Mýty se zabývají dobami nezřetelnými, ději a skutky neověřitelnými, postavami symbolickými. Tak trochu pohádka, trochu mravoličné ponaučení – s tím se dokáže mysl člověka vyrovnat. Jenže co si počít ve chvíli, kdy se mýtem stane reálně existující město? Kudy k němu vede cesta, kde hledat klíč k bráně jeho duše? Právě před takové otázky je postaven každý, kdo navštíví Jeruzalém a nespokojí se s panoramatickým pohledem z Olivové hory a tradiční poutí po Via Dolorosa…
Newyorské SoHo prošlo úžasnou historií – bylo hustě osídlenou rezidenční oblastí, centrem obchodu a drobné výroby, opuštěnou průmyslovou čtvrtí i bydlištěm hippies, aby se nakonec stalo chráněnou památkou…
Newyorské metro má už více než stoletou tradici. V druhé polovině 19. století zajišťovaly většinu newyorské veřejné dopravy vlaky na vyvýšených konstrukcích, lidově nazývané elevated line, které však vadily při pohledu ulicemi a způsobovaly nepříjemný hluk. Dnes můžeme jejich zbývající sekce vidět v oblasti Bronxu, Queensu či Brooklynu. V roce 1904 byla otevřena první linka podzemní dráhy, která začínala u radnice a vedla až na 145. ulici. Měla celkem 28 stanic. Tím byla zahájena výstavba jednoho z nejefektivnějších systému metra na světě…
Je sobota večer, ze stanice A na 8. avenue nasvícené girlandami žárovek se valí davy lidí. Někteří směřují do divadla Apollo na 125. ulici, jiní do Cotton Clubu na severní straně Lenox Avenue, ale největší proud směřuje do Savoy Ball Room, který okupuje celý blok mezi 140. a 141. ulicí. Píše se rok 1936 a v Savoyi se schyluje k souboji swingových orchestrů Chicka Webba a Bennyho Goodmana. Přestože se Spojené státy ještě nevzpamatovaly z hospodářské krize, v obrovském sále pro 5000 lidí je nabito. Jazzoví fanoušci, na které už nezbyly vstupenky, a hlavně ti, kteří na ně nemají, blokují dopravu pod otevřenými okny sálu. Příští den odhadují noviny přítomný dav na 2 0000 lidí. To je newoyrský Harlem na konci období, jež historici označují jako „harlemskou renesanci“…
Zajímavé a bohaté umělecké sbírky najdeme ve všech větších městech Nového světa, tím spíše v New Yorku, který je obecně považován za „nejevropštější“ část Spojených států. Úsek Páté avenue od 82. po 105. ulici se dokonce nazývá Muzejní míle, protože tu stojí hned devět různých muzeí včetně slavného Metropolitního. Další významné sbírky našly svůj domov nedaleko od Páté avenue, a tak můžeme Manhattan označit za srdce newyorského výstavnictví…
Po dvou třech dnech strávených na dolním a středním Manhattanu, po návštěvě Sochy Svobody, Time Square a dalších newyorských „nezbytností“ dostane zpravidla turista z Česka chuť navštívit černošský Harlem a pokud možno některou z proslulých nedělních bohoslužeb v baptistických kostelech. Touha po dobrodružství většinou překoná strach z neznámého. Pochlubit se zážitky z Harlemu je módní a vzrušující. Pokud ale s sebou nemáte skutečného znalce této čtvrti, to pravé vám snadno unikne…
New York leží z větší části na ostrovech, a proto jsou jeho mosty důležitými komunikačními prostředky. Průlivy, které jednotlivé ostrovy oddělují, i řeka Hudson jsou však natolik široké, že dlouhou dobu byl New York odkázán na převozní lodě a svých mostů se dočkal až ke konci 19. století. Většina mostů patřila v době svého vzniku k vrcholům stavebního inženýrství a najdeme je v odborných i populárních publikacích o architektuře. Nejslavnějším z nich zůstává ten, který byl první…
Z jižní špičky Manhattanu je krásný výhled na newyorský přístav a řeku Hudson. V dálce vidíme impozantní závěsný most přes Verrazanovu úžinu, za nímž tušíme Atlantik, v popředí Guvernérův ostrov a Ostrov svobody, na kterém stojí nesmrtelná socha. Dále na západ, u břehů státu New Jersey, se nachází mohutná stavba, která svojí architekturou připomíná historizující nádražní budovu. Nestojí však na břehu a nevedou k ní žádné koleje. Leží na nízkém plochém ostrově přístupném pouze převozní lodí. Dnes je jedním z newyorských muzeí, kterým ročně projdou dlouhé zástupy návštěvníků. Po desítky let se tam však rozhodovalo o osudech milionů lidí z celého světa. Imigrační stanice Ellis Island byla místem, kde se naplňovaly a někdy také hasly naděje…
„Dej mi své ubohé, unavené, své stísněné masy toužící volně dýchat,
ty nešťastné odpadky tvých přeplněných břehů.
