Mnohá portugalská města mají své specifické kouzlo, dokážou si svou atmosférou získat návštěvníka a zcela ho okouzlit. Chceme-li zažít zábavu a noční život, vydáme se do hrdého Lisabonu, za vínem a romantikou si odskočíme do kulturního Porta, zbožná Braga se pyšní označením církevního centra, ale co taková Coimbra? Jakou charakteristiku si během staletí vysloužila?
Coimbra kolébka vzdělanosti Číst více »
Lucern, hlavní město stejnojmenného kantonu, má polohu, kterou mu může většina jiných měst jenom závidět. A není to jenom kvůli její centralitě uprostřed Švýcarska a uprostřed Evropy. Na jedné straně modré jezero s bílými parníky, na druhé zubaté panorama rozložité „domácí“ hory Pilatus, na dosah ruky se zdají být vrcholy Urnerských Alp, k tomu bystře tekoucí řeka Reuss… Jen těžko se odtud zase odjíždí…
Lucern – město v srdci Evropy Číst více »
S téměř jedenácti miliony obyvatel (a dalšími téměř 14 miliony v nejbližším okolí) je dnes Soul druhou největší světovou metropolí a řadí se hned za Tokio. Počtem zahraničních návštěvníků sice zatím za nejznámějšími světovými destinacemi zaostává, ale v posledních letech se tato situace rychle zlepšuje. V roce 2012 jej za nejoblíbenější turistický cíl označili Číňané, Japonci a Thajci. Jistou roli zde hraje geografická blízkost, ale důležitá je i postupná proměna Soulu ve významné centrum „mladé“ a popové kultury, které rok od roku přitahuje stále více turistů z celého světa…
Soul, město turistické budoucnosti Číst více »
Nejtypičtější obrázek z nizozemského hlavního města – na vodní hladině se zrcadlí úzká vysoká průčelí, jedno vedle druhého. Amsterdamské kanály neboli grachty a jejich domy…
Milán, který proslavily dny módy, ale také designové veletrhy, leží na severu Itálie. Je spíše obchodním centrem a mnoho Italů ho nepovažuje za typicky italské město. Pro nás, módní gurmány, je ale druhým domovem, protože jej navštěvujeme rádi a často. Uspokojíme chutě svého šatníku i potřeby ducha, protože La Scala je jen jedna a najdeme ji tady…
Některá slova prchají před nepopsaným listem papíru, jako by se bála, že na něm navždy ulpí. Jiná se na něj samovolně hrnou v exhibicionistické touze po zvěčnění. V poťouchlém obrazu, který odráží zakřivené zrcadlo v obludáriu naší mysli, stává se město papírem a my jeho slovy. Bojíme se, aby nás Paříž nepohltila, neušpinila, nevysála, a přitom toužíme být jí obklopeni, proniknout do ní a nechat se v ní rozpustit. Máme strach pátrat po přeludu, abychom se jím sami nestali, a přece se pořád znovu o zachycení onoho přeludu pokoušíme…
Ale ne! Už zase něco o Paříži? Číst více »
Prvního května 1493 se bota Alonse Fernándeze de Lugo dotkla země ostrova Tenerife v místech, kde se dnes rozkládá hlavní město Santa Cruz. Ve jménu španělských královských veličenstev do ní bojovný kapitán zapíchl dřevěný kříž, aby po středověkém zvyku vyznačil teritorium, které budou Španělé považovat za své. Jal se dobývat ostrov, o kterém nevěděl zhola nic. O mnoho století později napsala významná kubánská básnířka Dulce María Loynaz ve svém cestovním deníku s názvem Jedno léto na Tenerife větu: „Tak jsme v Santa Cruz na Tenerife; město není velké, člověk ho pozná za chvilku, nebo ho nepozná nikdy.“ Pojďme tedy Santa Cruz poznat alespoň trochu a poodhalit jeho tvář, tu dnešní a tu bývalou…
Tak, jako existuje nesmiřitelná rivalita mezi Spartou a Slávií, existuje i rivalita mezi některými řeckými ostrovy. Největšími rivaly jsou dva malé ostrůvky v kykladském souostroví, Santorini a Mykonos. Zatímco Santorini patří k jižním Kykladám, Mykonos náleží do severní části souostroví. Obří výletní lodě na svých týdenních plavbách po Středozemním moři zastavují u jednoho či druhého. Oba ostrovy spolu soutěží ve světoznámosti, architektonické čistotě, malebnosti, počtu návštěvníků i výši cen…
Mykonos – luxusní konec světa Číst více »
Přežilo „nálety“ kobylek, černou smrt i války. V současnosti veletržní, univerzitní i kongresové město, druhé největší v Rakousku a součást světového kulturního dědictví, je ponořeno do zahrad a parků, se kterými kontrastují červené střechy budov. Je to město umění a historie, kde spolu ladí různé slohy včetně nejmodernější architektury. Pyšní se jedním z nejkrásnějších, největších a nejkompaktnějších historických center z e všech měst ve střední Evropě. Štýrský Hradec neboli Graz. Zemská metropole Štýrska na historické půdě, s jižanskou atmosférou a moderním životním stylem, který nezapomněl na své kořeny…
Pakliže název Indočína má vyjadřovat především fakt, že se v této části světa střetly vlivy indické a čínské civilizace, dá se říci, že Laos a Kambodža shodně zastupují spíše dědictví indické kulturní sféry. Obě země se hlásí k théravádovému buddhismu a slaví Nový rok podle buddhistického kalendáře. Jejich život také určují podobné přírodní podmínky. Není divu, že mentalita zdejších lidí i jejich kulturní zvyky mají řadu společných rysů. Rozdílů je však také dost…
