Když se řekne Francie, vybaví se člověku nejrůznější asociace. Bonviván připomene krásu žen, lahodnost kuchyně, jiskrnost vína či aroma koňaku, světák pohovoří o jemných odlišnostech parfémů a novinkách ze světa módy, milovník umění vyjmenuje světově proslulé malíře, sochaře či šansoniéry, sportovní fanoušek přidá kopanou, tenis, cyklistiku nebo automobilové závody. A turista – ten se tam rovnou rozjede…
Jsou … jaké vlastně? Úchvatné? Ano. Velkolepé? Jistě. Ohromující? Samozřejmě. A také jedinečné, velebné, tak trochu záhadné, majestátní, neochvějně plující mořem času, odrážejíce přitom bez zakolísání vzduté vlny obdivu stejně jako poryvy posměšných vichrů. Francouzské gotické katedrály…
Fontainebleau je zhruba šestnáctitisícové město v mírně zvlněné krajině jižně od Paříže, proslavené jedním z nejvýznamnějších francouzských zámků. Především však je to uměleckohistorický pojem – vyslovíme-li jméno Fontainebleau, je to v souvislostech francouzské kultury stejné, jako kdybychom v Itálii hovořili o Florencii. Oboje znamená renesanci a pak manýrismus, v němž Fontainebleau sehrálo významnou roli v kulturní orientaci celé země…
Angličany mnozí zaměňují za Brity, Anglii si leckteří pletou s Británií. Dokladem může být u nás často užívaný, leč nesprávný termín „bitva o Anglii“. Letecké střetnutí mezi Královským letectvem a Luftwaffe z roku 1940 však vstoupilo do dějin jako bitva o Británii, jiný termín v britské historiografii nenajdeme…
Anglie a Angličané bez předsudků Číst více »
Umělecké památky Prahy jsou známé po celém světě a rok co rok je přijíždějí obdivovat statisíce domácích i zahraničních turistů. Ti se během pražského pobytu obvykle seznámí i s několika nejznámějšími technickými pozoruhodnostmi, ale většinou už nezjistí, že objektů, které již byly anebo by mohly být prohlášeny za technickou památku, se na území stověžaté metropole nachází několik set. V tomto směru Praha o sobě nedává moc nahlas vědět, i když situace se zvláště v poslední době neustále zlepšuje…
Technické památky Prahy Číst více »
O založení jednoho z našich nejstarších měst se zasloužil moravský markrabě Vladislav Jindřich roku 1213, ale je možné, že to bylo i dřív. Ve své dlouhé historii byl Bruntál až příliš často dobýván cizími vojsky a co nezničily armády, to pohltily požáry. Přesto v něm zůstalo několik významných stavebních památek, k nimž patří místní kostely, zejména kostel Nanebevzetí Panny Marie s gotickým kněžištěm, několik měšťanských domů na náměstí a především zámek, historická památka nejvýznamnější, jehož věž je po staletí dominantou města…
Bordeaux platí za metropoli nejslavnější vinařské oblasti ve Francii. Rozlehlé vinice se táhnou podél toku řeky Garonny až k jejímu širokému ústí. Bordeaux je ale také historickým městem, jež se honosí tím, že má po Paříži nejvíce památkově chráněných objektů v zemi. Zápis jeho staré části se snovým názvem Měsíční přístav na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 2007 to jen potvrdil…
Na londýnském nádraží Paddington sedí malý opuštěný medvídek, který se sem dostal jako černý pasažér až z temného Peru. Protože se jeho peruánské jméno jen velmi těžce vyslovuje, lidé, kteří se jej ujmou, mu začnou říkat Paddington. Michael Bond, autor půvabných příběhů pro děti s medvídkem Paddingtonem v hlavní roli, měl původně v úmyslu psát o černém pasažéru z temné Afriky. Správně ho však upozornili, že v Africe medvědi nežijí, a tak se rozhodl pro Peru, zemi medvěda brýlatého. Existují ale i jiné důvody, proč se pro tento kousek světa rozhodnout…
Temné Peru medvídka Paddingtona Číst více »
„Liverpool je jedním z nejpodivuhodnějších míst v Británii. Má bohatý a vzkvétající obchod, i když ještě nedosahuje úrovně Bristolu. Ale je na dobré cestě ho dohnat a překonat. Kromě Londýna není v Anglii město, které by se mu vyrovnalo v kvalitě ulic a kráse budov.“
Daniel Defoe (1724)
Liverpool – přístav kultury Číst více »
Vodní toky byly odpradávna prvními cestami, po nichž naši předci pronikali do dosud neobydlených končin. Často se také při nich usazovali, a to obvykle na obou březích současně. Pak se řeka stala překážkou pro komunikaci mezi oběma částmi sídla a nezbylo, než ji překonávat…
Pražské mosty – od kamene po beton Číst více »
Sovinecký přírodní park dostal své jméno po dvou významných lokalitách zdejšího kraje. Předně to je vrch Sovinec (616 m), který je po Jasanu (674 m) druhým nejvyšším kopcem Velkého lesa, nejrozlehlejšího lesního komplexu v přírodním parku. Mnohem známější je však hrad Sovinec, založený koncem první třetiny 14. století, který v minulosti zdejší kraj ovládal…
Sovinec u Jiříkova či naopak? Číst více »
