Proslula krásou, vosím pasem, vášní pro koně, Uhry, drastické diety i cestování. Bavorská princezna Alžběta z rodu Wittelsbachů, řečená Sisi, choť rakouského císaře Františka Josefa I., je i více než 120 let po své smrti kultovní postavou, která nepřestává fascinovat svými osudy a o niž se zajímá spousta lidí…
Rakouskem po stopách císařovny Sisi Read More »
O malebnosti seskupení Baćinských jezer, oživujících krajinu pustých krasových kopců severně od města Ploče, se mnoho návštěvníků jižní Dalmácie může přesvědčit na vlastní oči, a to díky nevelkému parkovišti na Jadranské magistrále. Odtud se lze na ně podívat z výšky, téměř z ptačí perspektivy. Tahle atraktivní scenerie donutí v sezoně k zastávce den co den stovky turistů, ale jelikož většina z nich tudy pouze projíždí a má již připravený program, jen málokdo si najde čas, aby se s jezery blíž obeznámil. I proto na jejich březích není nijak rušno, což je v dnešní době na Jadranu úkaz čím dál vzácnější…
Baćinská jezera známá i neznámá Read More »
Valencie považuje samu sebe za město budoucnosti. Přestože její kořeny sahají k iberským dobám a nacházelo se zde významné římské osídlení, přestože prvního rozmachu se dočkala za muslimské nadvlády, za minulostí se moc neohlíží. Snad proto právě zde vzniklo futuristické Město umění a vědy světově proslulého architekta Santiaga Calatravy. Jako by tím chtěla Valencie ukázat jiným městům, že nemusí těžit ze své minulé slávy spadající do 15. a 16. stol., kdy zažívala svůj „zlatý věk“ související s rozvojem obchodu a peněžnictví. Její zápis v seznamu Světového dědictví ale právě tuto dobu připomíná…
Světský chrám – burza hedvábí ve Valencii Read More »
Sedíme v tradičním lokále Vergari Ristoratori 1966 na pobřežní promenádě Lungomare Matteotti v letovisku San Foca, která je dnes jednou z přímořských částí městečka Melendugno, které leží ve vnitrozemí několik kilometrů odsud. Popíjíme dobře vychlazené Fiano, bílé salentské víno, a zatímco nám naše hostitelka Carmen Mancarella, turistická PR manažerka z Melendugna, vypráví o zajímavostech svého rodného kraje, vychutnáváme si místní speciality – orecchiette, zdejší typické těstoviny ve tvaru malých oušek, se slávkami a krevetami v omáčce s rajčátky a bazalkou, pak tagliolini a jako další chod kousky syrového tuňáka, ježovky a dalších frutti di mare. Samotné Melendugno je vcelku nevýrazná obec, avšak hrdá na to, jak říká Carmen, že její pláže patří k těm nejkrásnějším v Itálii. Celkem jde o pět letovisek rozložených na 15 km dlouhém úseku jaderského pobřeží s nádherně průzračným, modrým až smaragdovým mořem a bílým pískem. Na dramatičnosti pak pobřeží dodávají roztodivné vápencové útvary vymodelované mořem. Něco z té nádhery jsme zaznamenali již cestou z Otranta, bílého města, které jsme si vybrali jako základnu pro náš pobyt v Apulii a od první chvíle jsme si ho zamilovali…
Salento – Symboly přímořské krásy Read More »
Neobyčejně mírné, vlídné klima se odráží v množství zeleně a barevných květů. Nábřeží lemují výstavné hotely, ve svahu nad nimi stojí četné neméně luxusní vily, v okolí vinice, na obzoru Alpy. Už dvě století je Montreux vyhledávaným lázeňským letoviskem, srdcem „švýcarské Riviéry“, jak se přezdívá severnímu břehu Ženevského jezera zhruba v úseku od Bourg-en-Lavaux po Villeneuve, v posledních letech stále častěji označovaném také jako Riviéra „montreuxská“. K městu samému ale kromě rekreace patří neodmyslitelně rovněž hudba…
Montreux – lázně v rytmu hudby Read More »
Na ostrově boha Dia rostou od nepaměti. Poskytují zdejším lidem potravu, pomáhají jim udržovat pevné zdraví a dožívat se dlouhého věku. Stromy života jsou po tisíciletí součástí krétské krajiny a tradic…
