Krakov – Poláky nejuctívanější a turisty nejvyhledávanější polské město, kulturní centrum Malopolska a skoro 560 let (1038-1596) polská metropole. I když ta byla později přenesena do centrálněji položené Varšavy, Krakov zůstal symbolem královského Polska, dějištěm korunovací a pohřebištěm jeho panovníků. Všeobecně je považován za nejkrásnější polské město – i proto, že jako jedno z mála nebylo za poslední války zničeno…
Krakov – královská metropole Read More »
Estonsko leží z trojice pobaltských republik nejseverněji a jeho nejsevernější výběžek, který svými čtyřmi prsty, dlouhými poloostrovy, proniká do Finského zálivu, se jmenuje Lahemaa, Země zálivů. Stejně tak by bylo výstižné i označení Země poloostrovů. Těžko říct, který z odvěkých živlů je pro tuto krajinu významnější. Voda nebo země?
Lahemaa – Země zálivů Read More »
„Hospital zbudovati dal Špork pro sto chudých, byv k tomu ponoukán svou dobročinností a křesťanským milosrdenstvím. A tím si postavil pomník, o němž i hanlivost pochvalně promlouvá.“
Kuks – Šporkův salon Evropy Read More »
„Žádného ja království za věku našeho ve všie Evropě tak mnohými a krásnými, tak ozdobenými chrámy obdarovaného býti jako České mním. Chrámové do nebe zvedení dlúhostí i širokostí divnú velmě sklepy kryty bychu kamennými…“
Architektura lucemburského období Read More »
Toskánsko – kraj s pozoruhodnou historií, kraj plný jedinečné architektury, kraj nad jiné vstřícný k milovníkům umění. Kraj, kde jako by se trochu zpomalil čas. Ale i kraj s vyhlášenou gastronomií, kraj skvělých vín a kraj proslulý příjemným klimatem, pohostinným obyvatelstvem a líbeznými krajinnými sceneriemi. Hezky se to tady sešlo, vskutku jako jen málokde jinde, a tak není divu, že lidé z různých končin světa vidí v Toskánsku vysněný kraj, s nímž by rádi splynuli napořád. Někteří to už udělali, naštěstí jich však není moc, jinak by Toskánsko dávno prasklo ve švech…
Jednota v rozmanitosti Read More »
Je to asi nejbláznivější týden, jaký v Thajsku můžete zažít. V polovině dubna, kdy teploty dosahují rekordních výšek, si celá země užívá příchod nového roku – Songkranu. Úmorné vedro si přímo říká o vodní osvěžení a během Songkranu se vám ho dostane vrchovatě. Hektolitry vody se na vás valí ze všech stran a není před ní uniknutí. Pryč jsou doby uměřených svátků, zejména Bangkok ukazuje v plné šíři, jak rozumí pojmu nespoutané veselí. Důkladné sprše se nevyhnete na hlavních třídách thajské metropole, ani na opuštěných venkovských silničkách. Není dopravního prostředku, ve kterém byste v těchto dnech mohli nalézt suchý azyl…
Ostrovy chorvatského Jadranu jsou jedinečné i v celosvětovém měřítku. Návštěvník tu plnými doušky vychutná směsici čistého moře, různorodé přírody, až neuvěřitelně členitého pobřeží a všudypřítomných stop tisícileté civilizace v kultuře, kameni, stavbách, v životě místních lidí, v jídle i pití. Ještě dnes objevíme zapadlá místa, kde ostrované nosí kroj i ve všední den, a to vůbec ne kvůli turistům. To, co je jinde v evropském Středomoří výjimkou, zde je pravidlem: nezabetonované přírodní pobřeží, zachovalá malebná města i původní kamenné vesničky…
Chorvatské ostrovy pod mikroskopem Read More »
O Bodamském jezeře coby přírodním útvaru se toho u nás z většiny médií moc nedozvíme, nejčastěji jen to, že je druhým plošně největším alpským jezerem, že se rozlévá na hranici tří států, protéká jím veletok Rýn a dále ještě, že za svůj vznik vděčí ledovci. Takhle stručné curriculum vitae si ale jezero nezaslouží, je to neadekvátní jeho velikosti i významu. Více pozornosti by se mu slušelo věnovat třeba už jen kvůli jeho zajímavému a svým způsobem modelovému vývoji…
„Je to nejkrásnější ostrov, jaký kdy lidské oči spatřily,“ prohlásil prý Kryštof Kolumbus, když v roce 1492 pozoroval malebné křivky mogotů někde u Baracoa či Gíbary – o což se dodnes obě města přou…
Nejkrásnější ostrov Read More »
O treku mezi Pico Ruivo a Pico do Arieiro, tedy mezi nejvyšším a třetím nejvyšším vrcholem Madeiry, se tvrdí, že je nejkrásnějším ze všech, jaké může člověk na ostrově podniknout. Ovšem jen za předpokladu, že přeje počasí, což bývá docela loterie. Když ráno po probuzení kouknu z okna a vidím nad Funchalem „plechové“ nebe, říkám si, že dneska bych to v té loterii snad mohl tre t. Snídani zhltnu, sednu do auta a ještě před začátkem ranní dopravní špičky se stihnu rychle promotat klubkem funchalských ulic na silnici číslo 103. Ta kličkuje vzhůru přes Monte do zalesněného průsmyku Poiso (1412 m n. m.), odkud klesá do Faialu na severním pobřeží…
