Když vás při pobytu na Azurovém pobřeží omrzí pláže, můžete se vydat na výlet nostalgickým vlakem Le Train des Pignes. Jeho trať vede z Nice do Digne-les-Bains, správního centra departementu Alpes-de-Haute-Provence. Tento „borovicový vláček“ jezdí několikrát denně po 150 km dlouhé úzkorozchodné trati, která stoupá od palem na mořském pobřeží kolem početných vesniček vysoko v předhůří Alp až do nadmořské výšky více 1000 m…
Le Train des Pignes Číst více »
Charakteristiky jako „největší město kantonu“ nebo „třetí nejvýznamnější finanční centrum země“ nevypadají zrovna jako nejlákavější pozvánka k návštěvě. Omezit se na ně by ale byla velká chyba. Lugano je totiž také městem parků a květin, zajímavých historických i současných staveb, mnoha kulturních akcí, spousty elegantních obchodů světoznámých značek i nepřehlédnutelné středomořské atmosféry…
„Jde o hybridní tvar, který vtahuje do svého systému přes pět set nejrůznějších hudebních stylů, od muslimského volání k modlitbě až k poslední tropické rumbě, a všechny je přeměňuje s jediným cílem, aby se projevila ta nejhlubší naléhavost flamenca: zpívat o nejintimnějších a nejvypjatějších lidských situacích. O lásce, žárlivosti, pomstě, nostalgii, beznaději, o Bohu, smrti, matce. V andaluském zpěvu se tragický osud zmocňuje všeho a v jeho spirále ztrácejí slova svůj běžný výraz a mění se skutečně ve zpěv-řeku, verbální pramen nevyjádřitelných emocí. Někdy flamenco mění svou improvizovanou podobu a přetváří se v něco, co je podobné výkřiku. Ne výkřik pod povrchem slov, nýbrž nad nimi. Výkřik tam, kde slova nedostačují. Ve flamenku zpívá duše, která dodává hlas těm nejtemnějším a nekontrolovatelným emocím.“ Carlos Fuentes
Rouen opouštíme údolím řeky Seiny a vydáváme se na historickou trasu „Normandská opatství“. Silnice, podél nichž zemědělci nabízejí své produkty, vedou okouzlující krajinou s hrázděnými domy, které obklopují sady s pasoucími se ovcemi a skotem, a míjejí staré kostely a ruiny kdysi slavných opatství…
Původní obyvatelé, Aboriginci neboli Austrálci, žijí dnes hlavně v neúrodném suchém středu australského kontinentu. Vládne mu jejich posvátný pískovcový útvar Uluru, odnepaměti chráněný tisíci kilometrů okolní pustiny před neuctivými a nechtěnými zraky vetřelců. V roce 1985 ho australská vláda vrátila původním majitelům, domorodému kmeni Ananguů, kteří ho vzápětí na 99 let vládě pronajali. Dokumentární film z této akce lze zhlédnout v Kulturním centru národního parku Uluru-Kata Tjuta, kde rovněž pracují někteří asi ze 130 dosud žijících příslušníků kmene. Muži působí jako průvodci, ženy např. malují prastarou technikou obrazy…
Uluru – pokořit horu se nesluší Číst více »
Džeraš je jedním z nejlépe dochovaných klasických antických měst a typickým příkladem římského provinčního urbanismu. Leží pouhých 48 km severně od Ammánu a většina turistů zde svoji cestu po Jordánsku zahajuje. V řecké a římské době neslo město jméno Gerasa, někdy se mu též přezdívá Pompeje Blízkého východu…
Džaraš, perla římské Dekapole Číst více »
Z Limy na pobřeží Tichého oceánu se metr za metrem klikatí koleje do Huancaya v centru And. Na trati dlouhé 346 km je 69 tunelů, 58 mostů a šest úvratí, její nejvyšší bod leží v nadmořské výšce 4818 m. Až do otevření Čching-chajsko–tibetské železnice v roce 2006 šlo o nejvýše položenou železnici na světě…
Nejvýše položená železnice západní polokoule Číst více »
Španělé mají řadu svátků, které nemají pevné datum, ale připadají na určitý den v roce. Patří k nim i slavnosti sv. Froilána v Leónu. Poprvé jsou písemně zmiňovány v 16. stol., kdy se však konaly vždy 14. srpna, v souvislosti se svátkem Nanebevzetí Panny Marie o den později. Pak se srpnové datum znelíbilo a dnes svátek připadá na poslední neděli před 5. říjnem…
Poslední neděle před pátým říjnem Číst více »
Ze tří kodaňských turisticky zajímavých zámků je nejnepřehlédnutelnější Christiansborg. Jeho 106 m vysoká věž je nejvyšší v Kodani, když o půl metru převyšuje věž radnice, a zámek je tak velký, že se do něj kromě královských reprezentačních sálů, kuchyně, stájí a kaple, přístupných veřejnosti (o základech jeho předchůdců v podzemí nemluvě), vejde také Folketinget (Parlament), Højesteret (Nejvyšší soud) a úřad dánské premiérky…
Největší a nejmladší Číst více »
