Když Bůh stvořil svět, zbyla mu ještě hrst bílých kamínků. Odhodil je tedy do moře. Pak se otočil a nadšeně se zaradoval. Tak podle legendy vzniklo souostroví Kornati, jeden z nejkrásnějších a nejpozoruhodnějších koutů chorvatské přírody, pýcha Jadranu. Větší část nejčlenitějšího a nejpočetnějšího souostroví v celém Středomoří je od roku 1980 národním parkem…
Kornati – pýcha Jadranu Číst více »
Dlouhé deštivé období zvýšilo hladinu řeky Chao Phraya tak, že se její vodní prsty rozprostřely po celé thajské metropoli. Mnohé bangkocké uličky se během několika hodin proměnily v úzké kanály a místo žlutočerných taxíků se po nich začaly prohánět štíhlé loďky a čluny. Celé tři měsíce trápila řeka obyvatele pobřežních domků a krámků záplavami, jež nebraly konce. Pak ale přišel listopad a s ním i poslední uslzený den…
Od loňského léta mají Berlíňané nové miláčky – po pětileté pauze byl v zoologické zahradě obnoven chov pand velkých a pár těchto vzácných černobílých medvědů, kteří jsou symbolem všech ohrožených zvířat na naší planetě, se nastěhoval do zbrusu nového chovného zařízení za devět milionů eur…
Zoo Berlin – pandy a spol. Číst více »
Bloumat pitoreskními uličkami města, slunit se a lelkovat na louce přímo u jezera, na cyklostezkách poznávat okolí, objevovat vzácné památky a cenné muzejní sbírky, procházet se po nábřeží kolem přístavu s nádechem jižanského šarmu, zažít typický švábsko- -alemanský masopust, atmosféru Slavnosti jezerní noci vždy druhou sobotu v srpnu nebo romantické vánoční trhy včetně panoramatického ledového baru na vánoční lodi. Kostnice, dynamická univerzitní metropole regionu čtyř zemí s malebným okolím je příkladem symbiózy tradice a moderny, symbiózy přírody, bohaté historie, obchodu, atraktivní kultury i špičkové vědy a výzkumu…
Kostnice, Zlato Rýna a metropole koncilu Číst více »
Pod vysokou klenbou starobylého paláce ožívá magický svět. Alchymistická dílna, klenotnice nebo výstavní sál? Místo mimo skutečný prostor a čas, kde „svět venku“ přestává existovat, kde proudí energie z nedohledných hlubin historie, kde z všeobjímajícího přítmí vynořují se jasným světlem zřetelně vymezené, ale pouhými slovy těžko popsatelné podoby a vize. Snad právě takhle to vypadalo v dílnách mistrů velkolepého quattrocenta…
Odkaz dávných mistrů Číst více »
Na jihu provincie Matanzas se rozkládají jedny z nejrozsáhlejších a nejlépe zachovaných bažin v celém Karibiku. Biosférická rezervace UNESCO Ciénaga de Zapata (Bažiny Zapata) má plochu přes 6000 km2 a zahrnuje nejen poloostrov Zapata západně od slavné zátoky Sviní, ale také území na východ od ní. Hlavní jádrovou oblastí této rezervace je stejnojmenný národní park na poloostrově Zapata zahrnující přes 1000 km2 souše a skoro 300 km2 moře. Pro zájemce o kubánskou přírodu představuje jedno z nejzajímavějších míst na ostrově…
Za krokodýly a Taíny na poloostrov Zapata Číst více »
Nabízí se to samo. Když člověk jede na Madeiru, zákonitě by měl ochutnat tamní slavné víno pojmenované jednoduše podle ostrova. Ale tak jednoduché to zase není. Milovník ušlechtilých kapek, jakož i lahodných pokrmů, má na Madeiře tolik lákadel, že mu na ně pobyt v běžné délce prostě nestačí…
Městečko Meiringen usazené v horském údolí Hasli jen několik kilometrů od východního břehu Brienzského jezera se stalo mezinárodním pojmem díky siru Arthuru Conanu Doyleovi, který svou nejznámější literární postavu sprovodil ze světa pádem do nedalekého vodopádu Reichenbach. Nabízí se otázka, ovšemže čistě akademická – proč Doyle nechal největšího z detektivů zemřít ve vodopádu, když mohl jeho potyčku se zločincem Moriartym zasadit do prostředí ještě atraktivnějšího, do divoké soutěsky řeky Aary (Aareschlucht)? Nepochybně ji znal, k jejímu vyústění je to z Meiringenu, kde pobýval, co by kamenem dohodil…
Opava je spojena s mnoha zajímavými postavami a událostmi. Některé si vybavíme docela snadno, jiné budou pro leckoho určitě překvapením…
Opavské zajímavosti Číst více »
Přemýšlím, jak by se mohl do češtiny přeložit termín „castellers“. Doslovný překlad „hradaři“ je dost nehezký novotvar. „Kasteláni“ to taky nejsou a „hradní páni“ už vůbec ne. Takže bez překladu – prostě castellers…
Castellers – když se staví vzdušné hrady Číst více »
Duchové přicházejí! Ve věku čtení genetického kódu se vracíme do doby kamenné! Mizí pojem času, který zde má jiná měřítka, dělí se jen na dvě části – jednu od východu do západu slunce pro život a druhou, černou, plnou duchů a kouzel…
