2008

Po čtyřech hodinách plavby se před námi největší ostrov v Baltském moři vynořil z hustého deště jen pár minut před přistáním. Trajekt ze svých útrob vypustil do přístavu ve Visby desítky aut, řadu z nich s připojeným karavanem. Gotland v létě vítá návštěvníky z celé Evropy, ale hlavně ze Švédska. Od poloviny 17. století ostrov patří švédskému království, pamatuje ale také doby relativní samostatnosti, stejně jako časy, kdy kvůli své strategické poloze na poloviční cestě mezi švédskou pevninou a Pobaltím musel mnohokrát strpět cizí nadvládu…

Zatímco jinde ve Švédsku si lidé na výhody železnice už dávno zvykli, v Dalslandu o ni největší tamější města a obce začaly usilovat až na začátku minulého století. Do zapomenutého kraje měla přinést potřebný rozvoj, který se od vodní dopravy závislé na přírodních podmínkách nedal očekávat. Oblaka štiplavého kouře se nad půvabnou krajinou objevila poprvé v roce 1916, ale přesně za sedmdesát let vyjel na trať vlak poslední. Paradoxně se tak dráha stala nejslavnější až po svém zrušení…

Také jste si toho všimli? V poslední době se o Švédsku docela hodně mluví. Například v souvislosti s nákupem stíhaček Jas-39 Gripen  pro českou armádu, s Ďáblovou biblí – největší knihou světa pocházející z východočeských Podlažic, nebo v souvislosti s triumfem švédských hokejistů. Švédsko, to je také florbal, Husquarna, Skanska, Celsius, Linné, ABBA, Vasův běh. A obraz Švéda? Hrdý, urostlý, blonďatý a modrooký chlapák s jedním ze svých dětí v jedné a hokejkou nebo golfovou holí v druhé ruce, v pozlaceném rámu sociálního státu blahobytu, rovnoprávnosti a  mírumilovnosti…

Mariefred je malé městečko na břehu jezera Mälaren. Stěží byste si ho všimli, kdyby tu nebyl jeden z nejstarších zámků ve Švédsku – Gripsholm. „Býval tady žalář, ve kterém Gustav Natvrdlý léta věznil Gustava Zatvrdlého, a zámek měl hrozně tlusté zdi a takovou kulatou klec na zajatce a příšernou díru – nebo to byla studna? Ale nejkrásnější ze všeho bylo divadlo, takové maličké – asi aby se tam při obléhání nenudili…“

Na východním břehu jezera Vättern žil se svou ženou obr Vist. Jednou se vypravili na rodinnou sešlost, která se konala na druhé straně jezera. Po rozjařené zábavě se spoustou báječného jídla se vraceli domů. Manželka ale přibrala na váze, a tak se obávala, že se jí nepodaří jezero přeskočit. Pozorný manžel vytrhl drn trávy a vhodil ho do vody, aby si na něj mohla šlápnout a nenamočila se. Malý plochý drn v jezeře zůstal. Jmenuje se Visingsö…