Do konce důležitého utkání zbývá jen pár vteřin, na bránu soupeře se valí poslední útok a vítězný gól je konečně tady! Šťastní fanoušci katalánského klubu FC Barcelona na tribunách jásají tak, že cítím, jak se celý stadion Camp Nou chvěje. A když se pak vydají k domovu a zní klubová hymna Cant del Barça, na prázdné tribuně se vyloupne obří nápis Més que un club, Více než klub…
Modročervená vášeň Read More »
Dvě španělská města se perou o Picassa. Malaga a Barcelona. V tom prvním se narodil, ve druhém prožil své bohémské mládí a nezávislé malířské začátky. Barcelona se ale oproti Malaze těší určité výsadě. Tady poznal Pablo Ruiz Picasso svého přítele z nejvěrnějších, budoucího tajemníka, správce a manažera svých děl v jedné osobě, především ale zpovědníka a nositele všech tajemství své duše a tvorby. Byl jím Jaume Sabartés, básník a sochař, kterému Barcelona vděčí za sbírky nacházející se dnes v Muzeu Picassa…
Přátelství až za hrob Read More »
Kdo jsi, Lisabone? Multimediální představení nazvané touto otázkou se hrálo předloni po večerech na nádvoří hradu São Jorge, aby se od loňska přesunulo jako trvalá součást expozice do muzea veřejné dopravy Carris. Protože je beze slov, na položenou otázku přímo neodpovídá, zato však naznačuje, že odpovědí může být celá řada…
Filipíny, země tisíců ostrovů anebo také země tajfunů, hrají ve srovnání s dalšími zeměmi jihovýchodní Asie z pohledu turistické návštěvnosti zatím spíše druhé housle. Přitom pobřeží lemují krásné pláže, pod hladinou se otevírá neuvěřitelné bohatství podmořského světa, ve vnitrozemí se vypínají skvostné kužely aktivních vulkánů a ulicemi se valí hudba doprovázející desítky pestrých svátků a festivalů…
Země tisíců ostrovů Read More »
Castelo de São Jorge, hrad sv. Jiří, se rozprostírá na jednom z nejvyšších lisabonských kopců. Je vidět skoro odevšad, ale nečekejte žádný Karlštejn. Hradby kolem celého, stromy porostlého vršku a nad nimi rozložitá strohá pevnost s cimbuřím zubatými věžemi, spíše široká než vysoká. Jenže tudy procházely dějiny, tady se střídaly kultury jedna za druhou v pestrém sledu změn a vzájemného přizpůsobování. Proto je hrad jedním ze symbolů města a podle tvrzení mnohých i klíčem k jeho duši…
Blízkost kolizní zóny mezi euroasijskou a africkou litosférickou deskou měla pro portugalskou metropoli osudový význam. Otřesy půdy provázely Lisabon po celou dobu jeho existence. První velké, hodnověrně zaznamenané zemětřesení postihlo město roku 1344, další v roce 1531. V rozmezí 14.–17. století hovoří historici celkem až o šestnácti zemětřeseních různé intenzity. Ale to dodnes největší přišlo o svátku Všech svatých v roce 1755…
Na jih a jihovýchod od hradu São Jorge se po úbočí hradního vrchu klikatí uličky dvou starých čtvrtí – hned pod hradbami je Castelo, kousek dál pak slavná Alfama, od západu střežená mohutnou katedrálou a táhnoucí se až k Teju. Méně známá, ale stejně lidová je také čtvrť Mouraria severně od hradu…
Alfama a Castelo – v nejužších uličkách Read More »
Belém, česky Betlém, byl v 15. a 16. stol. rušným přístavem. Právě odtud vyrážely na své objevitelské plavby portugalské plachetnice naus, jinde v Evropě označované jako karaky či karavely. Rušná je tato čtvrť na jihozápadním okraji Lisabonu i dnes. Namísto plachetnic sem dorážejí jeden za druhým turistické autobusy. Přivážejí pasažéry dychtivé spatřit jednu z 15 portugalských památek na seznamu Světového dědictví UNESCO, jedinou v Lisabonu, slavný jeronýmský klášter. A také spolu s ním zapsanou Belémskou věž stejného stylu i stáří, jejíž silueta patří k poznávacím znamením portugalské metropole…
Belém – ve čtvrti objevů Read More »
Malované dlaždice azulejos jsou celoportugalským fenoménem, a tak není divu, že v nejrůznějších podobách doprovázejí také návštěvníky hlavního města – jako výzdoba veřejných prostranství i na fasádách běžných domů, v kostelech a klášterech, ve vlastním národním muzeu i ve stanicích metra. Stačí chodit, dívat se a vnímat…
Parque das Nações, Park národů, není jenom park, ale celá nová lisabonská čtvrť, která se táhne v délce pěti kilometrů po pravém břehu Teja na severovýchodním konci města. Ještě před 20 lety tady byly pouze ropné rafinérie a další chemičky, zbrojní sklady a jatka. Dnes tu žije asi 15 000 obyvatel a počítá se s tím, že se během pár let jejich počet ještě asi o 10 000 zvýší. Z mnoha dobrých důvodů sem míří ale také stále více turistů…
Museu Nacional de Arte Antiga, Národní muzeum starého umění, sídlí v někdejším paláci hraběte z Alvoru rovných 130 let. Pozoruhodná obrazárna doplněná v menší míře plastikami, keramikou, porcelánem i nábytkem patří k tomu nejlepšímu, co Lisabon v muzejní oblasti nabízí…
Muzeum starého umění Read More »
Cítíte se už procházením lisabonských ulic trošku utrmáceni? Myslíte, že by to chtělo na chvilku nějakou změnu? Vyrazte na pár hodin k moři!
