Mezi několika desítkami svatebních hostů, kteří sedí pod žlutou plachtou velkého stanu na nádvoří jednoho buddhistického kláštera na okraji Soulu, to lehce zašumělo. Po úzké cestě se blíží dvě čtveřice nosičů s tradičními korejskými nosítky – palankýny. V otevřených sedí ženich, v uzavřených nevěsta. Nosiči zastavují, pokládají nosítka na zem a oba účastníci svatebního obřadu zvolna vystupují…
Amsterdam neustále bojuje s nedostatkem místa. Jakmile se nějaké objeví, rychle se využije k nové zástavbě. A tak ve městě vzniká rovněž velmi zajímavá moderní architektura…
Náměstí na střeše, Velryba a další Číst více »
Na severu Lombardie se do jižního podhůří Alp zakusují jezera Maggiore a Como. Jejich břehy obklopuje zeleň středomořské vegetace, která přechází v ohromující horské scenérie. Koupat se v překvapivě teplé vodě jezer a přitom vzhlížet na zasněžené vrcholy patří k nejromantičtějším zážitkům, které lze v Evropě najít.
Jestli existuje jedna čtvrť, bez jejíž návštěvy žádný turista z Paříže neodjede, je jí Montmartre v 18. obvodě. Kopeček, na kterém je i nejvyšší místo Paříže, láká davy ve dne i v noci a v každém ročním období…
Jižní Korea se může pochlubit deseti položkami na seznamu Světového dědictví UNESCO. Od roku 2000 k nim patří také pět historických oblastí v městě Kjongdžu (GYEONGJU)…
„Zlaté město“ Kjongdžu Číst více »
Cykloturistika – to nejsou jenom kilometry na tachometru a propocený dres, ale také pohoda. Ta je pro někoho představou příjemna pro tělo a duši, jiný dá přednost optickým či čichovým vjemům krásna, ve Weinviertelu můžeme mít to i ono, ale na své si každopádně přijdou chuťové buňky…
Cyklistické putování mezi hrozny Číst více »
Daleko od čtvrtí zvučných jmen se v jihovýchodním cípu San Franciska nachází oblast, kam zabloudí jen málo turistů. Kdysi to byla dělnická čtvrť přiléhající ke stále ještě fungujícímu pozůstatku sanfranciského přístavu. Ještě předtím zde byla vesnice pokřtěných indiánů, kteří patřili ke komunitě nedaleké misie Dollores. Vedla ji skupina španělských františkánů, pár století už nefunguje, ale španělština je na zdejších ulicích slyšet dodnes…
Murales – galerie v ulicích Číst více »
Jak zimovali lovci mamutů? Jaká řemesla ovládali Germáni a kde si užívali Římané lázeň či gladiátorské zápasy? Kvůli odpovědi už nemusíme pouze listovat encyklopediemi nebo googlovat na internetu. Stačí navštívit některé z autentických svědků minulosti, ať už třeba doby kamenné, antiky či například přelomu devatenáctého a dvacátého století – dolnorakouské skanzeny, ve kterých ožívá život našich předků…
Na začátku leží na stole jenom dřevěná deska, igelitový pytel s hlínou, malá miska s trochou sopečného písku, stěrka z kousku stonku cukrové třtiny, jedna kovová škrabka a pár oblázků. Za slabou půlhodinu je v pytli méně hlíny, ale na stole stojí navíc zbrusu nová miska…
Hrnčířství? Ženská práce! Číst více »
Podle prastaré báje, zmíněné v desátém svazku Strabónovy Geógrafiky, se jeden z mnoha střetů dlouhé bitvy mezi olympskými bohy a Giganty odehrál v oblasti dnešních Dodekanés. Rozzuřený vládce moří Poseidón tam ukončil pronásledování Giganta Polybóta, když svým zlatým trojzubcem odlomil část ostrova Kos a umným vrhem srazil obra do mořské hlubiny. Pod vrženým skaliskem, které dnes známe jako ostrov Nisyros, zůstal Polybótos uvězněn na věky věků. Tento krutý úděl dosud ztěžka vydýchává – jeho horký dech se dere k povrchu Nisyru v podobě stovek fumarol…
Nisyros – za horkým dechem obra Polybóta Číst více »
Kambodža se již nikdy nezbaví přídomku země spojenés vražedným režimem Rudých Khmerů. Aniž by okolní svět tušil, co se v této zemi v letech 1975–1979 odehrává, zahájilo toto čínským „velkým skokem“ inspirované hnutí jednu z největších genocid 20. stol. a vytvořilo natolik utajený a uzavřený režim, že po dlouhá léta vůbec nebyla známa podoba jeho vůdce Pol Pota. Během tří let, osmi měsíců a dvaceti dnů vlády Rudých Khmerů bylo zavražděno nebo zahynulo podle různých odhadů až dva a půl milionu lidí. Metropole Phnompenh byla zcela vylidněna, její obyvatelé vyhnáni a rodiny rozděleny do vesnických komunit…
