Knížectví a posléze vévodství anhaltsko-desavské neoplývalo v půlce osmnáctého století zrovna velkým územím. Po staletí se v rámci dědictví dělilo a dělilo, až z něj zůstala zemička jako dlaň kolem Labe a Muldy, s Desavou coby hlavním sídlem. Ale i na malé ploše mohou vzniknout velké věci, když se sejdou správní lidé ve správné době na správném místě…
Říkává se mu různě. Třeba caput mundi, hlavní město světa, doslova „hlava světa“ – někdy to byla pravda, jindy zrovna moc ne. Nebo věčné město – přijmeme-li toto přízvisko, známe hned odpověď na zapeklitou fyzikální otázku. Věčnost je letos dlouhá přesně 2768 let. Ale taky nám mohou stačit pouhá tři písmena bez dalších dovětků – Řím. Možná je to tak nejlepší. Přívlastků si může každý návštěvník doplnit sám, kolik je mu libo…
Na tuhle návštěvu se můžete připravovat sebepečlivěji, a jak chcete dlouho, ale stejně se na ni tak úplně nepřipravíte. Můžete se naučit jména a data, zapamatovat si báje, proniknout do panteonu tibetského buddhismu, přemýšlet o rozdílech mezi jeho hlavními školami… a pak tam najednou jste, chodíte, díváte se, snažíte se procítit každý okamžik, chvíli váháte, zda se poddat zdejšímu geniu loci, a pak kapitulujete bez výhrad, s hlubokým prozřením, že navzdory vypracovanému domácímu úkolu nevíte vlastně nic. A proč byste také měli? Tohle je totiž Lhasa, Místo bohů…
Být na vlastní oči svědkem grandiózní proměny krajiny ze zdevastovaného mrzáka ve ztepilou krasavici je zajímavou zkušeností, jakkoli jde o proces dlouhodobý, který při jednorázové návštěvě vydá jen aktuální svědectví o momentální situaci. Ani to však není málo. Vítejte v nově vznikajícím rekreačním regionu – Lužické jezerní krajině…
Lužická jezerní krajina Číst více »
Červená stuha se vlní po impozantních viaduktech, mostech i v dlouhých tunelech, putuje průsmyky, soutěskami, podél průzračných řek, mezi rozkvetlými loukami i sněhovými závějemi. Rétská dráha, slavící letos své 125. narozeniny, fascinuje zejména panoramatickými vlaky Bernina Express a Glacier Express návštěvníky z celého světa. Její nejslavnější tratě Albula a Bernina zosobňují na 122 km, s 55 tunely či galeriemi a 196 mosty, nejen mistrovské dílo stavitelského umění, ale i kulturní dědictví…
Na kopečku rozložený malebný Óbidos vypadá jako vystřižený z pohádky. Člověk se tu snadno přenese do doby, kdy světu vládli králové, rytíři obveselovali dvorní dámy, v uličkách bylo slyšet řinčení zbraní a v krčmách drsné řeči dobrodruhů i zbožná slova poutníků…
Óbidos město královen Číst více »
Když poznáte, jak důmyslně řešený je švýcarský dopravní systém, potom vám přijde jaksi samozřejmé, že ve Švýcarsku mají i jedno z nejproslulejších evropských dopravních muzeí. A jako příznačné vám pak přijde umístění tohoto muzea v Lucernu. Ve městě samotném i v blízkém okolí totiž můžete vidět v provozu skoro všechny druhy dopravních prostředků, jichž švýcarská veřejná doprava využívá, a to včetně takových specialit, jakými jsou třeba lanovka s otáčivou kabinou nebo nejstrmější železnice světa. Chybí jen metro a tramvaje, které tady ale jezdily do roku 1961, kdy je definitivně nahradily trolejbusy…
Dopravní muzeum v Lucernu Číst více »
Pokud neuvažujeme Havaj a Aljašku, je Sierra Nevada nejvyšším pohořím USA. Není divu, že si zasloužilo svůj název, který v překladu ze španělštiny znamená „zasněžený hřeben“. Na skalnatých štítech, jež často přesahují nadmořskou výšku 4000 m, se sníh drží dlouho do léta. Tvoří nesnadno prostupnou hranici úrodného kalifornského údolí a pro všechny, kteří se kdysi vydali do Kalifornie napříč americkým kontinentem, znamenalo nebezpečnou překážku. Kdo strastiplný přechod ve zdraví přežil, pod západními svahy pohoří si zhluboka oddechl. Dnes je situace opačná. Mnoho lidí vyhledává pravě západní svahy Sierry Nevady, aby zde strávili čas ve stále ještě málo dotčené divočině…
Snad v žádné sbírce staršího umění nechybějí „holandští mistři“; i naše muzea, s pražskou Národní galerií v čele, jich vlastní úctyhodný počet. Nejvýznamnější sbírkou na světě se však honosí proslulé amsterdamské Rijksmuseum, Státní muzeum, s více než dvěma miliony návštěvníků ročně…
Rijksmuseum – pokladnice holandského malířství Číst více »
Kdo by neznal Kremži čili Krems! Znají ji nejspíš i ti, kteří toto půvabné městečko ve stejnojmenném údolí Kremstal, na soutoku řek Kremže a Dunaje v regionu Waldviertel, nikdy nenavštívili. Ačkoli původní dvojměstí Krems–Stein, ve společném svazku až do roku 1849, mělo slavnou historii a dobré víno, věhlas mu přinesla pikantní pochutina nesoucí jméno svého rodiště, tedy kremžská hořčice, byť se zde už nevyrábí. Jedno z nejoblíbenějších historických měst alpské republiky a brána do Wachau, pitoreskního údolí zapsaného na seznam Světového dědictví UNESCO, však nabízí mnohem více než „pouze“ štiplavý požitek…
Kremže – od hořčice k červenému zlatu Číst více »
