Jedna z nejkrásnějších krajin Písecka leží v protáhlém terénním prohybu Českobudějovické pánve, který vybíhá od Protivína k Dobevi a odborně se nazývá pánev Putimská. Někdy se jí také říká Jihočeská brána…
Na nivách Otavy a Blanice Číst více »
Kromě Kjóta je nejvýznamnějším historickým městem v Japonsku Nara. Byla hlavním městem a sídlem císařů v letech 710–740 a 745–784. Zachoval se v ní poměrně velký počet památek, jejichž význam přesahuje hranice země. O tom svědčí i to, že osm míst v Naře je zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO. Letošní rok je pro Naru obzvlášť významný: město slaví 1300 let od svého založení a při této příležitosti se v něm koná řada nejrůznějších akcí…
Nara a počátky japonského buddhismu Číst více »
Proslulý anglický básník, kritik a zejména encyklopedista Samuel Johnson (1709–1784), známý svým výrokem, že „kdo je unaven Londýnem, musí být unaven i životem“, kdysi doporučil svým posluchačům, aby Wapping prozkoumali, neboť tak poznají životní způsoby, které si téměř nikdo nedovede představit. V těch dobách byla tato čtvrť na severním břehu Temže plná námořníků, různých nádeníků a v neposlední řadě také prostitutek. V současnosti tu bydlí především soudci, právníci, daňoví poradci, finančníci…
Proměny čtvrti Wapping Číst více »
Stále zelené louky, pasoucí se ovce, písečné přesypy, nekonečné pláže, chladivý vítr a rybářské vesničky. Ráj na první pohled, který přivábí každého návštěvníka a dodá mu pocit absolutní volnosti, romantiky a relaxace. Takový je ostrov Ameland, kde se skoro zastavil čas. Možná se mnozí budou divit, že takové místo ještě lze objevit v jinak přelidněném Nizozemsku…
Krajina v Novohradském podhůří „je tak akorát“, jak říkají Jihočeši. Je kopcovitá, ale ne moc, je z větší části zalesněná, ale jsou tu i rozlehlé louky, žitná pole a svažité pastviny. Je protkaná říčkami a potoky, ale žádné velké toky, ostatně, na povodně si zdejší potůčky vystačí samy. Nestojí tady žádná velká města, jen městečka, městyse a nejvíc je vesnic s rozptýlenými osadami a samotami. Rybníky, ta mateřská znamení jižních Čech, bývají spíš menší, ale mnohé z nich jsou starobylé, ještě z předhusitských dob, jako rybník Žár. A ty cesty, pěšiny, stezky, úvozy a drobné silničky vroubené alejemi! Když podél nich rozkvetou na jaře staré jabloně a počátkem léta mohutné lípy, nastává nejkrásnější čas putování po této krajině, která má svou důstojnost i prostý venkovský půvab…
K nejhezčím městům na Sardinii patří Bosa, přitažlivá už svou polohou na obou březích řeky Temo, jež se pár kilometrů před svým ústím do moře zakroutí do dvojité zatáčky. Sídlo vzniklo ve fénických dobách, významnou roli hrálo pod jménem Bosa Vetus také v časech římské nadvlády nad ostrovem i ve středověku, kdy na kopci nad městem vyrostl strohý hrad…
Bosa, město na řece Číst více »
Slavné město Padova, ležící necelých padesát kilometrů západně od Benátek, se pyšní antickou minulostí i jednou z nejstarších univerzit v Evropě, jež existuje přinejmenším od roku 1222. Na prestižní seznam Světového dědictví UNESCO se však dostalo díky docela nenápadné instituci – botanické zahradě…
Padova a první botanická zahrada Číst více »
Na severozápadě má Madridská oblast přirozenou hranici, tvořenou asi 80 km dlouhým pohořím Sierra de Guadarrama. Jsou to hory úctyhodné, vždyť nejvyšší vrchol Peñalara dosahuje nadmořské výšky 2428 m. Není divu, že slouží k letní i zimní rekreaci nejen Madriďanům, ale i obyvatelům sousední provincie Segovia z oblasti Kastilie a León. Kromě přírodních krás a sportovního vyžití nabízejí hory se svým podhůřím také několik zajímavých městeček s ještě zajímavějšími památkami. A tak určitě stojí za to, strávit v nich nějaký čas…
Švýcarsko dokáže život kultivovat po všech stránkách, jeho šarm živí vkusné znovuobjevování vlastní kulturní tradice a duch tolerance a humanismu, díky kterému tu kvete prosperita v každém ohledu. Umělecké sbírky, muzea a galerie vás možná neohromí svým rozsahem, ale spíš svými unikátními a láskyplně ochraňovanými exponáty, ojedinělým kurátorským přístupem i velkorysou výstavní strategií. Nechte se unášet atmosférou povznášející nálady a uměleckých požitků až ke kulturnímu vzkříšení ve švýcarských muzeích…
