Od roku 1975, kdy došlo k znovusjednocení Vietnamu, se jihovietnamská metropole o ciálně nazývá Ho Či Minovo Město na památku státníka, který se stal symbolem boje za vietnamskou nezávislost. Mnozí – zejména cizinci – však běžně vynechávají slovo „město“ a říkají, že jedou prostě do Ho Či Mina. Jenomže pro spoustu Vietnamců je tento název moc dlouhý, anebo jim nevyhovuje. A tak městu i po více než 40 letech říkají dál Saigon…
Montreal vs. Toronto. Rivalita mezi dvěma městy není nic výjimečného. Funguje na podobných principech mezi Hradcem Králové a Pardubicemi, stejně jako Brnem a Prahou nebo třeba Melbourne a Sydney na opačné straně naší planety. Málokde je však tak vyhraněná jako mezi dvěma největšími kanadskými městy. Ačkoliv ji dnes ztělesňují hlavně sportovní utkání mezi týmy obou metropolí, především souboje dvou nejstarších hokejových klubů v NHL, její podstata symbolizuje dva mocné hnací elementy, jež v historii několika staletí zformovaly národ, který si dnes říká Kanaďané…
V Lipsku najdeme spoustu různých zajímavostí. Přesto je odpověď na otázku, v čem tkví jeho naprostá jedinečnost, velmi snadná. V obchodních pasážích…
Hodoníně jsem se narodila, a i když mě osud už v útlém věku zavál do daleké české metropole, vracela jsem se tam k babičce na prázdniny. Ty nejkrásnější. Jak že to zpívá Jarek Nohavica ve svém vyznání Ostravě? „Pánbůh dal jiným městům všecku krásu, parníky na řekách a dámy všité do atlasu…“ Přesto ji označuje za své hořké štěstí a zpečetěný osud. Tak trochu podobné to mám já s Hodonínem. Město se proslavilo těžbou ropy a zemního plynu, přesto má své nepominutelné kouzlo, související především s tím, že se jedná o srdce Slovácka, kraje vína, slivovice, stále ještě živého folkloru a především dobrých, mimořádně srdečných lidí…
Hodonín, můj Hodonín Read More »
Omán je i přes své přírodní krásy a tradiční kulturu zemí, která na své turistické objevitele stále čeká. V posledních letech postupně přichází do povědomí, že tento bezpečný a bezproblémový kout Arábie s velmi přátelskými lidmi má hodně co nabídnout. Na severu země se tyčí pohoří al-Hadžar, zelené oázy s palmami, starobylými vesnicemi a pevnostmi vypadají jako ilustrace z Pohádek tisíce a jedné noci. V zemi, kde by někdo mohl očekávat jen nekonečný písek a kamení, najdeme překvapivě pestrou a divokou přírodu…
Je únor a my po kamenném můstku vstupujeme do zahrady s názvem pavilon Zelenavých vln. Naproti vchodu se zvedá uměle navršený kopeček porostlý čínskými javory. Mezi kameny fantaskních tvarů se tu vlní úzké chodníčky. Všechny končí na vrcholku u pavilonu, který dal zahradě název. Klikatícím se koridorem procházíme do síně Pěti set literátů. Ve zdech koridoru je celkem 108 oken s ozdobným mřížovím, která nabízejí různé pohledy na rozmanité zahradní scenerie – na křivolaký kmínek borovice elegantně se sklánějící nad zvláštním děrovaným kamenem, na květináč s půvabnou bonsají nebo na ladné křivky bambusů ohnutých větrem. Jako by si člověk prohlížel díla čínské krajinomalby…
Kopcovité území mezi oběma rameny Komského jezera končí na severu úzkým poloostrovem, na jehož západním břehu leží ani ne čtyřtisícové městečko Bellagio. K jeho návštěvě nelákají jen úzké uličky ve svahu nad jezerem, ale také jedna z nejkrásnějších zahrad v celém regionu…
Romantické Bellagio Read More »
Nové náboženství vzniklé ve 20. letech minulého století přilákalo takřka okamžitě statisíce vyznavačů. Kaodaismus měl dokonce takový úspěch, že se jeho vůdci pokusili šířit jeho poselství za hranice. Nakonec však zůstal omezen prakticky jen na jižní Vietnam. Tam však zapustil pevné kořeny, takže i dnes se k němu hlásí několik milionů stoupenců. Cizí návštěvníci vnímají kaodaismus často jen jako bizarní folklor, ale toto synkretické učení by mohlo sloužit za učebnicový vzor tolerance…
Lidé se nedočkavě tísní na přístavním můstku, aby vstoupili na loď co nejdříve a obsadili místa s nejlepší vyhlídkou. Konečně lodníci otvírají branku a zástup turistů zaplavuje paluby výletní lodi. Na poslední chvíli přijíždí zájezdní autobus a početná skupina Asiatů zaplňuje zbývající volná místa. Pak lodníci branku zavírají a zahazují uvazovací lana. Krátké zahoukání a loď vyplouvá. U stolečku nedaleko přístavu sedí skupinka postarších místních důchodců, kteří se baví mezi sebou a na houkání nereagují. Lodí, jako je naše, vyplouvá z přístavu několik denně. Městečko Gananoque je totiž hlavní branou do oblasti Tisíce ostrovů…
Tisíc ostrovů řeky svatého Vavřince Read More »
