2014

Celosvětově mají Filipínci dobré jméno jako pracovití lidé, kterým lze důvěřovat. Mnozí pracují v zahraničí – na stavbách, v nemocnicích jako zdravotní sestry či v domácnostech jako služebné a chůvy. Dobrý pracovní výkon se snoubí s platy výhodnými pro zaměstnavatele a stále ještě atraktivními pro Filipínce, jimž umožní zasílat část peněz domů rodině. Miliony Filipínců takto pracují v USA, Evropě, na Blízkém Východě, v Japonsku, Jižní Koreji a dalších zemích. Menší komunita žije také v České republice. Dokážou se uskrovnit, bydlí po skupinkách v malých bytech a spoří. Jací jsou ale Filipínci doma…

Po dvou hodinách cesty z Manily jsme u cíle a stavíme na vyhlídce. Z okraje kráteru jsou vidět pěkné vilky na jeho vnější straně. „Každý, kdo v Manile něco znamená, tady má dům,“ říká náš průvodce. Není divu. Pouhých 60 km jižně od centra hlavního města se nachází přírodní útvar, jaký se opravdu často nevídá…

Filipínské Kordillery vždy byly světem, který žil svým vlastním řádem odvíjejícím se v těsném souladu s divokou krásou těchto hor. Do místních zvykových zákonů nezasahují centrální úřady ani dnes, případné spory uvnitř vesnic nebo se sousedy se řeší podle zvykového práva. Pro kdysi obávané lovce lebek, jakými jsou Ifugaové, zůstává země zdrojem života, půda je posvátná, nesmí být vlastněna ani prodána a může se využívat pouze pro společný prospěch…

Cesta každého návštěvníka severní části největšího filipínského ostrova Luzonu neomylně povede přes zdejší metropoli Baguio. Deštivé počasí a omšelé omítky budov spolu s všudypřítomným bahnem nedodávají srdci severu příliš malebnou atmosféru. Autobusové nádraží ale už před rozbřeskem žije naplno. Všichni mají naspěch, protože pracovní doba řidičů jako by končila hned po poledni. Spěchám i já, protože na mne čeká Sagada – město jeskynních komplexů a pohanských zvyků…