Mádaba je město s přátelskou atmosférou a s více než 1300letou mírovou koexistencí muslimů a křesťanů, které asi nejvíce proslavily nálezy podlahových a nástěnných mozaik z byzantské doby. Z hory Nebó, vzdálené 10 km západně od Mádaby, se naskytl Mojžíšovi pohled na kenaanskou „zemi zaslíbenou“, kam neměl nikdy vstoupit…
Možná, že i vy vskrytu přemýšlíte o tom, že byste se na svatojakubskou pouť rádi jednou vypravili. Nejste sami. S touto myšlenkou si pohrává stále více lidí hledajících alternativu k běžnému konzumnímu způsobu cestování…
Na počátku luxusního cestování vlakem stál Létající Skot čili Flying Scotsman – dvojice vlaků, které spojovaly Londýn s Edinburghem přes York a Newcastle…
Dnešní doba přeje zážitkové turistice. A nemusí jít vždycky jen o vyplavený adrenalin. K zážitkům patří i požitky, k požitkům zase chuťové buňky, k chuťovým buňkám hrnce, pánve, kastroly a sklenice, přesněji řečeno jejich obsah. Také po této stránce má Ticino co nabídnout a čím překvapit…
Baskicko má na seznamu Světového dědictví UNESCO jediný objekt. Jde o technickou památku zapsanou v roce 2006. Gondolový most přes Bilbajské ústí, jak se označuje říční tok od soutoku řek Nervión a Ibaizabal po ústí do Biskajského zálivu, není jen ukázkou lidského důmyslu, ale také častým a působivým turistickým cílem…
„Je těžké vládnout zemi s 300 druhy sýrů!“ Tuto větu používal s oblibou francouzský prezident de Gaulle na hostinách se zahraničními návštěvami. Mnohé z těchto sýrů se vyrábějí v Normandii – a není to jenom ten nejznámější z nich, Camembert…
Někdy si říkám, že nejjednodušším způsobem, jak psát o australských zvláštnostech, by bylo psát o věcech, které jsou v Evropě zcela běžné a normální. Protože to, co je běžné v Austrálii, je pro návštěvníky z Evropy naprosto neobvyklé. Posuďte sami…
Umm Qajs vám učaruje naprosto vším, svou polohou, výhledem na Golanské výšiny a město Tiberias i majestátními ruinami, které na jaře ožívají barevnými koberci vlčích máků a dalších květů. Ve své době byl coby starověká Gadara renomovaným kulturním centrem, domovem několika klasických básníků a filozofů včetně Theodora, zakladatele rétorické školy a učitele císaře Tiberia. O Gadaře psali Plinius i Flavius Josephus. Duch antické vzdělanosti se zde vznáší i dnes, vybízí návštěvníky k tomu, aby se v hektické době na chvíli zastavili a načerpali energii, která sálá z kolonádové terasy hrající všemi barvami vápence, čediče a mramoru, nebo si vychutnali západ slunce z neporušeného hlediště západního divadla…
Komfort a půvab edwardovského venkovského sídla, atmosféra skotských Privat clubs s elegantně prostřenými stoly a nablýskaným stříbrem v jídelním voze, samet, plyš a hedvábí, lesk bronzu a drahé tapiserie. A především excelentní vnímavá obsluha, pro kterou je zákazník pobývající v mahagonových budoárech králem. To vše patří k cestě vlakem Royal Scotsman, který se jako nejmenší grandhotel na světě v rytmu minulých dob kodrcá půl týdne okouzlující skotskou krajinou…
Na mohutných hradbách v Caenu vlají červeno-žluté prapory se dvěma lvy – znakem Viléma Dobyvatele, slavného Normana, který přivedl zemi k rozkvětu a nakonec to v roce 1066 dotáhl na anglického krále. Málokdo formoval ve středověku Normandii jako on. Bez něj by se region nestal tím, čím je dnes, a ani Caen by nebyl jedním z nejvýznamnějších měst v zemi. Už jako anglický král si Vilém zvolil Caen za své druhé sídlo…
Půjčíte-li si auto a vydáte se na individuální cestu po kontinentu, nevyhnete se monotónním stovkám kilometrů po silnicích jako podle pravítka. Mají své mystické kouzlo, jen musíte brát vážně rady, jež dávají plakáty u silnice. Abyste se „nezařadili do statistiky havárií“ (Donʼt be a statistic), je třeba pravidelně zastavovat, jak radí tabulky s nápisem Stop – Revive – Survive. Pak už zbývá jen vybrat správnou dobu pro návštěvu a tu nejlepší trasu…