Zásluhy Tomáše Garrigua Masaryka o vznik samostatného státu připomínaly už za jeho života desítky soch, bust a reliéfů po celé republice. V dalších desetiletích je ale čekaly pohnuté osudy. Jak se střídaly politické režimy, pomníky mizely a zase se vracely zpátky. Některé nepřežily. Zajímavou historii má za sebou i Masarykova socha v jeho rodném Hodoníně, jež turbulence dějin přečkala…
Málokteré město se může pochlubit takovou koncentrací autentických historických míst spojených s hudbou, jako právě Lipsko. Každý den tu ožívá slavné dědictví na operním jevišti, v koncertním sále, při vystoupení pěveckého sboru s více než 800letou tradicí, v posluchárně konzervatoře či v interaktivních muzeích…
Hudební Lipsko není jen Bach Read More »
Pohledný, elegantní, hrdý, vznešený, usměvavý, sympatický, vzbuzující respekt, úctu i obdiv. Takový je ománský sultán Kábús ibn Saʻíd ibn Tajmúr al-Saʻíd na fotografiích a obrazech, které zdobí nejen místa oficiální, ale i mnohá soukromá. Lidé si dávají jeho podobiznu za zrcátka automobilů, jako medailonky do peněženky či jako ikonku u svých profilů na sociálních sítích. Ománci o něm hovoří v superlativech a mají ho opravdu v oblibě. Také mnohdy přidají i nějakou zajímavou historku z jeho života…
Kábús – nejdéle panující vládce arabského světa Read More »
Velký kanál (Jün-che), nazývaný rovněž Císařský či Dlouhý, je grandiózním stavebním dílem, které si jak materiálními náklady, tak lidskou silou nasazenou k jeho budování v ničem nezadá s proslulou Velkou zdí. Jen je méně nápadný a v krajině jaksi „samozřejmý“, takže nebudí zdaleka takovou pozornost…
Na západním břehu Komského jezera, zhruba v polovině jeho délky, leží noblesní letovisko Tremezzo. Kromě hostů, kteří v klidné obci tráví delší dovolenou, tam míří také spousta turistů na krátkou návštěvu, jež má jediný cíl jménem Villa Carlotta…
Žádné jiné z přímořských měst Vietnamu se nepodobá Nha Trangu: Moderní město táhnoucí se podél sedmikilometrové pláže se zelenou promenádou, s vlahými večery po horkých dnech, kdy se teprve začíná pořádně žít, má šarm připomínající francouzskou Riviéru. Přesto ale zůstává své a vietnamské.
Když Jaques Cartier při svém marném hledání Severozápadního průlivu objevil novou zemi, zdálo se, že nehostinný kontinent nemá nic, co by nabídl pro obchod s Evropou. Nebylo zde koření, vzácné kovy ani drahé diamanty. Na cestovatele čekala neproniknutelná divočina, ve které se pohybovali ne vždy přátelští indiáni. Ze svých cest ale přivezl Cartier také několik bobřích kožešin, které přivedly k nadšení francouzské kloboučníky. V 16. stol. totiž začala zvýšená poptávka po kloboucích rapidně snižovat počet evropských bobrů. Chlupy z kožešin jejich kanadských bratránků se osvědčily jako skvělý materiál na výrobu kloboukové plsti, a tak se ukázalo, že nový kontinent možná staré Evropě přece jen něco nabídne…
Hudson Bay Company Read More »
Uprostřed širokého schodiště spojujícího zahradu se zámkem vás obklopí dámy ve světlých šatech s širokými sukněmi a vějíři v rukou. Doprovázejí je muži v lesklých botách na podpatku a bílých punčochách, oblečení do barevných kabátků se zlatým lemem, s třírohými klobouky na hlavách. Když pak před vámi malé děvčátko předvede pukrle, snadno se vcítíte do časů minulých…
Národopisné sbírky s exponáty z celého světa, vzácné hudební nástroje, užité umění s cennými artefakty ze zlata či slonoviny. V areálu impozantního Grassiho muzea postaveného z porfyru ve stylu art deco, v jednom z největších komplexů svého druhu v Německu, na vás čeká nejenom trojice atraktivních muzeí, ale také příběhy o osvícených mecenáších, ideálech a péči o kulturní dědictví. Společně se zelenými vnitřními dvory a přilehlým historickým hřbitovem Alter Johannisfriedhof, který je spíše muzeálním parkem, je Grassiho muzeum oázou poznání, klidu a inspirace uprostřed rušného města…
Grassi muzeum – trojice sbírek pod jednou střechou Read More »
Maskat, hlavní město Ománu, zosobňuje arabskou exotiku. Hlídají ho kamenné pevnosti i ostré štíty hor, jeho tržišti se line vůně koření a kadidla, po ulicích kráčejí lidé v typických tradičních oděvech…
Jméno tohoto národního parku a zároveň též geoparku pravděpodobně většině Čechů nic neříká, v Číně však patří k nejnavštěvovanějším přírodním zajímavostem vůbec. Jde o hlavní část krajinné oblasti, která se rozkládá na severu provincie Chu-nan a byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 1992 pod jménem Wu-ling-jüan…
Národní park Čang-ťia-ťie Read More »