Městečko Saint-Savin leží na řece Gartempe, severně od staré římské cesty, mezi městem Poitiers a přírodní rezervací Brenne. Je to příjemné místo s nábřežní promenádou stíněnou úhledně ořezanými stromy a se dvěma kamennými mosty, z nichž starší gotický se sedmi oblouky je ze 13. století. V hladině řeky se zrcadlí důstojná budova kláštera a mohutný románský kostel. V sezoně bývá malé město zaplaveno tisíci návštěvníků, toužících zhlédnout památku, uváděnou ve všech turistických průvodcích a knihách o románském umění. Zejména kvůli výjimečně zachovalému souboru románských fresek byl klášterní kostel sv. Savina a sv. Cypriana zařazen již v roce 1983 na seznam Světového dědictví UNESCO…
Jestliže Andy obecně okouzlují turisty úchvatnou kulisou vulkánů a pestrostí přírody nebo všudypřítomnými doklady o pohnutých dějinách původních obyvatel, o peruánských Andách to platí dvojnásob. Starodávné stezky, rozvaliny měst a jeskynní malby jsou stejně častým jevem jako stáda lam, trvale osídlené estancie vysoko v horách či bujaré fiesty v andských vesnicích. V málokterých pohořích se minulost s přítomností střetávají v takovém kontrastu jako v Peruánských Andách. Málokde je život lidí tolik spjat s prostředím velehor jako ve vysoko položeném srdci Peru. Není proto divu, že kouzlo místních hor pohltí člověka od prvního okamžiku…
Stavební počiny českých králů a Rožmberků dodnes dotvářejí jihočeskou krajinu a dávají jí punc výjimečnosti. Těžko si můžeme představit jižní Čechy bez rožmberských rybníků a monumentálních hradů, jako je Krumlov či Rožmberk, bez jejich měst v podhradí, bez kláštera ve Vyšším Brodě, bez desítek drobných hrádků, mnohde už změněných v ruiny. I bez královských Budějovic a kláštera ve Zlaté Koruně by byly jižní Čechy velice ochuzené…
V minulosti značnou část českobudějovického pánevního dna porůstaly na sušších místech doubravy a níže položené lužní lesy, hlavně podmáčené olšiny. Mezi nimi často ležely mokřadní louky zvané blata. První rybníky, které ve středověku budovali na zamokřených místech majitelé panství, se nazývaly stavy a většinou jen odvodňovaly zamokřenou půdu. Pozdější chov ryb, zejména kaprů, byl však stále promyšlenější a zajišťoval v hladovém středověku i nový druh obživy…
Rybníky a zase rybníky Číst více »
Když se v angličtině řekne Gothic, tak se tím zpravidla myslí historizující sloh z konce 19. století – po našem neogotika či pseudogotika. Rovněž se tak jmenoval sugestivní film excentrického režiséra Kena Russella z roku 1986 o lordu Byronovi a jeho přátelích Percym a Mary Shelleyových, kteří společně prožili pár dní v jednom takovém neogotickém paláci; Mary tenkrát stísňující atmosféra inspirovala k románu o doktoru Frankensteinovi, sestrojivším umělého člověka s mozkem zločince. Hromy a blesky, vítr otevírající vysoká okna, déšť bičující cimbuří a k tomu pověstná mlha na blatech – tak vypadá typická gothic-nálada horrorových či detektivních filmů, a nejen anglické provenience. Snesla by i příměry fantaskní, temný či středověký…
Středověké klenoty severní Anglie Číst více »
Vlastně je to zvláštní. Petřín kdekdo spojuje s romantikou, s polibky pod rozkvetlou třešní či s procházkami růžovým sadem, ale už se nemluví o tom, že zdejší genius loci spoluvytvářejí i technické atrakce – rozhledna, lanovka a bludiště. V těchto objektech je pořád přítomna romantika časů dávno minulých, romantika doby, kdy Prahu okouzlily první obloukové lampy a kdy město začal opouštět duch provincionalismu. Tohle však většina lidí zřejmě vnímá jen podvědomě…
Petřínská rozhledno, z tebe je pohledno Číst více »
Kdo viděl filmový debut Bohdana Slámy Divoké včely, mohl se kromě hraného příběhu seznámit také s podmanivou krajinou Sovineckého přírodního parku, s jeho hlubokými lesy, které překrývají strmé kopce, s rozlehlými loukami na dlouhých stráních, se starými alejemi podél opuštěných cest a s vesnicemi, které opouštějí jejich obyvatelé. Jen stáda krav na svažitých pastvinách prozrazují, že v této zdánlivě liduprázdné krajině žijí a hospodaří lidé.
Přírodní park Sovinecko Číst více »
Antická divadla, ať už řecká či římská, se už nejmíň sto let těší zájmu divadelníků, kteří je využívají pro oživení původních antických děl, stejně jako pro inscenace moderních děl v neopakovatelném historickém prostředí. Těch dobře zachovaných není mnoho – athénské odeion pod Akropolí a divadlo v maloasijském Efesu, slavné divadlo v Epidauru na Peloponésu či v Kúriu na jižním pobřeží Kypru, divadlo v sicilské Taormině… možná deset či dvacet divadel, kde lze nejen hrát, ale kde se zachovalo, byť v troskách, i cosi málo z původní atmosféry. Z těch římských se nejlépe zachovalo divadlo v jihofrancouzském Orange, které od roku 1981 figuruje spolu s nedalekým triumfálním obloukem na seznamu Světového dědictví…
Orange – dvě antická „nej“ Číst více »
Všechno, co si dokážete představit pod pojmem dovolená u moře, a k tomu něco navíc. Sedm tisíc let historie vtěsnaných na území jen o málo větší, než je polovina katastrální výměry Prahy. Strategická poloha mezi Evropou a Afrikou, jež pravidelně poutala pozornost všech, kteří chtěli ve Středomoří něco znamenat. Země, kde prakticky nevědí, co je to řeka, a na kousek lesa se chodí dívat skoro jako do galerie. To všechno je Malta…
