2002

Stráž božské Emy

Uprostřed června je náměstí ve Stráži nad Nežárkou provoněné kvetoucími lípami. Jejich prořídlá alej, založená roku 1886, směřuje pohled k zámku a ke krásně tepané kovové bráně se zlatými iniciálami E D.. Okrouhlá hradní věž s podivným břitem obráceným k jihozápadu je nejen dominantou zámku a celé Stráže, ale také pamětnicí tohoto sídla, u jehož založení stáli příslušníci nejslavnějšího českého rodu Vítkovců a jehož poslední slavnou érou se stal pobyt nejznámější české pěvkyně Emy Destinnové.

Poetický kraj rybníků

Krajina zamlklá a introvertní, zahleděná do sebe a do svých zrcadel, kde obloha se vidí dvakrát a dvakrát se zjevují aleje dubů i stará bašta porybného. A zlomený rapír puškvorce se osou souměrnosti promění v symbol věčné touhy. Krajino rybníků, kolik už bylo a kolik tě čeká těch jiter zachumlaných do mlh, které se táhnou z rákosí na blata a nechávají je dlouho spát. Těch horkých polední, kdy se slunce rozbije o hladinu na milion střepů, když vánek vzedme nekonečné řádkování mělkých vln. Kolik ještě bude těch tichých večerů, kdy zarudlý kotouč spadne z oblohy za ploty lesů a zapomene trochu purpuru na oblaku zavěšeném nad temnotou vod.

Krásná Carmen

Je 16. července večer a ve vesničce La Carihuela na andaluském pobřeží Costa del Sol, podobně jako ve většině přímořských oblastí po celém Španělsku, se slaví svátek Panny Marie Karmelské, familiárně zvané Carmen, patronky všech rybářů a námořníků. Davem to vzrušeně zašumí a všechny oči se upírají na dveře kostelíka. V tom se rozezní kostelní zvon. Jeho neobvykle naléhavé, duté a pronikavé zvonění ohlušuje široké okolí. Matky berou děti do náručí a dav se rozestupuje.

Floriade popáté

O Floriade se často píše i hovoří jako o zahradnické olympiádě, což je dost udivující, protože tohle srovnání hodně kulhá – největší světová zahradnická výstava není žádným soubojem o branky, body, sekundy. Jejím hlavním účelem je ukázat, co nového a zajímavého se událo v zahradnických oborech za posledních deset let. Takže mnohem víc než olympiádu nám může připomenout EXPO.

Protipovodňová ochrana Rotterdamu

Zajištění bezpečnosti Rotterdamu a jeho zázemí (tedy oblast s milionem obyvatel) protipovodňovou bariérou bylo jakousi závěrečnou tečkou nákladného projektu Delta, který schválil nizozemský parlament v roce 1957. Podle původní varianty projektu, jež počítala se zvýšením a zpevněním 300 km stávajících hrází, probíhaly zemní práce u vodních toků bez problémů až do 70. let.

Mozaika

Půvabný kostelík U Matky Boží stojí na začátku kaštanové aleje vedoucí k bráně hradu Veveří, který se zvedá nad Brněnskou přehradou. Založen byl kolem roku 1200 jako součást panského dvorce obklopeného vesnicí, která ale zanikla za husitských válek.

Na špici Indie

Stojím na nízkém, skalnatém výběžku, pár metrů od břehu. Moře se zklidnilo, bílé krajkoví čeřících se vln zmizelo. Sluneční koule se přibližuje k hladině. Tisíce očí sledují dennodenní divadlo a ticho je přímo magické. Fascinováni kýčovitým obrazem, sledujeme všichni sluneční pád a na krátký okamžik se noříme do šarlatové záře. V této chvíli si snad každý musí být vědom své nicotnosti. Slunce, opalizující všemi barvami, se právě dotklo horizontu. Propukl jásot a potlesk.