Spočítat všechny lisabonské kostely by byl nadlidský výkon. Ať se člověk vydá v portugalské metropoli kamkoli, bude potkávat jeden za druhým. Nezaměnitelná katedrála je ve městě jediná, ale jak se zorientovat v záplavě těch dalších, jak si z nich vybrat? Každé kritérium se zdá být stejně dobré jako kterékoli jiné. Následující trojici spojuje fakt, že každý z těchto kostelů je v něčem zcela ojedinělý…
Nádherně zdobené kočáry, obrazy známých mistrů, připomínky dávných staletí přicházející k nám přes propast času i přírodních živlů… Nabídka lisabonských muzeí je bohatá a obsahuje i skutečné rarity…
Královský zámeček v Queluzu s přilehlými zahradami a Portugalskou jezdeckou školou leží kousíček za Lisabonem, jen pár stanic příměstským vlakem směrem na Sintru. Jedna z posledních velkých rokokových staveb v Evropě připomíná zajímavé a vůbec ne jednoduché období portugalských dějin…
Queluzu – portugalské Versailles Read More »
Ať se zadíváte na Orlické hory odkudkoli, spatříte vláčné linie a poklidné obliny. Strohost a drsnost tu nemají místo – a jak by mohly, když těmto horám vládne žena, princezna Kačenka? Krajinu vlídnou a přirozeně krásnou najdete i v podhůří, protkaném stuhami dvou Orlic a hustou sítí cyklostezek, posetém množstvím historických šlechtických sídel, roubených chalup, půvabných městeček i vsí. Pobyt tady je jako pohlazení po duši…
Orlické hory – jako v nebi, to je jistý Read More »
Snad každý, kdo poprvé přijíždí do Černé Hory, je naplněn zvědavostí, jaká ta malá hornatá země na jihu Balkánu doopravdy je. Pro mnohé návštěvníky zůstává v představách zemí neznámou až tajuplnou. Vždyť téměř až do konce 19. století byla Černá Hora pro okolní svět zcela neznámá – bílé místo na mapě Evropy…
Černá Hora známá i neznámá Read More »
Filipínské hlavní město Manila je jedním ze šestnácti měst, která společně tvoří metropoli o dvanácti milionech obyvatel. Toto politické, ekonomické a kulturní srdce země patří k nejhustěji osídleným místům světa. Ulicemi denně proudí kolony automobilů, z nichž mnohé prošly technickou kontrolou jen s pomocí boží. Tomu odpovídá i černý kouř valící se z výfuků a podivný zápach, proti němuž někteří bojují nošením roušek. Není divu, že o víkendech a svátcích se město zcela vyprázdní a jeho obyvatelé se rádi přesouvají k moři a do hor…
Manila – Perla Orientu Read More »
Gibraltarský průliv má ve svém nejužším místě šířku pouhých čtrnáct a půl kilometru. Tak nepatrná je vzdálenost mezi Marokem a Španělskem, mezi Afrikou a Evropou. Průliv sloužil od nepaměti jako spojnice mezi oběma břehy, zároveň se však v průběhu věků stal pevně vymezenou a dnes pro mnohé nepřekonatelnou hranicí…
Země blízká i vzdálená Read More »
Boka Kotorská – největší přírodní záliv na jihu Jaderského moře a jeden z nejhezčích na světě. Hluboko se zařezává do krasového pohoří, jež se za příznivých světelných podmínek odráží na modré hladině. Majestátností své horské hradby zvedající se přímo z moře i svým tvarem a velikostí připomíná severské fjordy, malebností svého pobřeží a bujným rostlinstvem slunný jih…
