Jednou z pěti staveb, které tvoří architektonický komplex Muzejního ostrova, zapsaný od roku 1999 na seznamu Světového dědictví UNESCO, je Nové muzeum (Neues Museum). Ačkoli bylo postaveno v polovině 19. stol., je jeho název více než přiléhavý – ve své dnešní podobě bylo pro veřejnost otevřeno teprve v roce 2009…
Poklady Nového muzea Read More »
Zastavil se tu čas? Stačí jen trochu přivřít oči… Pestrobarevný trh s cizokrajným zbožím, určitě nechybějí ani kejklíři, blahobytní měšťané si pyšně vykračují, koňská kopyta klapou po dláždění, povozy hrkají a skřípou. Kolem výstavné domy, často s hrázděnými horními patry, a stejně jako velkolepá radnice zdobené malbami na fasádách. K dokonalé iluzi tu chybí jen málo. Historické centrum městečka Stein am Rhein jako by právě vystoupilo ze středověku nebo z nějaké pohádky…
Stein am Rhein, městečko jako z pohádky Read More »
Není špatné mít všechno pod jednou střechou, přehledně a hlavně pod kontrolou, zvláště pokud se jedná o podřízené instituce. To by se zamlouvalo každému vladaři a výjimkou nebyl ani Cosimo I. de’Medici, když v roce 1559 dal postavit společný palác pro všechny složky své administrativy. Nicméně jeho „of cia“, úřady, se pod vžitým názvem „Uf zi“ nakonec staly synonymem pro jednu z nejslavnějších sbírek výtvarného umění…
Galleria degli Uffizi Read More »
Cukrová třtina („caña de azúcar“) nepochází z Kuby ani z jiné karibské země. Její pravlastí byla Indie, kde rostla – aniž byla nějak využívána – především v údolí Gangy. Arabové vynalezli způsob, jak z ní získat cukr, a rozšířili ji do svých zemí, odkud se dostala i na Sicílii a Madeiru, kde Portugalci metodu získávání cukru dál vylepšili. Začala se pěstovat i v Portugalsku a Španělsku. Na Kubu ji zavedl už její první guvernér, conquistador Diego Velázquez de Cuéllar v první čtvrtině 16. stol. Dovezl ji ze sousedního ostrova Hispanioly a první plantáže založil u dnešního města Baracoa…
Když v roce 1931 mnichovští bratři Franz a Toni Schmid uspějí v severní stěně Matterhornu a o čtyři roky později jsou poprvé vylezeny severní srázy Grandes Jorasses, z velkých alpských stěn zůstává bez průstupu již jen severní stěna Eigeru – zlověstně ponurá zeď tmavých vápenců a ledu, vysoká závratných 1800 metrů. Po prvním nesmělém pokusu, který v roce 1924 skončil hned na úpatí, se do ní dlouhých deset let nikdo neodvažuje. Horolezce zatím odrazují hlavně časté pády kamení a ledu, ale také náhlé zvraty počasí. I tady však platí, že všeho do času…
Československé stopy v severní stěně Eigeru Read More »
Uměleckoprůmyslová muzea po celé Evropě se od počátku těšila štědré podpoře významných a vlivných osobností z řad bohatých obchodníků, šlechty i panovnických rodin. Mecenášem a podporovatelem opavského muzea se stal roku 1884 kníže Jan II. z Liechtensteinu poté, co jej o to požádalo muzejní kuratorium…
Štědrost knížete Jana II. Read More »
La Moreneta, matka Boží z Montserratu, sedí na vyvýšené lavici v místnůstce za hlavním oltářem a na klíně drží malého spasitele. Blahosklonně shlíží na unavené věřící, kteří právě vystáli několikahodinovou frontu, aby jí mohli přes sklo vitríny zblízka pohlédnout do tváře a v rychlosti se k ní pomodlit…
„Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor / je bílý krokodýl a medvěd / a liška a kamenní trilobiti / chodí se tam jen tak co noha nohu mine / abys viděl jak ten život plyne…“ Vzpomínáte? Už je to skoro čtvrt století, co Jaromír Nohavica vydal písničku Muzeum. O slovutné opavské instituci se tak dozvěděla i spousta lidí, kteří o ní dříve mnoho netušili…
Orangutani kdysi obývali celou jihovýchodní Asii, dnes jsou kriticky ohroženi a žijí na posledních dvou ostrovech – Borneu a Sumatře. Na Sumatře je milovníci přírody mohou vidět především v národním parku Gunung Leuser…
Zrzouni, kam se podíváš Read More »
Nedaleko ústí polské národní řeky Visly do Baltského moře se už víc než tisíc let rozkládá jedno z nejkrásnějších měst severní Evropy – Gdaňsk. Kdysi bohaté hanzovní město řádu německých rytířů nesoucí název Danzig, za druhé světové války takřka srovnané se zemí, dalo nakonec celé střední Evropě vzor, jak se vypořádat s nechtěným komunistickým režimem…
Gdaňsk – kolébka Pruska i Solidarity Read More »