Pošli je sem – zmítané bouří a bez domova,
pro ně já zdvihám lampu nad zlatou branou!“
Emma Lazarus
Dolní Manhattan je tradičně spojován s finančnictvím a obchodem. Zdá se to neuvěřitelné, ale bývaly časy, kdy jižní cíp Manhattanu pokrývala chaotická zástavba nízkých dřevěných domků kolem nevelké cípaté pevnosti a nejvyšší stavbou byl dvoupatrový větrný mlýn. Ještě dnes je tu možné nalézt připomínky nejranějších dějin největšího amerického města. Díky tomu je objevování zákoutí ve stínu výškových budov čtvrti Financial District především procházkou newyorskou historií…
Přestože New York leží na stejné zeměpisné šířce jako Neapol, lze tu zažít i velmi chladné zimy. Naopak léta tu někdy bývají k nevydržení. Vedro proměňuje ulice v rozpálené pece, jejichž teplotu ještě zvyšuje horký vzduch z výdechů všudypřítomné klimatizace. Mnozí Newyorčané proto město za letních víkendů opouštějí. Nikoliv však všichni. V samotném centru Manhattanu existuje lehce dosažitelná oáza, která umožňuje nejrůznější aktivity. A tak má mnoho rodin na otázku, kde strávit neděli, jednoduchou odpověď: Let‘s go to Central Park…
Čtyři z pěti newyorských boroughs, okresů,leží na ostrovech. Manhattan a Staten Island jsou samostatné ostrovy, Brooklyn a Queens se dělí o ostrov Long Island. Jediný Bronx na severu leží na pevnině. Neúprosná pobřežní linie vždy limitovala rozpínavost města. Když došlo v roce 1898 ke sloučení všech pěti okresů a současně zástavba pokryla celý ostrov Manhattan, zdálo se, že město už nemá žádný prostor, kam by mohlo expandovat. Byl to však omyl. Mezi zemí a oblohou bylo přece místa dost…
Zrodilo se jako Nový Amsterdam, ale o necelé čtyři desetiletí později bylo přejmenováno na Nový York. Jak rostlo a mělo se čile k světu, dostávalo mnoho dalších přízvisek a přezdívek – Hlavní město světa, Město, které nikdy nespí, Empire City, Babylon na řece Hudson nebo Tavicí kotlík. Spisovatel Washington Irvingo něm mluvil jako o Gothamu – jakémsi Kocourkově v anglofonním podání, a povídkář O. Henry jej nazval Bagdádem nad podzemní dráhou…
Nejvíce ve Švédsku uvidíte, pokud budete cestovat autem. Silniční síť je dokonalá, vzdálenosti ale obrovské, a tak musíte počítat s tím, že za volantem strávíte hodně času…
Na otázku v titulku by dnes asi většina lidí spontánně vyhrkla: Ikeu! Továrna na montovaný dřevěný nábytek opravdu zavalila svou produkcí takřka celý svět. Stejně tak neodbytně patří k představě příjemné dovolené anebo večírku tzv. švédský stůl a na něm reinkarnace pohádky o stolečku, co se sám prostíral. Pravda, zde je k tomu určen personál, který však o naše blaho a vzrůstající hmotnost pečuje velmi diskrétně…
Švédská ocel je ve světě stejně známým pojmem jako české pivo, francouzské víno či švýcarské hodinky. Není divu, když železná ruda, kterou skrývá švédské podzemí, patří díky více než šedesátiprocentnímu obsahu kovu k nejkvalitnějším na Zemi…
„Se zbývající částí mé majetkové podstaty ať je naloženo následujícím způsobem: Vykonavatelé závěti vytvoří z kapitálu získaného prodejem cenných papírů fond, z jehož úroků budou každoročně udělovány ceny těm, kteří se v uplynulém roce nejvíce zasloužili o prospěch lidstva….Je mým výslovným přáním, aby při udělování cen nebyl brán zřetel na státní příslušnost kandidátů, ale aby ji obdrželi ti nejzasloužilejší, bez ohledu na to, jsou-li Skandinávci nebo ne.“
Paříž, 27. listopadu 1895
Alfred Bernhard Nobel
Na konci 17. století se Švédsko řadilo k silným evropským mocnostem. Patřilo mu dnešní Finsko, Estonsko a Lotyšsko, ovládalo Rujanu a pobřežní část Předního Pomořanska. Území získaná na druhé straně Baltu ale mohli Švédové účinně kontrolovat jen díky svému námořnictvu. Král chtěl posílit jeho pozici, a proto rozhodl vybudovat na ostrově Trossö, největším z početného souostroví při jižním pobřeží, novou námořní základnu. V roce 1680 zde založil město Karlskrona…
Když v roce 2007 celý svět hledal svých nových sedm divů, list Aftonbladet se zeptal čtenářů, která díla ve Švédsku by poctili tímto titulem. V anketě, jíž se zúčastnilo na osmdesát tisíc lidí, získal nejvíce hlasů vodní kanál Göta…
Na východním břehu jezera Vättern žil se svou ženou obr Vist. Jednou se vypravili na rodinnou sešlost, která se konala na druhé straně jezera. Po rozjařené zábavě se spoustou báječného jídla se vraceli domů. Manželka ale přibrala na váze, a tak se obávala, že se jí nepodaří jezero přeskočit. Pozorný manžel vytrhl drn trávy a vhodil ho do vody, aby si na něj mohla šlápnout a nenamočila se. Malý plochý drn v jezeře zůstal. Jmenuje se Visingsö…