Výraz americké angličtiny „neighbourhood“ nemá v češtině ekvivalent. Ve většině případů se překládá jako čtvrť. To však není úplně výstižné, protože pod pojmem čtvrť se obvykle myslí větší správní celek. San Francisco žádné správní celky nemá a celé je řízeno z jediné radnice. Proto neexistuje žádný přesný seznam zdejších neighbourhoods. Podle městského plánovacího odboru jich je 36, ale zapálení znalci místní demografie jich rozlišují až 123. Některá z nich tvoří řada bloků a jsou velmi výrazná, zatímco jiná zahrnují jen pár sousedících ulic a jejich jména znají jen zasvěcení. Věhlas těch výrazných zasahuje mnohdy daleko za hranice San Franciska. Tak se to na město, jehož kosmopolitní charakter vystoupal až do první ligy, sluší a patří…
Sanfranciská neighbourhoods Číst více »
V Paříži je 143 muzeí se stálými expozicemi, 80 institucí pořádajících pouze krátkodobé výstavy a asi tisícovka uměleckých galerií. Najít mezi nimi absolutní jedničku není ale nijak obtížné. K jejímu označení nám stačí jediné slovo: Louvre…
La Orotava je hlavním centrem stejnojmenného úrodného údolí na severu Tenerife. Říká se o ní, že je jedním z nejkrásnějších a nejtypičtějších měst na celých Kanárských ostrovech. Proslavily ji vyřezávané dřevěné balkony na četných městských palácích, krásný výhled do údolí, množství architektonických památek a zcela ojedinělá umělecká díla – koberce z lávového písku nebo nejrůznějších květů…
Orotava – koberce z písku i květin Číst více »
Rhodos zaujímá čtvrté místo v žebříčku řeckých ostrovů podle velikosti. V souostroví Dodekanes je největší. Od pobřeží Malé Asie ho odděluje necelých dvacet kilometrů mořské hladiny. Patří k turisticky nejoblíbenějším ostrovům, nejen kvůli čistému moři a plážím, ale i díky své zajímavé historii…
Rhodos – ostrov dvou moří Číst více »
V kambodžské metropoli se mísí asijská exotika s koloniální tváří bývalé Indočíny. Buddhistické chrámy zde stojí v sousedství francouzských vil, mezi prodavačkami květin a podomními obchodníky se proplétají rodiny s dětmi a řidiči motorových rikš vyhlížejí turisty, kteří si v některé z četných kaváren na nábřeží vychutnávají idylický západ slunce. Přitom ještě v první polovině 19. stol. tvořily Phnompenh pouze jednoduché chatrče, které nevzbuzovaly dojem, že právě zde jednou vyroste město považované za nejhezčí v celé Indočíně…
Jihovýchod Rakouska oplývá neobyčejným množstvím hradů a zámků. Je dokonce v tomto směru jednou z nejbohatších oblastí celé Evropy, a tak nepřekvapí, že právě zde spatřila světlo světa vůbec první rakouská tematická trasa – Schlösserstraße…
Hradní a zámecká stezka Číst více »
Připravte se, že budete potřebovat spoustu fantazie a taky trochu času. Forum Romanum, hlavní centrum především republikánského Říma, a Palatin, nejvznešenější ze sedmi pahorků římských, obtěžkaný legendární zodpovědností místa, kde všechno začalo, a posetý zbytky císařských paláců. Kdysi dvě slavná místa antického Říma, dnes jeden propojený archeologický areál, který z itineráře návštěvy věčného města vynechat prostě nemůžete…
Centrum antického Říma Číst více »
Nedlouho před koncem 2. světové války, 22. března 1945, spadlo z pumovnic spojeneckých bombardérů na Hildesheim tisíc tun zápalných a výbušných pum. Během necelé čtvrthodiny se naprostá většina zástavby, tvořená převážně starými hrázděnými domy, proměnila v hořící rozvaliny, v nichž našlo smrt asi 1600 obyvatel. V troskách se ocitlo také několik kostelů a mezi nimi i dvě mimořádně cenné stavby, připomínající slavné časy, kdy toto dolnosaské město bylo významným mocenským centrem říše římské…
Hildesheim – město u šípkové růže Číst více »
Do Tibetu lze cestovat od jara do podzimu. Horská panoramata jsou na pohled nejkrásnější v květnu a říjnu, zatímco příjemné teplé, nicméně vlhké počasí a okouzlující pestrobarevná krajina vás přivítají od června do září. Většina turistů na „střechu světa“ přiletí z některého čínského města, případně z nepálského Káthmándú. Od roku 2006 je však možné dostat se do Lhasy také po jedné z nejunikátnějších dopravních spojnic na světě, čching-chajsko-tibetské železnici, které Číňané přezdívají „cesta do nebes“. Pro svou cestu do Tibetu jsme zvolili právě ji s nástupem v Si-ningu, hlavním městě sousední provincie Čching-chaj…
Tibetská železnice Číst více »
S chutí a pocitem zasloužené pauzy se zakusuji do Bockwurstu, uzeného dědictví NDR. S úlevou si zouvám své „velmi pohodlné“ brusle a vychutnávám si pohled na hladinu jezera Senftenberger See, které ve mně evokuje vzpomínky na mé zdejší předrevoluční surfařské mládí. Trpce úsměvné bylo čekání na směr větru – foukalo-li od elektrárny, hladina jezera i všechny plachty byly pokryty černým popílkem. Vítr v opačném směru nám dával spatřit vodu až k nevíře průzračnou. Nostalgie a zvědavost mě přiměly ověřit informace o skvělých inlinových trasách v tomto regionu…
Okolo lužických jezer Číst více »