Jídlo je základním kamenem jordánské společnosti, ať si pochutnáváte v beduínském stanu na mansafu, nasáváte vůně koření na súqu nebo se vám rozplývá na jazyku slaďoučká kunáfa. Jídlo je středobodem sociálních aktivit a oblíbeným námětem hovoru, způsob jeho přípravy či zákaz pojídání některých potravin má hluboké kořeny v sociální a náboženské struktuře Arabů…
Orient Express je nejslavnějším vlakem na planetě. V minulosti byl symbolem luxusu a rychlosti, dnes je hlavně symbolem cesty do minulosti. Interiéry vagonů i kvalita služeb jsou do sebemenších detailů excelentní. Kdo nastoupí do tohoto vlaku, ocitne se v jiném světě…
Země mírně zaoblených kopců se šťavnatými loukami, jabloněmi a selskými dvory. Na jaře, když jsou stromy v plném květu, září ze syté zeleně všechny odstíny růžové. Pak přijde jarní vichřice a pokryje louky sněhem květů. Na podzim, když se malá jablíčka barví do červena, vypadají jabloně jako obrovské růžové keře se stovkami poupat…
Zámky v jordánské poušti? Na první pohled se zdá, jako by došlo k chybě v překladu, ale jordánská část Syrské pouště (al-Badíja), která místy připomíná nehostinnou měsíční krajinu posetou nekonečným množstvím ostrých pazourků a všemi barvami hrajících kamenů, ukrývá netušené architektonické skvosty. Tato část země je vzhledem k tvrdým přírodním podmínkám nejméně osídleným jordánským regionem…
Budete-li pátrat po železničních rekordech, skončíte skoro pokaždé dřív nebo později ve Švýcarsku. I proto je převážná většina našeho výběru sedmi evropských železničních „nej“ soustředěna právě do této země…
Bezmála 600 km dlouhé mořské pobřeží a vnitrozemí poseté ovocnými sady, lány se zeleninou a zelenými pastvinami se skotem – Normandie přímo vybízí také ke gastronomickým zážitkům. Mezi nejdůležitější zdejší produkty patří mléko a mléčné výrobky, maso, mořské plody, zelenina a ovoce…
Kdysi dávno, pradávno, si mladý bůh oceánu Benacus řekl, že by měl také poznat svět lidí. Vzal tedy do ruky trojzubec a ze svého podmořského sídla se vydal na souš. Když potom procházel kouzelnými horami Monte Baldo, cesta ho zavedla k malému jezeru, v němž spatřil horskou vílu Engadinu, překrásnou bytost s dlouhými modrými vlasy. Nebylo zbytí — na první pohled se do ní zamiloval a podařilo se mu ji přesvědčit, aby s ním odešla do světa. Jenomže zanedlouho nastala komplikace. Víla začala chřadnout steskem po domově, po svém malebném jezeře zrcadlícím věnec horských štítů. Benacus proto navrhnul, že jestli s ním zůstane a stane se jeho ženou, věnuje jí jezero mnohem větší a hezčí. Když souhlasila, zarazil svůj trojzubec do skály, ta se rozestoupila a vzniklou obří prohlubeň vyplnilo jezero. Jeho vodám pak spokojená Engadina předala barvu svých vlasů…
Hlavním centrem tridentské části Gardského jezera je Riva del Garda, počtem obyvatel po Desenzanu druhé největší město na březích jezera vůbec. Jedinečným způsobem spojuje historický šarm se současnou nabídkou všemožných prázdninových aktivit. V kombinaci se sousedními obcemi Arco na severu a Nago-Torbole na východě nabízí Riva uspokojení snad veškerých zájmů, které mohou turisté nejrůznějšího věku mít, a představuje ideální vstupní bránu k největšímu italskému jezeru…
Vidět stometrový vodopád divočící těsně za humny města se hned tak někde nepoštěstí. V Rivě del Garda takovou možnost máte, ale počítejte s tím, že přímo z města jej odnikud nespatříte. Budete se za ním muset vydat po silnici vedoucí vzhůru městskou částí Varone a na jejím horním okraji pak odbočit k budově, která se krčí pod skalním masivem obrostlým hustou zelení. Z její jasně červené fasády vystupuje nápis Parco Grotta Cascata Varone, uvnitř je pokladna, kde zaplatíte vstupné. Potom projdete krátkým tunelem blíže ke skalám, kde se vám vodopád sice ještě neukáže, ale už vás přivítá pořádným hukotem…