Setkání s egyptskými mumiemi

Rozhodl jsem se vidět mumie. Ne těch pár faraónů z 18. dynastie za vitrínou v Káhirském muzeu, ale v místech, kde jich ještě dnes odpočívají tisíce. Vzhledem k tomu, že umění mumifikace bylo starověkými Egypťany dovedeno téměř k dokonalosti, nepodlehly zdaleka všechny přírodním procesům rozkladu a přečkaly tisíciletí. Podstatnou část nalezených těl však zničili sami lidé.

Stezka Inků

„Je mnoho inckých stezek, ale jen jedna Stezka Inků.“ Kdo touto cestou prošel, ví proč. Peru je protkáno stovkami starých inckých cest. Vinou se údolími podél řek, rozvážně stoupají do mírných svahů, plahočí se po strmých srázech přísných Kordiller. Objevují se na nejnepředstavitelnějších místech a jejich sebevědomě pevné krajnice a elegantní schodiště jsou jako výsměch rozmařilému terénu. Nezastavují se dokonce ani před neprostupnou skálou a klidně pokračují vpřed tmavými chřtány tunelů. Síť cest čítající na 30 000 km umožňovala Inkům správu jejich rozsáhlého impéria, rychlé kurýrní služby přesuny vojsk i přepravu zboží.

Různé tváře Tchaj-peje

Hlavní město „silikonového ostrova“ leží na severním okraji Tchaj-wanu, v deštivém údolí řeky Tam-šuej. Má za sebou krátkou, ale oslnivou historii. Ještě v 19. století stála v onom údolí, mezi terasovitými rýžovými poli, tři nevelká města. Tchaj-pej, založená počátkem 18. století, byla z nich největší. Za japonské okupace (1895—1945) byla tato města spojena a Tchaj-pej prohlášena za hlavní město Tchaj-wanu už roku 1895.

Orangutani z Bukit Lawangu

V malajském nebo indonéském jazyce orangutana nazývají „divoká bytost“ nebo „lesní muž“. Tento lidoop, jeden z našich nejbližších příbuzných, je na rozdíl od goril a šimpanzů mnohem lépe přizpůsoben k životu v pralesích jihovýchodní Asie. Jeho dlouhé, neobyčejně silné ruce usnadňují šplhání v korunách pralesních velikánů, dlouhé rezavé chlupy chrání před častými dešti. Orangutani jsou velmi inteligentní a učenliví tvorové. Dokážou využívat různé nástroje, například větve, a to jak k zahnání případných nepřátel, tak i jako deštníku s velkými listy.

U portugalských rybářů

Ve středověku bylo portugalské pobřeží pro obyvatele střední Evropy skutečným koncem světa. Dál už byl jen neznámý nebezpečný oceán, plný strašidelných příšer. Tato výspa evropského kontinentu byla prosycena atmosférou tajemna, která se v jejích nejodlehlejších krajích udržela dodnes.

Štědrá Afrika

Jamy – Batáty – Maniok. Jamy – Batáty – Maniok. V uších mi stále zní ona trojice exotických a záhadných slov, jež jsem se učíval, když mě čekalo zkoušení ze zeměpisu. A později přibývaly další a další tajemné, dálkou vonící názvy. Ebenoví otroci nakládali jutové pytle a zarostlí námořníci napínali sisalová lana. Objevitelé a cestovatelé nakažení malárií hledali v mých knihách chinovník, poslední záchranu před jistou smrtí. Tyto a mnohé další rostliny byly pro mne jen záhadnými slovy. Na to, jak vypadají, nebo dokonce jak chutnají, jsem si musel ještě počkat.

Carnuntum – „Pompeje“ před branami Vídně

Pouhých čtyřicet kilometrů na východ od Vídně a asi patnáct kilometrů od Bratislavy se v obcích Bad Deutsch-Altenburg a Petronell můžeme seznámit s antickou minulostí dnešního Rakouska. Archeologický výzkum, prováděný v těchto místech již od konce 19. století, odkryl rozsáhlé pozůstatky významného keltského a později římského sídla nazývaného Carnuntum. Pro milovníky historie je zde zpřístupněn pozoruhodný archeologický areál pod širým nebem, největší svého druhu v Rakousku.

