K nejvýznamnějším kulturním institucím v Opavě patří Dům umění vybudovaný z někdejšího dominikánského kláštera s přilehlým kostelem sv. Václava. Objekt má za sebou pohnutou historii, v níž jednou už nebylo daleko k jeho úplné likvidaci. Po posledních rekonstrukcích provedených již v 21. století však znovu přináší uměnímilovným obyvatelům města i jeho návštěvníkům širokou nabídku nejrůznějších výstav, koncertů, představení a také jeden rekordní obraz s podivuhodným příběhem…
Velkopáni z Cardony. Králové bez koruny. Solní baroni. Nejmocnější katalánský rod své postavení a bohatství vybudoval na bílém zlatě. Jak hloupý by jim musel připadat král, který chtěl dokázat, že soli není potřeba a je to bezcenný minerál, kterého je všude dost…
Cardona – sůl nad zlato Read More »
Kopcovitá oblast kolem města Bukittinggi v provincii Západní Sumatra je domovem unikátního etnika Minangkabauců či zkráceně Minangů, kteří mají v kulturním a náboženském kontextu Indonésie velmi zajímavé postavení…
Minangkabau – v zemi vítězného buvola Read More »
Největší prales Evropy je zbytkem původního neobhospodařovaného lesa, který kdysi pokrýval většinu našeho kontinentu. Táhne se mezi řekami Narewka a Hwożna na ploše 1418 km², přičemž Polsku patří jen asi desetina – a podle toho si ji i chrání. Bělorusové si zase ostře hlídají svou hranici, stále ještě ostnatým drátem. Od roku 1979 je prales na seznamu Světového dědictví UNESCO…
Když na svých cestách Kanadou projedete módní a rozverný Montreal, ekonomický gigant Toronto či historické město Québec, určitě vás napadne otázka, proč se stala hlavním městem Ottawa. Tím, kdo se rozhodl pro téměř neznámou dřevařskou osadu uprostřed rozsáhlých lesů, byla královna Viktorie. A tak si zákonitě stejnou otázku v polovině 19. stol. musela pokládat i celá politická reprezentace Kanady. Proč, proboha, Ottawa?
Na návštěvě v parlamentu Read More »
Obdobou českého rčení „co Čech, to muzikant“ je lotyšský výraz „národ zpěváků“. Obě tyto sebere exe spolu úzce souvisejí. V lotyštině se dodnes používá slovo „pražáci“ pro hudebníky, kteří od dob pobělohorské rekatolizace od nás odcházeli převážně do luterských zemí – mimo jiné do Kuronska a Livonska, dnešního západního a středního Lotyšska…
Lotyšské Svátky písní a tanců Read More »
Majestátní hrad, viditelný už z dálky, shlíží do malebného údolí řeky Gurk ze 150 m vysokého vápencového bradla. Prvně zmiňován byl v darovací listině krále Ludvíka Němce z roku 860, a to jako hrad Astaruizza. Slovinci, kterých v Korutanech žije bezpočet, mu říkají Ostrovica…
Hrad Hochosterwitz Read More »
Zámek v Buchlovicích, jedna z nejkrásnějších staveb moravského baroka, vznikl podle rodové legendy jako galantní dar hraběte Jana Dětřicha Petřvaldského z Petřvaldu jeho manželce Anežce Eleonoře, která pocházela z původně italského rodu Colonnů. Zámek vznikl v poddanském městečku na dohled od starobylého hradu Buchlova, který už od středověku shlížel na rozsáhlé dominium rozkládající se po obou stranách majestátních Chřibů. Obě sídla spolu po staletí tvoří dvě strany jedné mince. Důstojná hradní rezidence i pohodlný letohrádek obklopený zahradou měly vypovídat o významu a vkusu nejen hrabat Petřvaldských, ale i dalších majitelů, hrabat Berchtoldů, kteří hrad i zámek vlastnili až do poválečných konfiskací…
Za svůj vznik vděčí Londýn Temži. A také Římanům, kteří si uvědomili její význam a na severním břehu řeky tehdy zvané Tamesa či Tamesis, v místě, kde se dala poprvé od svého ústí bezpečně přebrodit, vybudovali již v roce 43, za panování císaře Claudia, osadu Londinium. Stála přibližně tam, kde se dnes nachází finanční centrum City. Temže tak byla po staletí němým svědkem historie. Již v roce 1929 bývalý politik a spisovatel John Burns napsal, že „vody Temže jsou tekoucími dějinami“. Odehrávaly se na ní nejen různé královské slavnosti, ale i pohřby britských hrdinů. A právě na nábřeží Temže naproti Londýnskému oku, jehož střed vyrobili v Plzni, vítají Londýňané od počátku tisíciletí nový rok…