Devadesát procent Poláků tvoří katolíci, čtyři pětiny z nich jsou praktikující. Panna Marie je patronkou, ba královnou Polska a její klášter v Čenstochové národním pokladem. Nedělním mším se přizpůsobuje rytmus života nejen ve vsích, ale i v městských čtvrtích…
Proč má polská církev takovou váhu? Číst více »
Kdysi se tu rozkládala velká indiánská vesnice. Právě tady v letech 1535–1536 přezimovala výprava, kterou vedl francouzský mořeplavec Jaques Cartier. Francouzi se zde pokusili založit svoji první osadu, ale kurděje, kruté zimy a nepřátelství místních Irokézů byly důvody, proč osídlení zaniklo. Osadu nakonec založil až další objevitel Samuel de Champlain na počátku 17. stol. Za čtyři století své existence vyrostla v impozantní centrum a stala se hlavním městem stejnojmenné provincie. Zažila pohnuté osudy a před jejími hradbami se psaly dějiny. Dnes je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO a přitahuje tisíce turistů z celého světa. Mimo mnoha historických staveb nabízí také úchvatnou vyhlídku od pevnosti na Diamantovém mysu vysoko nad řekou Svatého Vavřince. Odsud kdysi kontrolovala veškerý provoz na řece a střežila hlavní přístupovou cestu do vnitrozemí. Od nepaměti platilo, že kdo byl pánem Québecu, byl pánem celé Kanady…
Důležitou úlohu v národní sebeidenti kaci Lotyšska i v životě každého Lotyše hraje folklor. Tradice, která tu zakonzervovala někdy i již těžko dostupné archaické motivy, se odráží také v poměrně velkém počtu skanzenů. Nejstarším z nich je Lotyšské etnografické muzeum v přírodě (Latvijas Etnogrā skais brīvdabas muzejs) založené v roce 1924…
Severně od Klagenfurtu se rozprostírají Gurktalské Alpy, které jsou pro horské turisty opravdovým rájem. Západní část těchto hor se nazývá Nockberge, a toto jméno se ujalo pro celé pohoří, zatímco správný zeměpisný název upadá stále více v zapomnění. Nockberge dosahují značných nadmořských výšek. Nejvyšší hora v korutanské části pohoří Großer Rosennock je vysoká 2440 m a i řada dalších vrcholů přesahuje dvoutisícovou hranici. Nockberge jsou hory vesměs oblé, se zelenými travnatými úbočími, většina výstupů zde není nijak zvlášť exponovaná a celé horstvo je protkáno množstvím kvalitně značených turistických cest. To je důvod, proč ho často navštěvují turisté z Nizozemska, kteří nejsou na pohyb ve vysokých a divokých horách zvyklí, ale v Nocken, jak se jméno ještě dále zkracuje, mívají dobrý pocit…
Výstup na Klomnock Číst více »
Barokní zámek, shlížející na domy obce Valeč z okraje vysokého terénního stupně, je podobně jako řada jiných našich zámků reinkarnací původně gotického, později renesančně přestavěného hradu. Pokud bychom se teď chtěli ptát, proč byl vůbec budován hrad při úpatí nepřístupných Doupovských hor, v místě strategicky nevýznamném, měli bychom vzít nejdřív v úvahu skutečnost, výstižně reflektovanou známým evergreenem – totiž, že včera není dnes. Na sklonku středověku ležela Valeč přímo u hlavní komunikace spojující Prahu s Karlovarskem a byla také jednou ze vstupních bran obydlené doupovské oblasti…
Britská metropole se bez uzardění může pyšnit označením „město muzeí a galerií“. Má na 300 muzeí, která uspokojí svými sbírkami zájemce snad o všechny obory lidské činnosti, více než 250 veřejně přístupných uměleckých sbírek i množství dalších soukromých výstavních síní. Londýn je také Mekkou múzy Thálie. Vždyť právě zde rozvinul svůj talent rodák ze Stratfordu nad Avonou William Shakespeare. Divadla ve West Endu překonala zájmem diváků proslulou newyorskou Broadway již koncem minulého století. A v neposlední řadě je Londýn rovněž městem literátů i literárních postav. V metropoli nad Temží osnovali své příběhy proslulí spisovatelé jako Charles Dickens, George Orwell či Virginia Woolfová…
Dráva je překrásná řeka pramenící na úpatí Dolomit v Jižním Tyrolsku na území dnešní Itálie nedaleko Dobiacca (německy Toblach) a ústící u chorvatského Osijeku do Dunaje. Za své jméno slovanského původu vděčí velmi živému, „dravému“ charakteru svého horního toku. Protéká Itálií, Rakouskem, Slovinskem, Maďarskem a Chorvatskem, přičemž na Rakousko připadá třetina z délky jejího toku, konkrétně 240 km…
Drávská cyklostezka Číst více »
Nové Město pražské je jedním z nejlepších příkladů ambiciózních politických záměrů Karla IV. a zároveň ukázkou jeho osobního vztahu k Praze…
Nové Město pražské Číst více »
Společně s historickými městy, uměleckými díly a nádhernou krajinou patří k základním složkám turistické nabídky Toskánska také zdejší kuchyně a víno…
Toskánská kuchyně a víno Číst více »
