Monte znamená portugalsky „hora“. Městečko tohoto jména ležící ve svahu nad Funchalem ve výšce kolem 550 m n. m. je mezi turisty nejznámější díky proutěným saním „carro de cesto“. Dvojice „carreiros“, oblečených v bílém a se slamáky na hlavách, je v nich vozí asi dva kilometry z kopce dolů po asfaltových silnicích na okraj Funchalu. Monte toho ale nabízí mnohem víc…
Město Opava, romantické zámky a také objekty linie bývalého československého opevnění – to jsou jedny z nejnavštěvovanějších míst Opavského Slezska, o nichž v tomto čísle najdete samostatné články. Opavské Slezsko ale nabízí i mnoho dalších cílů, které by bylo škoda při jeho návštěvě vynechat…
Zatímco jinde se na písek vodí děti do parku, případně na pláž, ve městě Vicu stačí zajít na hlavní náměstí. Posledních tisíc let, od doby, kdy se tu začal pořádat trh, je totiž vysypané pískem…
Silniční síť kanadského Západu je velmi řídká, a tak nepřekvapí, že jednotlivé cesty nesou kromě číselného označení i nějaké jméno, obvykle odvozené od místních zeměpisných názvů. Některé jsou velmi známé, jako třeba Alaska Highway, ale o některých vědí jen zasvěcení. Bez ohledu na popularitu mají tyto cesty pár věcí společných. Především jsou nekonečně dlouhé, zčásti dosud nezpevněné a hlavně většinou vedou jen málo dotčenou přírodou…
Když slavný režisér Andrzej Wajda představil v roce 1975 světu svůj film Zaslíbená země o počátcích textilnictví v Polsku, natočený podle stejnojmenného románu nositele Nobelovy ceny za literaturu Wladyslawa Reymonta, divili se Američané, kde vzala chudá socialistická země na tak úžasnou výpravu. Nechtěli věřit, že architektonické komplexy, kde se do továrny vstupuje branou honosného paláce se zahradou, mohou existovat v reálu. Někdejší textilnictví a film tvoří dodnes dva nejcharakterističtější rysy třetího největšího polského města Lodže…
Slunce, hory, jezera a k tomu alpsko-středomořský šarm dynamické moderní prosperující metropole na soutoku řek Drávy a Gailu s pohnutou historií a nádherným okolím. To je Villach, druhé největší město Korutan a jejich průmyslové centrum, kde lze kombinovat aktivní i pasivní dovolenou, poznávání, odpočinek, relaxaci v lázních, nákupy či kulturní a kulinářské zážitky…
Říká se, že termín „baroko“ pochází z výrazu pro nedokonalou, nepravidelnou perlu. Coby svébytný umělecký směr dalo baroko vzniknout velkému množství perel dokonalých. A taky nejrůznějším perličkám skrytým ve stínu monumentálních příbuzných, jež však po svém odhalení zazáří radostným leskem a rozpustile se zatřpytí. Jednu takovou perličku u nás skrývají Ploskovice na okraji Českého středohoří…
Počátky londýnské veřejné dopravy sahají až do roku 1829, kdy se objevily první omnibusy tažené koňmi. Největší událostí 19. stol. se v roce 1863 stalo otevření první podzemní dráhy na světě. První autobusy s benzinovým motorem se v Londýně objevily až na počátku 20. stol. Po jeho polovině pak zcela z ulic vytlačily trolejbusy a tramvaje, které dnes jezdí jen v jižních předměstích Croydon a Merton. Nedílnou součástí městské dopravy jsou také říční lodě, které zajišťují pohodlné a poměrně rychlé spojení třeba mezi Westminsterem a Greenwichem. V olympijském roce 2012 pak přibyla další možnost propojení Greenwiche a čtvrti Docklands na severním břehu Temže – kabinová lanovka pendlující nad Temží. Veškeré druhy dopravy však mají v 21. stol. jedno společné: symbol ústřice. Ten se na počátku třetího tisíciletí objevil na čtečkách autobusů a turniketech v metru a samozřejmě na jízdenkách v podobě elektronických karet zvaných „oyster card“…
Bangkok je zhmotněným snem všech milovníků nákupů. V prostorách obřích obchodních center nebo jen tak pod širým nebem – možnosti, jak provětrat peněženku, jsou v tomto nákupním ráji neomezené. Zatímco někde lákají zákazníky rafinovanými, pečlivě naaranžovanými výkladními skříněmi se zbožím předních světových značek, jinde si vystačí s kouskem hadru položeným na zemi…
I pragmatického Kryštofa Kolumba uchvátila při jeho prvním přistání kubánská příroda. Bujná tropická příroda a divoké pobřeží s azurovými vodami. Tím spíše, že uzřel tento divukrásný ostrov v jeho nejpřirozenější podobě, ještě bez vysázených hájů kokosových palem a nekonečných lánů třtiny. I dnes jezdí turisté na Kubu kromě plážové dovolené také za jejími přírodními krásami. …
