpočinkem k Velence Číst více »
Spolková země Dolní Rakousko je typickou ukázkou celého Rakouska a možná i celé střední Evropy. Protéká jím evropský veletok, má lužní lesy, jezera, pastviny, začínají se v něm zvedat velehory a donedávna k němu patřilo i velkoměsto. Zároveň je také kolébkou historie a kultury dnešní Rakouské republiky. Právě tady se může naplno projevit rakouská „Lebensfreude“, radost ze života. Vždyť i oficiální slogan, jímž region láká turisty k návštěvě, zní „Hinein ins Leben“ – „Vstupte do života“…
