Na východě poušť Gobi, na západě Tarimská pánev a ještě obávanější poušť Taklamakan a mezi nimi oáza Tun-chuang. Legendární Hedvábná stezka se tu kdysi dělila na západní a jižní větev. Díky ní tu vznikla jedna z nejvýznamnějších buddhistických památek na světě – jeskynní chrámy Mo-kao neboli Jeskyně tisíce Buddhů…
Krásy oázy Tun-chuang Read More »
Pozorovat tučňáky ve vodě i na souši, při plávání nebo krmení, můžeme bez potíží v zoo. Zaplavat si s nimi, to se ale jen tak nepoštěstí. V Evropě se to podaří na jednom jediném místě. V aquaparku a saunovém světě Spreewelten v Lübbenau, jedné ze vstupních bran do Spreewaldu, kde si můžete hýčkat tělo i duši, nehledě na věk či počasí. Nedělat nic, odpočinout si, načerpat novou energii, nadýchat se čerstvého vzduchu či naslouchat štěbetání ptáků…
Koleje z nádraží v Brienzu pod vrchol Rothornu v letech 1914 až 1931 rezavěly. Provoz na dříve vyhledávané trati horské zubačky byl kvůli nerentabilitě zastaven. Výluka dráze nakonec prospěla. Zatímco Švýcaři v těchto letech železniční síť elektrifikovali, odstavený úsek tomu ušel. Díky tomu zaujímá zubačka na Rothorn mezi ostatními dráhami výjimečné postavení…
Láká vás představa několika dnů strávených sice se všemi příjemnými vymoženostmi civilizace, ale zároveň bez jejích stinných stránek a rušivých vlivů? Uprostřed přírody, kde (skoro) nespatříte auto, ale s pohodlným zaopatřením nadosah? Pokud jste odpověděli dvakrát ano, vaše vysněné místo se jmenuje Stoos…
Stoos – oáza klidu Read More »
Zatímco portugalská přímořská letoviska praskají v letní sezoně ve švech, po kopcích odlehlého severu se prohání spíše vítr než turisté. Přitom právě v této oblasti s divokou krajinou objevíte skutečné tradice této nádherné země…
Národní park Bryce Canyon patří ke skvostům Coloradské náhorní plošiny. Jeho labyrint bizarních skalních útvarů je důvodem, proč lidé opustí tradiční průjezdní trasy a učiní zajížďku do zdejší svérázné krajiny s drsným klimatem. Ve skutečnosti se nejedná o kaňon v pravém slova smyslu, ale o erozí zpracovanou hranu náhorní plošiny. Nese jméno po muži, který příliš nadšení pro krásy skalních útvarů neměl. Pět roků se v 70. letech 19. stol. rval se zdejší drsnou přírodou, než se odstěhoval do příjemnějších končin. O kaňonu pronesl památný výrok: „Je to jen proklatá díra, kde se ztrácejí krávy!“
Bryce Canyon – proklatá díra Read More »
V něčem podobné, v něčem rozdílné, v obou případech krásné, s interiéry plnými vybraných uměleckých děl a drahého nábytku – takové jsou dva domy, které poodhalují, jak se žilo a bydlelo na vybraných amsterdamských adresách u velkých grachtů v 19. stol…
Noblesa, krása, bohatství Read More »
Velkou cenou Itálie odstartovala v roce 1922 historie jedné z nejslavnějších závodních tratí na světě. Po amerických okruzích Brooklands a Indianopolis byla Monza vůbec první dráhou v Evropě, postavenou pro automobilové závody. Od počátku je součástí mistrovství světa F1. Kultovní zatáčky Parabolica či Lesmo znají automobiloví fanoušci na celém světě…
Monza – chrám rychlosti Read More »
Jsou hravé a roztomilé. Trochu rozverné a marnotratné. Koketní a svůdné. Rafinovaně prosté a prostě rafinované. Aby nevznikl dojem, že vyprávím o tanečnicích z pařížského kabaretu, musím ještě doplnit: Mají svou patinu. Střídají lesk velkého světa a slavných jmen s omšelostí a nostalgií, mají blíž k dobám, kdy měl svět ještě čas, než k zběsilému tempu vládnoucímu všude kolem nich. Staré pařížské nákupní pasáže…
Jestli existuje jedna čtvrť, bez jejíž návštěvy žádný turista z Paříže neodjede, je jí Montmartre v 18. obvodě. Kopeček, na kterém je i nejvyšší místo Paříže, láká davy ve dne i v noci a v každém ročním období. Těžko říci, co je tou hlavní pohnutkou k návštěvě. Každý zde hledá obraz právě té své představy Montmartru. Od frivolně pikantní atmosféry
Montmartre – z pekla do nebe Read More »
Korejci jsou jedineční a svérázní lidé, kteří se v mnoha směrech výrazně liší od svých sousedů. V minulosti prožili několik staletí v téměř naprosté izolaci a průběh jejich „otevírání se“ okolnímu světu v 19. stol. byl mnohem pomalejší než v Japonsku a v Číně…
Železniční fandové se v její blízkosti rojí jako včely u úlu, stavitelé ji i přes úctyhodný věk přesahující 150 let stále zmiňují ve svých učebnicích a i obyčejnému člověku, který se o železnici nebo stavitelství nezajímá, nemusí být její jméno neznámé. Řeč je o železniční trati přes rakouský průsmyk Semmering, která v době svého vzniku vyvrátila všechny tehdejší představy o možnostech železniční dopravy. Právě díky ní vlaky vůbec poprvé zamířily do zdánlivě nepřekonatelných kopců a dokázaly, že koleje nemusí být vedeny jen sklonově nenáročným terénem…