Floncie je hlavním městem Toskánska a po stránce kulinární je v tomto italském regionu pevně zakotvena. Velkou většinu toho, co platí pro toskánskou kuchyni a vína (viz Země světa 2/2016 – Toskánsko), můžeme vztáhnout i na Florencii. Přesto tu najdeme i některé speciality, zajímavé podniky, obchody a tržnice, které stojí za samostatné připomenutí…
K nejfotografovanějším sceneriím na Kubě patří údolí Viñales v provincii Pinar del Río na západě ostrova. Nevelká krasová oblast o rozloze 132 km2 je poseta malebnými vápencovými kopci a zároveň představuje cennou kulturní krajinu, kde se zejména při pěstování tabáku stále používají tradiční techniky a postupy a kde se stále udržují bohaté lidové tradice v architektuře, řemeslech i hudbě…
Už při zběžném pohledu do mapy nám neunikne, že kompaktní půdorys Madeiry s vcelku rovnou pobřežní linií narušuje na východní straně úzký protáhlý poloostrov, jenž má naopak pobřeží hodně členité a který je ještě zdánlivě prodloužen dvojicí neméně členitých ostrovů, v tandemu těsně přimknutých k jeho špici. Trochu to vypadá, jako by ani nebyl organickou součástí Madeiry, snad jako by se k ní dostal nějakou shodou okolností. Tak tomu sice není, ale mapa přesto naznačuje, že São Lourenço, jak se tenhle nízký kus země nazývá, bude ve srovnání se zbytkem Madeiry nutně vykazovat řadu odlišností…
Nechat se okouzlit zámkem v Raduni je snadné. Stačí přijet, prohlédnout si zámecké interiéry, projít se parkem, potěšit se malebnou oranžerií. S vědomím poválečné historie těchto míst a vzpomínkou na dobové fotografie ze začátku 80. let minulého století vkrádá se do mysli stále neodbytněji slovo „zázrak“, jakkoli tu můžeme působení nadpřirozených sil spolehlivě vyloučit…
Katalánská kuchyně je ve své podstatě středomořská, tedy zdravá, lehká a barevná: čerstvá zelenina a ovoce, olivy, ryby, mořské plody. Má ale i svou „vnitrozemskou“, našinci daleko bližší tvář…
Naše letadlo se ponoří do mraků, proklouzne průrvou mezi skalními štíty a pod námi se odvine zelený koberec údolí Baliem. Podobný pohled se 23. června 1938 musel naskytnout americkému dobrodruhovi Richardu Archboldovi, který jako první člověk „zvenčí“ spatřil místo, jež dostávalo v dobovém tisku označení jako Ztracené údolí nebo Shangri La. Archbold se tak zařadil mezi skupinu objevitelů odebírajících ze světových map jejich poslední bílá místa…
V říjnu minulého roku probleskla světovými médii zpráva oznamující pravděpodobný skon nejstarší kosatky na světě. „Babička“, odborníky nazývaná kosatka J2, se již několik týdnů neobjevila ani před pozornými zraky vědeckých pozorovatelů, ani před objektivy dychtivých turistů. Věk velrybí seniorky se odhadoval na 105 roků, což znamená, že spatřila světlo světa někdy v roce, kdy se potopil Titanic. Patřila mezi tzv. jižní rezidenty a jejím domovem byly zátoky a průlivy jižního cípu ostrova Vancouver. Po desetiletí zde byla pečlivě sledovaným jedincem i vděčným objektem k fotografování – stejně jako řada jiných příslušníků jejího druhu…
Vzhledem k velikosti země je nabíledni, že se i její kuchyně kraj od kraje liší – vždyť Polsko kdysi sahalo až k Litvě a Krymu! Způsob vaření poznamenala jak chudoba vesnických obyvatel, tak šlechtická rozhazovačnost. Ani počasí není bez vlivu; zejména drsné zimy způsobily, že je polská krmě hutná a nešetří tukem. Vychází především z domácích surovin, jako jsou brambory, zelí, červená řepa, okurky, mrkev, kedlubny, kysaná smetana, maso, houby a uzeniny…
V Korutanech nemusíte jenom chodit či lézt po horách nebo se čvachtat v jezerech. Celoroční radovánky, odpočinek i regeneraci zaručí korutanské termální a zážitkové lázně, v nichž rozpustíte starosti, dobijete energii a uděláte něco pro svou imunitu a vitalitu. A jako bonus můžete třeba z vířivky pozorovat hvězdnou oblohou nebo se saunovat za úplňku…
Snad každého, kdo vstoupí do areálu pražského Klementina, využívaného dnes Národní knihovnou České republiky, se zmocní zvláštní, těžko popsatelný pocit. Snad jakýsi klid, dalo by se říci, ač jste v centru historické části hlavního města a kolem vás proudí turisté, návštěvníci knihovny, studenti, knihovníci. Genius loci zde dýchne na každého, a začnete-li se zajímat o historii tohoto místa, brzy pochopíte, proč tomu tak je…