Štýrsko má snad až na moře vlastně všechno, co si jen země může přát a co ocení i její návštěvníci. Vše je zde autentické a výjimečné. Krása romantické, divoké, čisté a zdravé přírody, kvalita darů země, pohostinnost, originalita v architektuře a také péče o to největší bohatství – vlastní kulturní identitu…
Od vánočního stromečku po májku Číst více »
Římským sochařům pozdně republikánského a císařského období se často vyčítá, že nepřicházeli s ničím novým, vycházeli z formální tradice řecké a helénistické a ve velké míře produkovali kopie či předělávky starších děl pocházejících z řeckého kulturního okruhu. Samo o sobě na tom ale není nic špatného, zvláště když si uvědomíme, že mnohá řecká díla známe dnes jen z římských kopií, neboť originály jsou nenávratně ztraceny…
Římské národní muzeum Číst více »
Víte, co má společného durynský Výmar s anhaltskou Desavou? Ano, jedno slovo, právě to, které je v nadpisu článku. A které ani nemuselo existovat, kdyby dal Walter Gropius přednost rovněž zvažovanému výrazu Bauhütte coby poctě gotickým kamenickým hutím, jejichž komplexní provoz byl novému hnutí velkou inspirací. A které se postaralo o společný zápis obou měst na seznam Světového dědictví UNESCO…
Na východě poušť Gobi, na západě Tarimská pánev a ještě obávanější poušť Taklamakan a mezi nimi oáza Tun-chuang. Legendární Hedvábná stezka se tu kdysi dělila na západní a jižní větev. Díky ní tu vznikla jedna z nejvýznamnějších buddhistických památek na světě – jeskynní chrámy Mo-kao neboli Jeskyně tisíce Buddhů…
Krásy oázy Tun-chuang Číst více »
Pozorovat tučňáky ve vodě i na souši, při plávání nebo krmení, můžeme bez potíží v zoo. Zaplavat si s nimi, to se ale jen tak nepoštěstí. V Evropě se to podaří na jednom jediném místě. V aquaparku a saunovém světě Spreewelten v Lübbenau, jedné ze vstupních bran do Spreewaldu, kde si můžete hýčkat tělo i duši, nehledě na věk či počasí. Nedělat nic, odpočinout si, načerpat novou energii, nadýchat se čerstvého vzduchu či naslouchat štěbetání ptáků…
Koleje z nádraží v Brienzu pod vrchol Rothornu v letech 1914 až 1931 rezavěly. Provoz na dříve vyhledávané trati horské zubačky byl kvůli nerentabilitě zastaven. Výluka dráze nakonec prospěla. Zatímco Švýcaři v těchto letech železniční síť elektrifikovali, odstavený úsek tomu ušel. Díky tomu zaujímá zubačka na Rothorn mezi ostatními dráhami výjimečné postavení…
Láká vás představa několika dnů strávených sice se všemi příjemnými vymoženostmi civilizace, ale zároveň bez jejích stinných stránek a rušivých vlivů? Uprostřed přírody, kde (skoro) nespatříte auto, ale s pohodlným zaopatřením nadosah? Pokud jste odpověděli dvakrát ano, vaše vysněné místo se jmenuje Stoos…
Stoos – oáza klidu Číst více »
Zatímco portugalská přímořská letoviska praskají v letní sezoně ve švech, po kopcích odlehlého severu se prohání spíše vítr než turisté. Přitom právě v této oblasti s divokou krajinou objevíte skutečné tradice této nádherné země…
Národní park Bryce Canyon patří ke skvostům Coloradské náhorní plošiny. Jeho labyrint bizarních skalních útvarů je důvodem, proč lidé opustí tradiční průjezdní trasy a učiní zajížďku do zdejší svérázné krajiny s drsným klimatem. Ve skutečnosti se nejedná o kaňon v pravém slova smyslu, ale o erozí zpracovanou hranu náhorní plošiny. Nese jméno po muži, který příliš nadšení pro krásy skalních útvarů neměl. Pět roků se v 70. letech 19. stol. rval se zdejší drsnou přírodou, než se odstěhoval do příjemnějších končin. O kaňonu pronesl památný výrok: „Je to jen proklatá díra, kde se ztrácejí krávy!“
Bryce Canyon – proklatá díra Číst více »