Trek z Pico Ruivo na Pico do Arieiro Read More »
Už je to 500 let, co na sebe poprvé v oněmělém úžasu upřeli zrak běloch a brazilský indián. Přesto jsou dodnes indiáni opředeni tajemstvím a obklopeni mnoha otazníky. Na otázku, odkud přišli, zatím jednoznačně neodpověděla žádná z teorií, i když ta o překročení Beringovy úžiny se zdá být nejvěrohodnější. Kdy do Ameriky přišli – před 12, 38 nebo dokonce 53 tisíci lety? Ani to není jasné. Bohužel, ve hvězdách zůstává také otázka, kam jdou… Osud některých kmenů byl již zpečetěn, jiné čelí podobnému osudu jako např. kmen Xetá, který se skládá již pouze ze sedmi lidí, nebo kmen Avá-Canoeiro, který sice čítá o něco málo více osob, jenže jediní dva mladí lidé schopní reprodukce jsou sourozenci…
Titulek vypadá jako protimluv opravdu jen na první pohled. Alpský průsmyk Grimsel leží na pomezí kantonů Bern a Wallis v nadmořské výšce 2164 m. Jenže zároveň platí, že chcete-li jej opravdu poznat, musíte sestoupit hluboko pod povrch…
Vzhůru do hlubin Grimselu Read More »
Všeobecně se ví, že Opavsko je naší nejexponovanější hraniční oblastí v tom smyslu, že tady po staletí docházelo k setkávání a ke střetům značně různorodých vlivů mocenskopolitických, kulturních, jazykových i jiných. Naopak není běžně známo, že také zdejší krajina je hraniční oblastí. Je místem styku dvou geomorfologických celků vyššího řádu a síly, které ji formovaly, byly rovněž hodně různorodé. Na první pohled to ani není znát, jelikož na svou pestrost a rozmanitost přírodní prostředí Opavska nijak hlasitě neupozorňuje…
Za přírodou Opavska Read More »
Kdyby se konala soutěž o nejhezčí město v Indonésii, Yogykarta by byla jedním z nejžhavějších kandidátů na vítězství. Každý, kdo do tohoto místa na střední Jávě někdy zavítal, vysype z rukávu hned několik důvodů, proč se právě sem vrátit…
Měnící se, a přece stále stejná Yogyakarta Read More »
Jednou z krajinově nejpůvabnějších oblastí Polska je od Čech nepříliš vzdálená Krakovsko-čenstochovská jura, rekreační oblast se smíšenými lesy, jeskyněmi, divokými soutěskami i mírnými údolími ve vápencové vysočině. Na výšku nepřesahuje 500 m, ale protože vystupuje z roviny, zdá se vyšší. Vápencové útvary na mnoha místech korunují středověké hrady. V minulosti totiž šlo o pohraniční území, jež bylo třeba chránit před vetřelci. Pro zdejší hrady se díky jejich nepřístupnosti vžil název „orlí hnízda“. Spojuje je stezka Szlak orlich gniazd…
Stezka orlích hnízd Read More »
Jestliže se o Rakousku mluví jako o alpské zemi, pak o Korutanech to v rámci celého státu platí bez výhrad, neboť většinu povrchu tu zabírají masivy Východních Alp, podobně jako je tomu ve Vorarlbersku, Tyrolsku, Salcbursku a Štýrsku. Z toho vyplývá, že reliéf této páté největší rakouské spolkové země (9536 km2) je značně mnohotvárný a spletitý, a tak nebude od věci, porozhlédnout se po něm trochu podrobněji…
S ohledem na geogra ckou polohu a historické vlivy nás asi nepřekvapí, že se estonská gastronomie podobá skandinávské, další inspirační zdroje můžeme najít také v ruské či německé kuchyni…
„Díky němu se tato krajina stala libosadem Apollóna a jeho Múz, jež po okolí šíří tak sladké souzvuky, že se zdá být krásným útočištěm rozkoší,“ tak pěla nymfa v holdovací serenatě Nel giorno natalizio. Složil ji v roce 1732 František Antonín Míča k narozeninám hraběte Jana Adama z Questenbergu, v jehož službách působil jako komorník a kapelník. Hrabě byl oním dobrodincem a libou krajinou jeho jaroměřické panství…
V jednom z článků tohoto čísla věnujeme hodně místa sochařské výzdobě svatovítského chrámu. Kromě ní ale musíme připomenout ještě jedno významné dílo Karlovy doby: bronzové sousoší sv. Jiří bojujícího s drakem na třetím nádvoří Pražského hradu…
Tři pahorky, na nich tři „terzi“ neboli městské části, které se dělí do 17 historických „contrade“, čtvrtí, jež mají dodnes své symboly, znaky a vlajky a které dvakrát ročně, v červencia srpnu, soutěží ve slavných dostizích Il Palio na hlavním náměstí Piazza del Campo. Kompletně zachovalé středověké město, o kterém se někdy hovoří jako o jediném (a jedinečném) muzeu italské gotiky pod širým nebem. To je Siena, jež se snad vůbec nezměnila od doby své největší slávy na konci 13. a v první polovině 14. století…
Tři terzi a sedmnáct contrade Read More »