Monte Generoso

Ještě v polovině 19. století znali úzké a nebezpečné cestičky v horské oblasti na pomezí Švýcarska a Itálie jen myslivci a dřevorubci. Když se pak výšlapy do hor, inspirované horolezeckými prvovýstupy na alpské štíty, staly módní záležitostí, za krásami horské přírody se vydávalo stále více turistů. Jejich zájmu využil lékař z Mendrisia, Carlo Pasta, který pod vrcholem Monte Generoso postavil hotel Bellavista, díky němuž mohli návštěvníci strávit v horách více dnů.

Unikátní Moeraki Boulders?

Geologická lokalita Moeraki Boulders u rybářské vesnice Moeraki je zajímavým zpestřením cesty mezi novozélandskými městy Christchurch a Dunedinu. Místo je turisty poměrně dost navštěvované. Po krátkém sestupu na pláž se před vámi objeví několik téměř dokonale pravidelných kamenných koulí o průměru od jednoho do dvou a půl metru.

Hvízdající býčí rohy

Africké pláně jsou proslaveny nesčetnými stády kopytníků, kteří táhnou v nekonečných řadách pod žhnoucím tropickým sluncem a hledají každé stéblo a každý lísteček, který by bylo možné sežrat. Jihoamerické pralesy jsou zase známe pestrobarevnou směsicí mnoha druhů věčně hladového hmyzu, který nepohrdne čímkoliv zeleným, co se jen trochu hodí k snědku. A tak jsou stromy i keře afrických savan i amerických pralesů v neustálém ohrožení, že budou jejich listy sežrány a květy spaseny; že navždy zmizí v nenasytných útrobách býložravců. Rostliny jsou však vynalézavé, stejně tak, jako jsou vynalézaví i jejich býložraví „predátoři“, a tak se mezi kořistí a lovcem odehrávají nikdy nekončící závody ve zbrojení.

Mozaika

Na jihozápadě ostrova Mauritius leží poklidná vesnička Chamarel, která byla pojmenována podle původního majitele Charlese de Chazal de Chamarel. Nedaleké soukromé pozemky jsou vyhledávány snad všemi návštěvníky ostrova. Jsou zde totiž hned dvě přírodní zvláštnosti. Jednak to je největší vodopád na ostrově, jehož voda padá z výšky asi sto metrů, jednak zvlněný terén bez vegetace, ležící nedaleko od vyhlídky na vodopád, který…

Láska v Indii

Dnes ještě vidím ji, tu labuť královskou, jež pluje na vodách lásky mé a zorničky jí rozšiřuje žár, s nímž mne objímá. Když svítá, je to naopak: jako by nechtěla mne vidět, studem klopí zrak.

Kajaková expedice na Aleutské ostrovy

Odlehlé Aleutské ostrovy tvoří nádherný, jakoby korálový náhrdelník, který se velkým obloukem táhne mezi americkou Aljaškou a ruskou Kamčatkou. Ostrovy samy jsou předělem mezi severním Pacifikem, ohřívaným teplým mořským proudem Kurošio, a ledovým Beringovým mořem. Právě proto mají snad nejhorší mořské počasí na světě – stálé mlhy, časté bouře a silné větry. Navíc jsou částí pacifického ‘ohnivého kruhu’ činných sopek, které lemují celý Pacifik. Ostrovy jsou vlastně vrcholy mořských sopek, a tak jsou lávové výbuchy a zemětřesení na souostroví poměrně časté. Kouřící i vyhaslé vulkány, horké prameny, lávová pole i černý vulkanický písek na pobřeží jsou na ostrovech běžnými jevy.