Nejlepší přátelé Kréťanů Read More »
Poloostrov Pelješac se táhne podél jižní Dalmácie v délce 65 km téměř rovnoběžně s pevninou, k níž je připojen na jihu u města Ston uzoučkou šíjí. Dlouhý „prst“, široký maximálně 7,5 km, je kopcovitý, jeho jižní a jihozápadní svahy se výtečně hodí k pěstování vinné révy. Kromě toho k Pelješacu neodmyslitelně patří také sůl a ústřice…
Pelješac – domov omamného vína Read More »
Alpami po rovině? Ano, zní to neuvěřitelně, ale po Tauernské cyklostezce, jedné z nejhezčích a nejznámějších v Rakousku, která sleduje tok řeky Salzach a hřeben Vysokých Taur, projedeme až na výjimečná stoupání téměř po rovině. Zelené tabulky „Tauernradweg“ nás provedou od Krimmelských vodopádů do Salcburku po vedlejších silničkách, lesních a polních cestách úchvatnou krajinou Salcburska mezi pečlivě udržovanými pastvinami, loukami se seníky a hospodářskými usedlostmi, kde se z truhlíků na balkonech řinou vodopády okrasných květin. Větší část trasy vede po speciální, většinou asfaltované cyklostezce a úseky s jemným šotolinovým povrchem bez problémů zvládnou i sváteční cyklisté na všech typech kol…
Tauernská cyklostezka – po rovině napříč Alpami Read More »
Cisterciácký klášter v katalánském Pobletu (provincie Tarragona) se dostal na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1991. Stejně jako další čtyři španělské kláštery na tomto seznamu nese přívlastek „královský“, neboť u vzniku každého z nich stál některý z panovníků…
Královský klášter Poblet Read More »
K poznávání Apulie se dá využít i kolo. Cyklostezky vedou přírodními parky v Garganu i v Horní Murgii (Alta Murgia), směřují k historickým památkám i do vesniček, kde se zdánlivě zastavil čas…
Když se řekne „veřejné akvárium“, představí si většina lidí nějakou obří nádrž se žraloky a rejnoky, kterou prochází tunel, a k tomu menší nádrže s pestrobarevnými korálovými rybami ve stylu Nema a Dory – ve všech případech nádrže mořské, jež se všeobecně považují pro laickou veřejnost za atraktivnější. V akváriu-viváriu Aquatis v Lausanne se úspěšně rozhodli přesvědčit návštěvníky, že i sladkovodní nádrže a jejich obyvatelé mohou být atraktivní, zábavní a nabízet spoustu zajímavostí. A i ten tunel tam dokonce mají…
Sladká voda neni nuda Read More »
Na první pohled by se mohlo zdát, že na tak turisticky významném ostrově, jakým je Kréta, se jen stěží najde místo bez turistů. Možné to však je, dokonce je to snadnější, než najít místo bez cizinců. Zdá se totiž, jako by mnozí cizinci následovali příkladu známé anglické rodiny Durrellových a hledali v opuštěných vesnicích Kréty to, co Durrellovi našli o mnoho desetiletí dříve na Korfu. Díky cizincům dlouhodobě žijícím na Krétě ale na ostrově ožívají opuštěné domy, více se třídí odpad, je méně opuštěných zvířat a vy se jako turisté snáze domluvíte a dozvíte se i spoustu zajímavosti, aniž byste museli umět řecky…
Kam nejezdí turistické autokary Read More »
Mohutný zámek vypínající se nad dálnicí při jižním okraji Innsbrucku, založený jako hrad už někdy v 10. stol. a po různých románských a gotických úpravách nakonec přestavěný do podoby renesančního zámku, představuje dnes jednu z nejvýznamnějších památek v Tyrolsku…
Ambras – příběh utajené lásky Read More »
Oválný ostrůvek, na němž se rozkládá historické centrum Trogiru, je maličký, nějakých 500 m na délku a 250 m na šířku. Co městu schází na velikosti, to bohatě dohání svým kulturně-historickým významem. Bez přehánění můžeme konstatovat, že Trogir je nejlépe zachovalým středověkým městem na východním pobřeží Jadranu a v architektonickém i uměleckém kontextu jedním z nejdůležitějších měst u Jaderského moře vůbec…
