Na soutoku řek Šeldy a Leie necelých šedesát kilometrů od Bruselu leží malebné město Gent. V 16. století patřil k nejbohatším městům v Evropě. Množstvím památek byl přirovnáván k Paříži, velikostí a počtem obyvatel k Londýnu. Jeho bohatá historie, ale i pulsující současnost města plného zábavy je stálým lákadlem pro každého.
Gent – město velkých věží Číst více »
Když přijede japonský turista do České republiky a projeví zájem o naše historické památky, zajedeme s ním na nějaký hrad či zámek. Když má chuť seznámit se s výtvarným uměním, zavedeme ho do umělecké galerie. V Japonsku je to trochu jinak. Když obdobný zájem projeví cizinec, skončí v obou případech v některém ze starobylých zahradních areálů…
Při vyslovení jména Delft se nám obvykle vybaví dvě slovní spojení: Jan Vermeer van Delft a delftská fajáns. I když v obou případech jde o významné položky v dějinách evropské kultury, nejde jen o ně – i Delft sám o sobě je krásné, historicky zajímavé město…
Stanice Southfield na trase metra District nenechává nikoho na pochybách, že je wimbledonskému tenisovému svatostánku nejblíž. Vystupujeme na zeleně natřené nástupiště s bílými „lajnami“ a kolem nás se na velkých plakátech červenají jahody. Jsme ve Wimbledonu, ve světě velkého tenisu a tisíců jeho náruživých fanoušků…
Wimbledon, král turnajů Číst více »
Povědomí o tomto historickém českém území se u nás téměř vytratilo. Jedinou živou vzpomínkou na Vitoraz zůstává snad jen Vitorazská stezka, spojující kdysi centra dvou významných staroslovanských kmenů – Doudlebů a Vitorazů. Sledovala toky místních řek a vyrostlo na ní také několik strážních hradů. Ale to všechno je už tak dávno…
Město Ferrara bylo díky své kráse a kulturnímu významu zapsáno na seznam Světového dědictví v roce 1995. O čtyři roky později byl zápis rozšířen o nedalekou deltu Pádu, jedinečnou ukázku vlivu renesanční kultury na přírodní krajinu a její přeměny v krajinu kulturní, jež si však do značné míry podržela svůj původní charakter.
Ferrara a delta Pádu Číst více »
Z komína mohutného trajektu se vyvalil hustý tmavý kouř. Lodní šrouby se roztočily na plné obrátky a plavidlo vyrazilo na otevřené moře. Hlasitým houkáním jako by si loď ulevila po složitém manévru, kdy – připevněna k molu lanem – se nejprve na místě otočila o devadesát stupňů, aby vůbec mohla vyplout z malého přístavu, v němž zabírala celou délku mola…
Říše, nad kterou slunce nezapadá. A tady její srdce, duše a víra. Pomíjivost a věčnost. Bohatství tušené, střídmost zjevná. Naplnění slibu. Palác a hrob. Klášter a škola. El Escorial…
Je to záležitost převážně klučičí, ale odolat se jí dá jen stěží. Kdo by nechtěl navštívit Muzeum Karla Maye?
Švýcaři si připisují nehynoucí zásluhu na tom, že jako první dokázali přivést otáčivou restauraci do vysokých hor, je však třeba připomenout, že by to bývali nezvládli bez přispění – světe, div se – Jamese Bonda…
Otáčivé restaurace Číst více »
Devítitisícový Jackson ve Wyomingu je dnes velice módním turistickým městečkem, které každoročně navštíví asi tři miliony turistů. Je charakteristické všudypřítomnou kovbojskou kulturou, butiky s luxusním zbožím a vysokými cenami nemovitostí. Blízkost národních parků Grand Teton a Yellowstone, kvalitní sjezdovky a především krásná okolní příroda Skalnatých hor z něj dělají lákadlo i pro celebrity, jako jsou Harrison Ford, Tiger Woods či Sandra Bullocková. V zimě se jednou z největších místních atrakcí stává Národní útočiště jelenů wapiti (National Elk Refuge), které leží v těsné blízkosti městečka, v rozsáhlém údolí Jackson Hole…
Federální vláda zde přikrmuje více než 7000 zimujících zvířat. Od počátku minulého století, kdy jim osadníci zablokovali přirozené migrační cesty, znepokojovaly americkou veřejnost obrázky stovek uhynulých jelenů v průběhu krutých zim. Proto v roce 1912 váda vykoupila území o rozloze více než 100 km² a začala poskytovat finanční prostředky na nákup sena. Kromě toho, že zimující wapiti jsou vítanou podívanou pro návštěvníky, samci zde také zanechávají své trofeje. Na jaře místní skauti sbírají jelení parohy a koncem května se na náměstí v Jacksonu pořádá jediná aukce paroží na světě. Celých 80 % jejího výtěžku se vrací do rozpočtu útočiště na nákup sena pro jeleny. Zájem o paroží je velký, především z oblasti tradičních asijských medicín, kde se stále věří, že prášek z mletých parohů funguje jako afrodiziakum. Každoročně se v Jacksonu vydraží čtyři až pět tun těchto hrdých ozdob jeleních hlav. Není pak divu, že čtvercové náměstí v Jacksonu, kde se výroční aukce koná, zdobí čtyři mohutné brány, umně spletené z jeleního paroží. Ivan Knorr kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA
