Diváci stojí nejen po obou stranách úzké ulice, ale i na střechách okolních domů. Na čele průvodu jdou muži s vlajkami a za nimi pak desítky kapel, každá v jiném oblečení. Hypnotický zvuk bubnů, rytmické chřestění zvláštních kovových kastanět karkabus, hluboké tóny podivné třístrunné basové loutny guimbri, zpěv, občas spontánní tanec – slavnostním průvodem začíná další ročník essaouirského festivalu world music, jemuž dominuje hudba Gnawů…
Kdybyste do Cetinje, městečka pod hrozivě vyhlížejícími šedými skalami hory Lovćen, přijeli bez znalostí černohorské historie, tabulky s nápisy „ambasáda“ by vás nejspíš zaskočily. Diplomaté své úřady již dávno opustili, honosné budovy však stále vypovídají o slavné historii města…
Jižní svah Pražského hradu poskytl prostor ojedinělému souboru barokních zahrad, budovaných jako reprezentační i odpočinkové prostory pro majitele přilehlých paláců ve Valdštejnské ulici…
Celosvětově mají Filipínci dobré jméno jako pracovití lidé, kterým lze důvěřovat. Mnozí pracují v zahraničí – na stavbách, v nemocnicích jako zdravotní sestry či v domácnostech jako služebné a chůvy. Dobrý pracovní výkon se snoubí s platy výhodnými pro zaměstnavatele a stále ještě atraktivními pro Filipínce, jimž umožní zasílat část peněz domů rodině. Miliony Filipínců takto pracují v USA, Evropě, na Blízkém Východě, v Japonsku, Jižní Koreji a dalších zemích. Menší komunita žije také v České republice. Dokážou se uskrovnit, bydlí po skupinkách v malých bytech a spoří. Jací jsou ale Filipínci doma…
Už čtyři stovky let uplynuly od chvíle, kdy císař Matyáš, alespoň podle legendy, narazil při lovecké vyjížďce na pramen, který ho tak okouzlil, až vzkřikl: „Welchʼ schöner Brunnʼ!“ A ještě skoro o půl století víc od chvíle, kdy Habsburkové, tentokrát bez příkrovu legendy, získali v těchto místech majetek, k němuž podle kupní smlouvy patřil dům, mlýn, stáj a ovocný sad…
Italský výraz pro hezkou vyhlídku „belvedere“ se v renesanci stal synonymem pro šlechtická sídla ve výšinném postavení. Setkáváme se s ním nejen v samotné Itálii, ale všude tam, kam dosáhl vliv italské renesanční a barokní architektury…
Máte rádi marocké sardinky? Na pobřeží mezi městy Essaouira a Tarfaya se dozvíte něco i o těch, kdo je chytají…
Černá Hora má pět národních parků, které dohromady pokrývají asi desetinu jejího území. Dvěma největším, Durmitoru a Skadarskému jezeru, jsou v tomto čísle věnovány samostatné články. Nádhernou přírodu, především hory, lesy, jezera či kaňony, ale v některých případech též významné kulturní dědictví nabízejí i tři menší parky…
Petřín navenek „klame tělem“. Tomu, kdo ho vidí poprvé odněkud z vltavských břehů, se může jevit jako jeden velký park, ve skutečnosti však petřínské svahy a část jeho temene pokrývá tucet na sebe navazujících zahrad a parků, které se při bližším ohledání svou tvářností navzájem dost odlišují…
Po dvou hodinách cesty z Manily jsme u cíle a stavíme na vyhlídce. Z okraje kráteru jsou vidět pěkné vilky na jeho vnější straně. „Každý, kdo v Manile něco znamená, tady má dům,“ říká náš průvodce. Není divu. Pouhých 60 km jižně od centra hlavního města se nachází přírodní útvar, jaký se opravdu často nevídá…
K základním atributům vznešené dvorské kultury 18. století patřilo chovat exotická zvířata. Není proto divu, že císař František I. Štěpán Lotrinský nechal vybudovat roku 1752 v části zámeckého parku v Schönbrunnu menažerii. Postupně se z ní vyvinula zoologická zahrada, která v poslední době patří k nejlepším v Evropě…
Pro svůj výrazný vzhled, polohu i historii si Marrákeš vysloužil řadu přívlastků. Je městem „okrovým“ i „rudým“. Je „dcerou pouště“, „pouštní branou“ a zároveň „branou do hor“. S úctou se mu přezdívalo „Perla jihu“, ale také „Bagdád západu“…
Kdybych si měl vybrat nejhezčí černohorské město, dlouho bych váhal mezi Cetinjí a Kotorem. Na jedné straně Cetinje, bývalé hlavní město, pitoreskně posazené v podhůří Lovćenu a tak trochu zapomenuté v čase. Na straně druhé Kotor, staré město obehnané hradbami z dob Benátské republiky na konci dlouhého mořského zálivu. Kdybych si měl ale vybrat, jak přejet z jednoho do druhého, neváhal bych ani vteřinu – na kole…
Komplex paláce, zahrady a jízdárny Albrechta z Valdštejna se považuje za nejvýznamnější šlechtické sídlo v Praze hned po Pražském hradu. Dokonce je možné, že jím Valdštejn chtěl samotný Hrad zastínit. Vždyť byl bohatší než císař…
Filipínské Kordillery vždy byly světem, který žil svým vlastním řádem odvíjejícím se v těsném souladu s divokou krásou těchto hor. Do místních zvykových zákonů nezasahují centrální úřady ani dnes, případné spory uvnitř vesnic nebo se sousedy se řeší podle zvykového práva. Pro kdysi obávané lovce lebek, jakými jsou Ifugaové, zůstává země zdrojem života, půda je posvátná, nesmí být vlastněna ani prodána a může se využívat pouze pro společný prospěch…
„Kdybyste mě ve Vídni hledali, tak jsem v kavárně, nebo tam směřuji.“ Známý výrok slavného publicisty a kunsthistorika Alfreda Schmellera nejlépe pochopíte přímo v rakouské metropoli. Pokud totiž během své návštěvy nezavítáte ani do jedné z typických kaváren, jako byste ve Vídni ani nebyli. Což byste si mohli celý život vyčítat…
Severoafrické pohoří Atlas je s Evropou spřízněné odnepaměti a sdílí s ní společné osudy jak genetické, tak i kulturní a historické…
Černohorské pobřeží se v dubnu 1979 zachvělo silným zemětřesením o síle sedmi stupňů Richterovy škály. Jedním z nejpostiženějších měst se stala historická Budva. Pouhých deset vteřin otřesů těžce poničilo domy i hradby, které zde stály půl tisíciletí. Budva se z těchto škod vzpamatovávala dlouhá léta…
Botanická zahrada v pražské Troji byla založena v roce 1969. Její skutečný rozvoj však začal až v 90. letech, něco málo přes dvacet intenzivních let je jen „chvilka“ oproti zahradám, které mají náskok celých staletí…
Cesta každého návštěvníka severní části největšího filipínského ostrova Luzonu neomylně povede přes zdejší metropoli Baguio. Deštivé počasí a omšelé omítky budov spolu s všudypřítomným bahnem nedodávají srdci severu příliš malebnou atmosféru. Autobusové nádraží ale už před rozbřeskem žije naplno. Všichni mají naspěch, protože pracovní doba řidičů jako by končila hned po poledni. Spěchám i já, protože na mne čeká Sagada – město jeskynních komplexů a pohanských zvyků…