Lidé Laosu a Kambodže Číst více »
Německých měst, v nichž žil nebo významnějším způsobem působil Martin Luther, klíčová postava reformace křesťanské církve, je celkem šestnáct a mají dokonce svůj vlastní svaz. Jen dvě z nich ale nesou jako součást svého oficiálního názvu označení Lutherstadt, Lutherovo město, a právě v nich stojí několik památek, zapsaných od roku 1996 na seznamu Světového dědictví – Lutherstadt Eisleben a Lutherstadt Wittenberg…
Wittenberg a Eisleben – města velkého reformátora Číst více »
V odlehlém a nehostinném západním Tibetu se nad ostatními vrcholy transhimálajského hřebene vypíná zářivě bílá špička Kailásu, nejposvátnější hory Asie. Díky legendám a dávným příběhům, které jsou s ní spojeny, je předmětem zbožné úcty milionů věřících hned několika náboženství. Její jedinečná krása a téměř magická přitažlivost jejího genia loci k sobě nicméně lákají i laické návštěvníky ze Západu, kteří se často již při prvním pohledu na horu přesvědčí, že výjimečnost Kailásu nespočívá pouze v mýtech a náboženských představách…
Kailás – pouť okolo sídla bohů Číst více »
Lesk pruských památek, mezi nimi sedmnácti zámků a paláců, jejichž siluety se zrcadlí na hladině idylických jezer, filmové kulisy, které pamatují legendy, i tropy uprostřed města. Braniborská metropole Postupim je atraktivní nejen pro sousední Berlíňany jako protipól k příliš hlučnému, přelidněnému a zastavěnému hlavnímu městu Německa…
Kdo ví, zda si Niklaus Riggenbach dvojitý narozeninový dárek připravil sám, přihrála mu jej náhoda nebo pozorní spolupracovníci. Když mu bylo třiapadesát, mohl na třistametrovém úseku dráhy na Rigi poprvé vyzkoušet lokomotivu, pojmenovanou Město Luzern, a přesně za rok – 21. května 1871 – vedl po dohotovené trati první vlak až pod vrchol hory do stanice Rigi Staffelhöhe. Co víc si mohl strojní inženýr a nadšený železniční konstruktér přát? A co víc si mohli přát milovníci švýcarských hor?
Rigi – pod královnou hor Číst více »
Název Trás-os-Montes neboli Za horami kdysi vystihoval obtížnou dostupnost kraje, který ale dálnice přiblížila ani ne na půldruhé hodiny jízdy od Porta. Otevřela tak pohodlnou cestu k jedné z nejkrásnějších barokních staveb v Portugalsku, obklopené navíc nádhernými zahradami…
Pilatus a Rigi, dvě dominanty kraje, dvě hory, které na sebe hledí přes jezero na vzdálenost dvou desítek kilometrů. Obě přitom shlížejí i do Lucernu, pro který jsou odjakživa nepostradatelnými akcenty mnoha městských panoramat, kde k nim však místní obyvatelé zprvu zaujímali značně odlišný postoj. V dávných dobách pro ně byla Rigi ta „hodná“, k níž chodili bez obav a kterou povýšili na královnu hor, kdežto Pilatus v nich budil spíše obavy. Po dvě století – počínaje rokem 1370 – měli dokonce od svých radních zakázáno se k němu přibližovat…
Když se mluví o konfucianismu, lidé mimo Asii pokládají za ústřední postavu tohoto učení starověkého čínského učence Konfucia a představují si, že centrem jeho nauky je dodnes Čína. V obou případech jde o omyl…
Ve znamení konfucianismu Číst více »
I když jsme zvyklí pohlížet na Marii Terezii jako na prakticky založenou panovnici, která neváhala obětovat na krytí válečných výdajů ani umělecké sbírky svých předchůdců a jejíž zájem o umění nepřekračoval rámec péče o dvorskou reprezentaci a nutnou údržbu habsburských sídel, známe i několik výjimek. Jednou z nich bylo založení milánské Akademie s malou vlastní sbírkou v roce 1776…
Pinacoteca di Brera Číst více »
Když za sebou nechá Dunaj na své cestě Dolním Rakouskem město Ybbs a o kus dál provlékne svůj tok nízkou hrází vodní elektrárny, zdvihne se zpoza korun stromů na jeho plochém pravém břehu pahorek s kompaktní frontou budov, z níž vystupuje vzhůru k obloze vysoké chrámové dvojvěží spolu s mohutnou kupolí. Tento celek, jenž patří benediktinskému opatství v Melku, nenechá nikoho zapochybovat o tom, že je jedním z nejvelkolepějších klášterních komplexů, které ve středoevropském prostoru zanechalo období baroku…
Zátoka, kterou španělští kolonizátoři koncem 18. stol. pojmenovali po sv. Františku z Assisi, je rozsáhlé vnitrozemské vodní těleso na západním pobřeží Spojených států. Táhne se v délce přes 100 km v severojižním směru a od Pacifiku je oddělena posledním hřebenem Pobřežního pohoří. S oceánem ji spojuje jediná skalnatá úžina o šířce pouhé jedné míle. Když 1. července 1846 spatřil úžinu cestovatel a kartograf John C. Fremont, žilo na jejím jižním břehu pár desítek pokřtěných Indiánů kolem misie a největší osadou byla vesnice Yerba Buena o necelých třech stech duších…
Město u Zlaté brány Číst více »