Královská řeka Temže Read More »
Soužití krále Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou nebylo šťastné. Vládychtivá Eliška měla ze začátku na Jana velký vliv. Znala domácí poměry, měla kontakty, byla starší než on. Časem Jan poznal, že je nebezpečná, bál se toho, že jejich společného syna Václava nechá prohlásit králem a jeho sesadí. Proto ho do její blízkosti nepustil, aby měl jistotu, že se nestane panovníkem místo něj.“
Prof. Kateřina Charvátová, Univerzita Karlova
Kararský mramor je pojem, který zná u nás kdekdo, ale povědomí o Apuánských Alpách, kde se tahle surovina těží, už nijak valné není. Do hornatého severozápadního výběžku Toskánska, vklíněného mezi regiony Ligurie a Emilia-Romagna, mnoho našinců nezajíždí, nejspíš proto, že turistická přitažlivost světoznámých toskánských měst ruku v ruce s přitažlivostí jejich okolní „typicky toskánské“ krajiny nenechávají jiným oblastem příliš prostoru k vyniknutí. O to více nás ale mohou některé z těchto oblastí překvapit a zrovna Apuánské Alpy jsou toho asi nejlepším příkladem…
Do úzkých uliček staré Korčuly padá šero, rozsvěcují se okna restaurací a výlohy obchůdků zasazené do průčelí starobylých kamenných domů. Na hlavní ulici, nedaleko slavné katedrály, září pod jednoduchým nápisem „irena“ náhrdelníky, náramky a jiné šperky z červeného korálu…
„Nepatrná menšina Siamců se zabývá řemeslem a obchodem, za to jest obojí převážně v rukou Číňanů. A čínský obchodník má na krámku málem bez výjimky jenom čínské zboží,“ zaznamenal si na konci 19. stol. své postřehy z Bangkoku, a následně ve své knize V zemi bílého slona s nimi seznámil i své čtenáře, český cestovatel Enrique Stanko Vráz…
Řekne-li se „zelený Berlín“, skoro každého asi automaticky napadne „Tiergarten“. Jenže německá metropole nabízí v tomto směru mnohem víc…
Ve východní části švýcarského pobřeží Bodamského jezera jsou různá místa, která nabízejí možnost odpočinkové dovolené, trochu aktivní, trochu relaxační, jak se komu líbí…
Florencii obvykle automaticky spojujeme s renesancí, ale k jejímu architektonickému půvabu přispěl i významný architekt doby poměrně nedávné. Giuseppe Poggi byl ve 2. pol. 19. stol. pověřen modernizací Florencie a podle jeho návrhu mimo jiné vzniklo na unikátním místě vysoko nad městem ve čtvrti Oltrarno i náměstí Piazzale Michelangelo…
Piazzale Michelangelo – potlesk pro západ slunce Read More »
Trinidad, město Nejsvětější Trojice, založil pod jménem Villa de la Santísima Trinidad osobně první kubánský guvernér Diego Velázquez de Cuéllar v roce 1514. Šlo o historicky třetí město na ostrově. Dodnes si zachovalo venkovský ráz a jedinečnou koloniální architekturu. Žije v něm asi 73 000 obyvatel a oproti jiným kubánským městům v něm převažují černoši. V roce 1988 byl Trinidad zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO a začalo se s jeho rozsáhlými opravami…
Trinidad – perla koloniální architektury Read More »
Madeiřané milují turisty. Někdy máte skoro pocit, že jsou snad všichni průvodci. Kdykoliv vypadáte jako bezradní návštěvníci ostrova, zaručeně se vás někdo ujme, pomůže, ukáže cestu, poradí. Jsou hrdí, že žijí na „Perle Atlantiku“. Podobají se Portugalcům na kontinentě, nicméně, jak sami o sobě tvrdí, jsou ještě přívětivější a otevřenější, než ti na Pyrenejském poloostrově…
Grosse Scheidegg je horské sedlo ve švýcarském kantonu Berner Oberland ve výšce 1962 m n. m., které odděluje střediska Meiringen-Hasliberg a Grindelwald. Vedla tudy královská etapa cyklistického závodu Tour de Suisse a po její trase se v sedlech kol hodláme vydat i my…
Na kole po boku čtyřtisícovek Read More »
Na hranici přírodního parku Montseny leží rozsáhlý hotelový komplex Montanyà, jediný svého druhu v této oblasti. Dál už je jen „divočina“, přesněji zalesněný horský terén a v něm malé hotýlky, chatky a jednotlivé usedlosti, které do tohoto prostředí zapadají lépe…
Přírodní park Montseny Read More »