Na západ od Mississippi žily svá dobrodružství desítky, ba stovky jemu podobných mužů, on jediný se však postaral o to, aby se stal legendou už za svého života. Zosobňoval všechno, co charakterizovalo Divoký západ druhé poloviny 19. století. Byl jeho hrdinou a zároveň protagonistou… Zažil dohasínající slávu dostavníků i velkorysý nástup železnice, zastihla ho zlatá horečka, která zplodila „horká města“, jako byl zlatokopecký Deadwood či Sacramento. Byl celebritou kovbojského střediska Dodge City při hranicích Kansasu. Stal se vojenským zvědem za občanské války a účastnil se bojů s indiány. Přispěl k neblahému vybíjení bizonů, nakonec se stal rodokapsovým hrdinou „bufalobilek“ a začal vystupovat v představeních přibližujících divákům svět Divokého západu…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 6/2010 Jaroslava Janoušová kategorie: 6 – 2010 Severozápad USA
Buffalo Bill – legenda Divokého západu Číst více »
Čas vinobraní už dávno skončil a teplý podzim se pomalu snáší na kraj Languedoc. Babí léto je zde nezvykle dlouhé a mnohdy končí až v předvánočním čase, kdy ocasaté hvězdy a neonoví sobi ozdobí palmy na písčitých plážích. Tato varianta našich vánočních stromečků však působí jaksi nepatřičně. Languedoc, to však nejsou jen pláže a nížiny kolem pobřeží, ale také skalnaté vnitrozemí s rozlehlými náhorními plošinami, hlubokými údolími, skrytými soutěskami, s lesy a pastvinami a také s kouzelnými kamennými vesničkami, které jako by přímo vyrůstaly z mateřských hor. Působí jako přirozená součást zdejšího krasu, stejně jako jeho bílé skály, stromy a řeky v jejich okolí…
Kamenitá cesta podzimním Languedocem Číst více »
V polovině 17. století profesor medicíny na univerzitě v Leidenu Franciscus de La Boie, známý spíše jako doktor Sylvius, hledal lék na ledvinové potíže. Zkusil to i smícháním dvou močopudných látek, oleje z jalovcových bobulí a obilného destilátu. Medicína zachutnala nejen pacientům. A tak má jenever neboli jalovcová dokonce svůj svátek…
Na Písecku není vhodnější území k osídlení. Nikde na jihu Čech není tak teplý a suchý koutek země. Nikde jinde nejsou hory tak bohaté zlatem a drahými kameny, řeky zlatonosné a perlorodkami oplývající. Není líbeznější krajina než ta jižně od Písku, jíž se říká Jihočeská brána…
O velké historii malých vesnic Číst více »
O japonské Cestě čaje se na Západě nejčastěji mluví jako o „čajovém obřadu“. Není to zrovna šťastné řešení, protože v japonštině tvoří toto slovo znaky „čaj“ a „cesta“ (kromě „sadó“ se někdy vyslovuje také „čadó“). Podobně jako v mnoha jiných japonských „cestách“ (džúdó = cesta obratnosti, kjúdó = cesta luku, lukostřelba, šodó = cesta písma, kaligrafie atd.) to není pouhý rutinní rituál, ale především jedna z cest k dosažení pravého poznání ve smyslu zenového buddhismu. Zvládnutí Cesty čaje není jednorázovou záležitostí, ale celoživotním úkolem…
Londýn je městem, kde se dobře nakupuje. Na proslulé Oxford Street na vás čekají obchodní paláce s nejexkluzivnějším a nejdražším zbožím, obchůdky s levnými výrobky, ale i prapodivné krámky s nejrůznějšími napodobeninami. V Londýně ale najdete také osm desítek tržnic, kde objevíte úplně všechno, nač si vzpomenete. Včetně věcí, které nikdo nikdy neupotřebí a jež ani trhovci nejspíš nikdy neprodají. Na londýnských trzích ale nemusíte nakupovat, stačí se jen dívat a vstřebávat jejich jedinečnou atmosféru..
Květiny z Columbia Road Číst více »
Na jižním okraji historického jádra Amsterdamu, poblíže mohutné budovy, v níž sídlí slavné Rijksmuseum, a v těsném sousedství Městského muzea (Stedelijk Museum) určeného pro moderní sbírky, nachází se nápadná srostlice dvou moderních budov – Muzeum Vincenta van Gogha…
Muzeum Vincenta van Gogha Číst více »
Novohradské hory jsou plné poutních míst. Od vztyčených prstů víry, maličkých, snadno přehlédnutelných božích muk sloupkových, pilířových, zděných či stélových, přes rozevřené dlaně kapliček – výklenkových i síňových, na návsích i jen tak v krajině – až po nápadně vztažené paže kostelů. Tím nejslavnějším a nejnavštěvovanějším je Dobrá Voda…
Jestliže jsou Sardiňané obecně hrdý a svérázný národ, tak o obyvatelích drsného vnitrozemského kraje Barbagia to platí dvojnásob. Barbary je nazývali už římští legionáři, jimž se během dlouhé kolonizace Sardinie tuto hornatou oblast nikdy nepodařilo zcela podrobit…
Barbagia a sardinské murales Číst více »
Kdysi hlavní město samostatného vévodství a dnes téměř dvousettisícové správní středisko oblasti Emilia-Romagna, je asi pro většinu z nás spojeno hlavně s výrobou automobilů Ferrari a Maserati, zatímco znalcům české gotiky se vybaví malíř Tomaso da Modena a jeho práce pro Karla IV…
Popsat krásu té části Staré Kastilie, která tvoří dnešní autonomní oblast Madrid, není jednoduché. Ale místem, které hovoří za všechna, je prameniště řeky Manzanares v jižním cípu pohoří Sierry de Guadarrama…
Kde pramení Manzanares Číst více »