Místo na dnešní adrese 1600 Pennsylvania Ave NW vybral už George Washington, ale ve skutečnosti v rezidenci nikdy nebydlel. Prvním obyvatelem se stal až jeho nástupce v prezidentském úřadě John Adams. Od té doby se podoba sídla amerických prezidentů podstatně změnila díky nejrůznějším přestavbám a přístavbám. V průběhu času se také změnilo jeho zabezpečení, takže v současnosti jde o jednu z nejstřeženějších budov v USA. V dnešním světě to nikoho nepřekvapí. To, co překvapí, je jeho velikost. Na rozdíl od honosných sídel mnohých světových vládců se zdá Bílý dům dost malý na to, že je sídlem nejmocnějšího muže na planetě…
Motorový vláček, kterému místní říkají „trenucciu” nebo také „trinighellu” („vláček“ či „třasák“) je na Korsice již legendou. Souprava s několika vagony jezdí napříč ostrovem a spojuje města Calvi, LʼÎle-Rousse, Ajaccio a Bastii…
Než se vydáte do ticinských hor, myslete na to, že jakkoli je jižní švýcarský kanton slunečním rájem, hory jsou tu vysoké a sníh se nahoře drží leckde až do července. Ale jakmile roztaje, pak to stojí v pohorkách za to obvykle až do října…
Ticino v pohorkách Číst více »
Cyklotrasa podél Alabastrového pobřeží, Véloroute du Littoral de la Côte dʼAlbâtre, která vede z Le Tréportu do Le Havru, měří asi 180 km. Nabízí úchvatné výhledy na moře a pobřežní útesy, venkovskou krajinu s lněnými poli i půvabná přímořská letoviska…
Na kole z Le Tréportu do Le Havru Číst více »
Mudéjar… Zvláštní slovo, že? Jako mudéjarové se označují muslimové, kteří zůstali žít na území znovu dobytém křesťany během reconquisty. Soužití křesťanské, islámské a rovněž v té době velmi silné židovské kultury na Pyrenejském poloostrově dalo vzniknout jedinečným uměleckým projevům, které jinde v Evropě nenajdete. Jedním z nich je právě mudéjarská architektura…
Mudéjarská architektura v Aragonii Číst více »
Někteří turisté si poznání Red Centre neboli Rudého středu nejmenšího kontinentu nejlépe vychutnají v klimatizovaném pokoji superluxusního kempu Longitude 131º v Yaluře na dohled od rudě zbarveného velrybího hřbetu největšího monolitu světa Uluru. Pro skutečné cestovatele, s botami plnými oranžového prachu a propocenou košilí, však vyprahlé srdce Austrálie skýtá i nádherná jezírka, údolí plná palem a další poklady, jež itineráře cestovek většinou opomíjejí…
Utajené poklady Rudého středu Číst více »
V biblické knize Genesis se hovoří o údolí řeky Jordán kolem Mrtvého moře jako o „zahradě Hospodinově“. Ztotožnění Betánie Zajordánské s místem, kde byly položeny základy křesťanské víry, kde žil a kázal Jan Křtitel a kde pravděpodobně pokřtil i Ježíše Krista, se považuje za jeden z největších archeologických objevů nejen v rámci Blízkého východu…
Betánie – po stopách Jana Křtitele Číst více »
Trať, po které jezdí vlak zvaný El Tren Macho, navazuje na peruánskou Centrální dráhu. Začíná ve stanici Chilca v Huancayu, klikatí se údolím Mantaro do města La Mejorada, stoupá podél řeky Ichu, vede velmi hezkou a rozmanitou andskou krajinou s malými jednoduchými nádražíčky a roztroušenými vesničkami, až po 128 km skončí v padesátitisícovém městě Huancavelica v nadmořské výšce 3676 m. El Macho neboli Chlapák ji zvládne za pět a půl hodiny…
„Hacer el camino“ znamená přeneseně něco jako „život je cesta“. Pokud po ní kráčíme, náš život se utváří. Ale cest je mnoho a různě se kříží. Zvlášť obtížné rozhodování nastane, ocitne-li se člověk na nějaké křižovatce. Platí to i pro poutníky. Příkladem je Astorga, která sice leží na staré Francouzské cestě, ale zároveň jí prochází Vía de la Plata. Tady si poutník opravdu může vybrat, kudy se vydá. V kraji, kterému se říká Maragatería, se kříží nejen dvě hlavní cesty, ale také osudy dávných civilizací…
Astorga – na křižovatce dvou cest Číst více »
Líto je mi jí. Sedí tam maličká, křehká a bezbranná, nahá vystavena milionům pohledů, s duší rozkradenou tisícovkami fotoaparátů a mobilů denně. Jako by nestačilo, že se zřekla hlasu a nakonec i života, když tolik toužila po naplnění své lásky. Malá mořská víla…
Malá mořská víla a její pohádkář Číst více »
Přes svou nevelkou rozlohu nabízí Washington, D. C. jednu z největších koncentrací pamětihodností v USA. Turisté často nevědí, co dřív – zda se věnovat návštěvám federálních úřadů, prohlížet pečlivě vedené sbírky washingtonských muzeí či strávit nějaký čas v některém z monumentálních památníků. Přesto si téměř každý najde chvíli, aby překročil řeku Potomac, která tvoří jihozápadní hranici Kolumbijského distriktu, a tam – na samém okraji státu Virginie – navštívil hřbitov. Není jen tak ledajaký: tabulka u vstupu praví, že vstupujeme na nejposvátnější půdu Spojených států. Na Arlingtonském národním hřbitově totiž leží zesnulí ve cti a slávě…
Zesnulí ve cti a slávě Číst více »