Semmering – nejstarší horská železnice světa Read More »
Lokality vhodné pro umístění největších soudobých astronomických dalekohledů musí splňovat řadu náležitostí – především musí mít mimořádně průzračné a stabilní ovzduší, musí ležet stranou velkých zdrojů světelného znečištění, a přitom být snadno dostupné a bezpečné. Ač se to nezdá, takových míst na zeměkouli moc není, patří k nim však i Kanárské ostrovy. Přesněji řečeno, patří k nim vysokohorské lokality ostrovů La Palma a Tenerife, kde byly v uplynulých třech desetiletích vybudovány dvě velké mezinárodní observatoře, jež spoluvytvářejí tzv. Evropskou severní observatoř…
Od sopky ke hvězdám Read More »
Dodekaneský ostrov Patmos s rozlohou pouhých 34 km2 sice patří k nejmenším trvale obydleným ostrovům Egejského moře, svým věhlasem ale nechává většinu z nich daleko za sebou. Nemalou zásluhu na tom má zřejmě jedenáctý římský císař Domicián…
Patmos – egejský Jeruzalém Read More »
Ještě před nějakými patnácti lety si člověk mohl ve Vientianu sednout na chodník a počítat na prstech, kolik aut projede za hodinu po ulici. Dnes už prsty dávno nestačí, v některých místech dochází pravidelně i k zácpám. Přesto však laoské hlavní město zatím nepozbylo své příjemně ospalé, neuspěchané, zčásti až venkovsky poklidné atmosféry, která je tak typická pro celý Laos…
Poklidná metropole Vientiane Read More »
Jedno z nejstarších kulturních plemen koní v Evropě si zřejmě většina lidí spojuje především s legendární Španělskou jezdeckou školou ve Vídni. Statní bílí krasavci s hustou hřívou, kteří svou barvu získávají až v dospělosti, obvykle mezi čtvrtým a desátým rokem, se ale rodí a vyrůstají ve štýrském Piberu. Tamní chov lipicánů se dostal až na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Slavné plemeno se sice chová také v jiných evropských zemích i v zámoří, rodokmen lipicánů však začíná v někdejší rakousko-uherské monarchii, kam byli jejich předkové dovezeni z Pyrenejského poloostrova…
Dodnes si vybavuji, jak stojím v noci úplně sama před fontánou Trevi a chce se mi z té krásy brečet. To ale bylo před tím, než Fellini natočil Sladký život, a já byla v Římě poprvé coby tlumočnice. Dnes se mi chce brečet, když se skoro nemůžu protlačit mezi davem turistů a místní mládeže, abych hodila do fontány, proslavené koupelí Anity Ekberg a Marcella Mastroianniho, minci zaručující návrat…
Spolkovou zemi Sasko-Anhaltsko reprezentuje na seznamu Světového dědictví UNESCO také Quedlinburg, který se rozkládá podél řeky Bode v podhůří severovýchodní části Harzu. Toto pětadvacetitisícové město samozřejmě nebylo na seznam zapsáno jako celek. Od roku 1994, kdy oslavilo tisíc let své existence, tam figuruje jeho historické jádro spolu se zámkem a románských kolegiátním chrámem sv. Serváce…
Quedlinburg – hrázděná poezie Read More »
Přístavní dělníci ve vietnamském Saigonu se nestačili divit. Do Evropy? Do Švýcarska? Na co tato bohatá země potřebuje zrezivělé lokomotivy, které už přestaly jezdit i u nás a jen náhodou neskončily ve šrotu? Švýcarští železniční nadšenci si naopak libovali, repatriace lokomotiv z vietnamské džungle pro ně znamenala velké vítězství. Museli překonat obrovské technické a legislativní potíže,
Furka – Vietnamská epizoda v ryze švýcarském příběhu Read More »
Šestimilionové hlavní město provincie Če-ťiang dnes patří k hospodářsky nejrozvinutějším a nejcivilizovanějším městům v Číně. Vedle toho si ovšem udržuje své tradiční postavení významné jihočínské kulturní metropole – ve městě se nachází jedna z nejprestižnějších čínských univerzit, jedno z nejlepších provinčních muzeí, největší muzeum hedvábnictví na světě atd. V Chang-čou působilo v minulosti mnoho vynikajících osobností čínského kulturního života – vzdělanci, politikové, filozofové, básníci, malíři a kaligrafové, zkrátka elita s vytříbeným vkusem, která si potrpěla na luxusní zboží a dokázala ocenit jeho prvotřídní kvalitu. Mezi proslulé místní produkty, jež se dovážely na císařský dvůr a zároveň po obchodních stezkách putovaly napříč celou Asií až do Evropy, patřil vedle nejjemnějšího hedvábí a překrásných vějířů také čaj…
Za čajem a čajovou kulturou do Chang-čou Read More »
