Jméno autora: Země světa

V posledních letech je u nás čím dál populárnější putování za určitým typem objektů – třeba za rozhlednami nebo památnými stromy. V příhraničních oblastech Francie a Belgie se dá zase putovat za zvonicemi. Na seznamu Světového dědictví je jich v současnosti šestapadesát – 33 v belgických Flandrech a Valonsku, 23 v severofrancouzských oblastech Nord–Pas-de-Calais a Pikardie. Ty belgické byly, až na jednu výjimku, zapsány dříve, v roce 1999; o šest let později pak byla oblast rozšířena přes hranici do Francie…

Stavět na zelené louce a bez omezení rozvíjet svoje představy o ideálním řešení celého města… kterýpak urbanista nebo architekt by nesnil o takové zakázce! V hustě obydlené Evropě se takových možností mnoho nenabízí, ledaže bychom se odhodlali bourat města stávající. Ne, že by se takové nápady na kreslicích prknech vizionářů nerodily, i věhlasný Le Corbusier přece kdysi přišel s nápadem zbourat celou Paříž a mezi moderními bloky ponechat jenom pár nejvýznamnějších památek… jenže, naštěstí, k nějakému bourání nikdy nebylo dost chuti ani prostředků. Až na jednu výjimku: válečné události…

Na severu Akvitánie protéká departementem Dordogne řeka Vézère. V jejím údolí bylo nalezeno na 150 lokalit s pozůstatky pravěkého lidského osídlení ze středního a mladého paleolitu. Oblast kolem obce s předlouhým názvem Les Eyzies-de-Tayac-Sireuil vstoupila do učebnic a dala světu řadu odborných termínů – „mousterien“ označující středopaleolitickou kulturu štípaných nástrojů je odvozen z názvu zdejší jeskyně Le Moustier, kde byly tyto nástroje poprvé nalezeny; vyspělá kultura mladého paleolitu „magdalénien“ je nazvána podle skalního převisu La Madeleine, který je její typovou lokalitou; a konečně známý kromaňonec – v roce 1868 bylo v jeskyni Cro-Magnon nalezeno pět koster považovaných za nejstarší doklad anatomicky moderního člověka v západní Evropě…