Paul Cézanne zemřel tak, jak si přál: se štětcem v ruce a navíc pod pověstnou tisícimetrovou vápencovou horou Sainte-Victoire, jež mu učarovala. Tolikrát se pokoušel zmocnit se jí, poprvé někdy v roce 1870, naposledy se za svým osudovým motivem vydal v říjnu 1906, zastihla ho ale bouřka a výsledkem prochlazení byl těžký zápal plic, jemuž 22. října podlehl…
Když ctihodný gentský občan Joos Vijd někdy v roce 1420 pověřil malíře Huberta van Eycka vytvořením retáblu pro oltář rodinné kaple v místním farním kostele, sotva mohl tušit, že „Gentský oltář“ bude ještě po bezmála 600 letech připomínat jeho památku, ba co více, že bude patřit k nejvýznamnějším dílům světového umění…
Malé městečko na říčce Lomnici má za sebou pohnutou historii téměř osmi staletí své existence. V současné době však také dává okázale najevo, že je především rodištěm nejoblíbenějšího a v pravém smyslu slova národního malíře Mikoláše Alše, který se zde narodil 18. listopadu 1852…
Mirotice nejen Alšovy Číst více »
Posvátná hora Fudži je jedním z nejznámějších symbolů Japonska. Její jméno znají lidé na celém světě – a to i ti, co se jinak o Japonsko vůbec nezajímají. Pro svůj dokonale symetrický tvar a téměř trvale zasněžený vrchol, který vysoko vyčnívá nad okolí a je viditelný z velké dálky, se Fudži všeobecně řadí k nejkrásnějším horám světa…
Také vždycky dlouho přemýšlíte, jak naplánovat prázdninovou trasu, když vyrážíte i s malými cestovateli? V Nizozemsku si hlavu moc lámat nemusíte. Atrakcí, které zajistí dětem zábavu, ale přitom jim poskytnou nenásilnou formou také zajímavé poučení, je tu skoro nepřeberně. Zoologické zahrady, akvária a delfinária, nejrůznější zábavní parky. Stačí si vybrat…
Tam, kde nuda nehrozí Číst více »
Jedinečný průhled prochází průsekem mezi stromy lesa Sidmouth v richmondském parku a dál východním směrem nad řekou Temží, nad náměstím Sloane Square a budovou ministerstva obrany na Whitehallu až k jedné z ikon britské metropole. Patří k několika londýnským výhledům chráněným zákonem, které jsou zaneseny do územního plánu a nesmí je narušit žádné výškové budovy. V 90. letech minulého století proto například museli projektanti přestavovaného nádraží Liverpool Street Station snížit některé stavby…
Richmondem na kole Číst více »
K Novohradským horám počítáme v širším slova smyslu na české straně také Novohradské podhůří, na rakouské pak Vitorazsko (Weitra), resp. celý kraj zvaný Waldviertel. Oblast zahrnuje jak nepříliš zvlněná, avšak poměrně vysoko položená (kolem 500 m n. m.) místa mezi Slepičími a Novohradskými horami, tak i vlastní masiv pohraničních lesnatých kopců vysokých 800–1000 m a široké nivy v povodí Stropnice, Malše a Lužnice. Granitická tělesa pronikající krystalickými břidlicemi moldanubického plutonu jako by určovala tvrdou tvář místa. Vodní tělesa skrytá v lesích a sevřená horami jsou při deštích stálou hrozbou povodní. Rybničnaté plochy se nepodobají sousednímu, sametově hebkému Třeboňsku ani v nejmenším. Snad jen přírodní památka Přesličkový rybník spolu s Kamenným rybníkem, porosty leknínu bělostného a vzácnými druhy vážek zasněně spočívá v měkkém stínu, jenž kladou okolní stromy koupající se v odpoledním slunci…
V půvabné jihoitalské venkovské krajině jižně od Bari jsou roztroušeny pozoruhodné stavby záhadného původu. Nápadné jsou především svou kuželovitou střechou, podle níž dostaly jméno trulli z řeckého trullos neboli kopule. Pohádkově vyhlížející domečky nikde jinde na světě nenajdete. Na seznamu UNESCO jsou od roku 1996…
Pohádkové Alberobello Číst více »
Pokud necestujete po Sardinii s průvodcem některé z cestovních kanceláří, těžko hledáte ve volné krajině staré kulturní památky, ke kterým už původní cesty dávno zanikly. Problém je i v tom, že místní obyvatelé i ukazatele u cest často nazývají baziliky jinak, než se označují v bedekrech a mapách. Při pátrání po takové osamělé středověké stavbě tak bezděky poznáváte sardinskou krajinou ve zcela odlehlých koutech ostrova, kam běžné turistické trasy nevedou. Hledání osamělých staveb přináší i malá dobrodružství a nečekaná setkání, která často patří k těm nejintenzivnějším vzpomínkám…
Baziliky – hledání starých časů Číst více »