Malý – a přece velký Read More »
Prší. Spíše než lehkým a častým galicijským deštíkem chirimiri mě Lugo vítá silným deštěm. Je už podvečer, smráká se, rozsvěcejí se první pouliční světla. Nic zvláštního, když tu se najednou cosi zablýskne. Jako očarovaná se zastavuji a dívám na změť všech možných hnědých a šedivých odstínů, které si lze vůbec představit. Barvy žuly, pískovce a břidlice. Před sebou mám impozantní hradby Luga. Není to ale jejich rozměr či stáří, co mě tak oslňuje, nýbrž barva břidlice, díky které se hradby i město slévají do jedné hmoty. Středověký titan, řekl by možná Frank Gehry, který tento novodobý materiál použil na mnoha moderních budovách ve Španělsku. Šedivá břidlice se zlatavými odlesky je základním kamenem v galicijské zemi a pohled na ni se nikdy neomrzí…
Římské hradby v Lugu Read More »
Brindisi s necelými devadesáti tisíci obyvatel není městem, které by svého návštěvníka okouzlilo na první pohled. Přesto stojí tato dávná obchodní metropole za povšimnutí. Staré město nabízí římské ruiny, středověké i barokní památky a také přístavní atmosféru. Brindisi je úzce spojeno s proslulou římskou silnicí Via Appia, která byla ve 2. stol. př. n. l. prodloužena až do Brundisia, jak se tehdy město jmenovalo, a končila u zdejšího přístavu…
Brindisi – láska na druhý pohled Read More »
Vínorodé kraje bývají malebné všude na světě, ale jen málokterým se podařilo proniknout na prestižní seznam Světového dědictví UNESCO. Na samotné kráse totiž až tak nezáleží, neboť krása se v tomto případě považuje za přirozený aspekt, nikoli kulturní výjimečnost. Podstatný je historický vývoj kulturní krajiny, uchování a přizpůsobování specifických tradic v procesu kontinuálního vývoje dané lokality, vzájemný vztah lidí a jejich prostředí. Pouhých patnáct oblastí na světě, kde se vyrábí víno, dosud obstálo v náročných kritériích a bylo zapsáno na seznam – mezi nimi i viniční terasy v oblasti Lavaux…
Vinaři od Ženevského jezera Read More »
Turci, na rozdíl od Benátčanů, ovládali Krétu jen něco přes dvě staletí, ale do její historie se zapsali daleko razantnějším způsobem, včetně snahy o kolonizaci ostrova hned po jeho dobytí v roce 1669. S tím, jak noví přistěhovalci s sebou přinášeli svoji víru, byli i místní obyvatelé vystaveni snahám o postupnou islamizaci, byli odvlékáni ze svých domovů a jakékoliv projevy odporu byly trestány se surovostí, v níž se Turci nelišili od zdivočelé soldatesky křesťanských panovníků za třicetileté války. Po kulturní stránce však Turci už nepřinášeli nic nového, alespoň ne ve srovnání s výkony byzantského nebo benátského umění a dokonce ani v porovnání s jejich vlastním uměním, a tak se jejich přítomnost projevovala spíše jen rušením pravoslavných i katolických chrámů, upravovaných často na mešity. Jejich nejnápadnější vnější znak, minarety, však dnes spatříme zřídka – většinou vzaly za své po připojení Kréty k Řeckému království…
Moní Arkadíu – těžce vykoupená svoboda Read More »
Chtěli byste se koupat jako královna? Proč ne, stačí zajet do Ninu. Tohle na první pohled líně ospalé městečko s necelými třemi tisícovkami obyvatel asi 15 km severně od Zadaru vám toho ale dokáže nabídnout i víc…
Nin – víc, než byste čekali Read More »
Rakouská kuchyně – autentická, rozmanitá jako země sama, hrající všemi chutěmi. Přitom v podstatě neexistuje, protože každý region má své vlastní speciality a receptury. Společné body ale snadno najdeme: Důraz na kvalitu, čerstvost, udržitelnost, tradice, ale také inovace. A patřičnou pohostinnost. Chce to už jen jediné. Ochutnat!