V roce 1534 připlul francouzský mořeplavec Jacques Cartier jako první historicky doložený Evropan k ústí řeky Svatého Vavřince. Někde v oblasti zátoky Gaspé vystoupil na novou pevninu a podle tehdejšího zvyku ji zabral ve jménu francouzského krále Františka I. Později se setkal s rybářskou výpravou místních Irokézů a dozvěděl se, že někde proti proudu leží velká vesnice. Na dotaz, jak se ta oblast jmenuje, mu dva mladí hoši odpověděli „Kanata“, což je v irokézsko-huronském nářečí výraz pro osídlení či vesnici. Cartier zanesl nové jméno do svého hlášení, protože se domníval, že jde o název nově objevené země. Při svých dalších objevitelských cestách pak používal lehce zkomolené slovo pro celou oblast dolního toku řeky. Od roku 1982 se jím oficiálně nazývá obrovské území omývané vodami tří oceánů – stát Kanada je druhou největší zemí naší planety…
Pro většinu cestovatelů je Kuba krásným karibským ostrovem se smyslnou salsou, překrásnými plážemi, blankytně modrým mořem, tropickými pralesy, skoro dvoutisícovými horami či nekonečnými plantážemi cukrové třtiny. Ale jak to vypadá, když vystoupíte z davu plážových varaderských turistů, seznámíte se s Kubánci blíže a zeptáte se jich, jak se jim daří a s čím se potýkají? Peníze hýbou světem,
Obyčejný život Kubánců Read More »
I v Pobaltí se na přelomu 17. a 18. stol. projevoval výrazný vliv dvorské kultury Ludvíka XIV. – jak v kulturních ambicích vyšších vrstev, tak v jejich životním stylu a v podobě jejich sídel…
Rundale – lotyšské Versailles Read More »
Mölltal se svým ledovcem je nejvýše položenou lyžařskou oblastí ve východních Korutanech, 180 km jižně od Salcburku v národním parku Hohe Tauern. V údolí Mölltal jsou kromě ledovce i další lyžařská centra – Ankogel a Heiligenblut. Celkem je včetně ledovce k dispozici na jeden skipas téměř 140 km tratí…
Lyžování na Mölltalském ledovci Read More »
Mohutná kopule vyzdvižená nad okolní střechy vysokým tamburem a natěsno strážená stejně vysokou štíhlou věží, aneb nezaměnitelný dialog odlišných proporcí, ale také jedinečně situovaný akcent panoramatu pražského historického jádra. Téhle dvojici, která završuje malostranský chrám sv. Mikuláše, vděčí stověžaté město za nemalý díl svého genia loci. Chrám jakožto celek má pak zase velkou zásluhu na tom, že Praha je v celoevropském rámci počítána k místům, kde architektura vrcholného baroka zanechala své nejmonumentálnější a nejpůsobivější realizace…
Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně Read More »
Londýn již dávno není středem „říše, nad kterou slunce nezapadá“. Z vládních budov však dodnes čiší bývalá imperiální sláva. Třída Whitehall, která vedez Trafalgarského náměstí k Parlamentu, se třeba od doby, kdy byl britským premiérem Winston Churchill, příliš nezměnila. Whitehall je vládní ulicí, sídlí tu většina důležitých ministerstev, například obrany, zahraničních věcí, financí a také, v Dover House, ministerstvo pro Skotsko. Jméno této ulice se často používá jako synonymum pro britskou vládu…
Whitehall – centrum moci Read More »
V povědomí nejširší veřejnosti představuje hrad jednu z ikon středověku. Hrady se objevují v západní Evropě zhruba od 10. století, v českém prostředí o dvě století později a jejich největší rozvoj potom přichází ve 13. a 14. století. Od počátku byl hrad víceúčelovým komplexem: byl opěrným bodem z hlediska vojenského i správního, ale současně také zástupným symbolem svého zakladatele anebo majitele…
„Věřím, že nikde jinde nelze nalézt na tak omezeném prostoru, jakým je Piazza del Duomo, čtyři krásnější věci než ty, jež jsou pohromadě zde. Všechny jsou od hlavy k patě, od základů po střechy, dokonce včetně dlažby na náměstí, z bělostného carrarského mramoru, jemného skoro jako alabastr…“
Lodí se na Stinivu dostanete snadno, cesta z druhé strany je strastiplná. Cedule včas varuje, že sestup k moři je jen na vlastní nebezpečí. „Dej nohu sem za ten kámen, tady se přidrž keře,“ dostávám pokyny od členů rodiny. Strmý skalní svah místy nedovoluje běžnou chůzi, a tak se, doprovázen jejich radami, opatrně, a někdy doslova po čtyřech, spouštím dolů. Odolat evropské plážové krásce ale nejde…
Vis, plážová Miss Evropy Read More »
Její autor prý po dokončení svého úkolu zahodil nástroje a zařekl se, že podobnou práci již nebude nikdy dělat. Přesto po sobě zanechal dílo vskutku mistrovské, skutečnou ozdobu mezi královskými bárkami. Ve chvíli, kdy se obří loď nazvaná Suphannahongsa objeví na řece, poháněná pouze silou lidských paží, vydáte se hluboko proti proudu času až do dob předcházejících dokonce založení samotného Bangkoku. Vodní toky tehdy představovaly hlavní dopravní tepnu země a jejich hladiny brázdily tisíce obdobných lodí…
