Když na svých cestách Kanadou projedete módní a rozverný Montreal, ekonomický gigant Toronto či historické město Québec, určitě vás napadne otázka, proč se stala hlavním městem Ottawa. Tím, kdo se rozhodl pro téměř neznámou dřevařskou osadu uprostřed rozsáhlých lesů, byla královna Viktorie. A tak si zákonitě stejnou otázku v polovině 19. stol. musela pokládat i celá politická reprezentace Kanady. Proč, proboha, Ottawa?
Na návštěvě v parlamentu Číst více »
Obdobou českého rčení „co Čech, to muzikant“ je lotyšský výraz „národ zpěváků“. Obě tyto sebere exe spolu úzce souvisejí. V lotyštině se dodnes používá slovo „pražáci“ pro hudebníky, kteří od dob pobělohorské rekatolizace od nás odcházeli převážně do luterských zemí – mimo jiné do Kuronska a Livonska, dnešního západního a středního Lotyšska…
Lotyšské Svátky písní a tanců Číst více »
Majestátní hrad, viditelný už z dálky, shlíží do malebného údolí řeky Gurk ze 150 m vysokého vápencového bradla. Prvně zmiňován byl v darovací listině krále Ludvíka Němce z roku 860, a to jako hrad Astaruizza. Slovinci, kterých v Korutanech žije bezpočet, mu říkají Ostrovica…
Hrad Hochosterwitz Číst více »
Zámek v Buchlovicích, jedna z nejkrásnějších staveb moravského baroka, vznikl podle rodové legendy jako galantní dar hraběte Jana Dětřicha Petřvaldského z Petřvaldu jeho manželce Anežce Eleonoře, která pocházela z původně italského rodu Colonnů. Zámek vznikl v poddanském městečku na dohled od starobylého hradu Buchlova, který už od středověku shlížel na rozsáhlé dominium rozkládající se po obou stranách majestátních Chřibů. Obě sídla spolu po staletí tvoří dvě strany jedné mince. Důstojná hradní rezidence i pohodlný letohrádek obklopený zahradou měly vypovídat o významu a vkusu nejen hrabat Petřvaldských, ale i dalších majitelů, hrabat Berchtoldů, kteří hrad i zámek vlastnili až do poválečných konfiskací…
Za svůj vznik vděčí Londýn Temži. A také Římanům, kteří si uvědomili její význam a na severním břehu řeky tehdy zvané Tamesa či Tamesis, v místě, kde se dala poprvé od svého ústí bezpečně přebrodit, vybudovali již v roce 43, za panování císaře Claudia, osadu Londinium. Stála přibližně tam, kde se dnes nachází finanční centrum City. Temže tak byla po staletí němým svědkem historie. Již v roce 1929 bývalý politik a spisovatel John Burns napsal, že „vody Temže jsou tekoucími dějinami“. Odehrávaly se na ní nejen různé královské slavnosti, ale i pohřby britských hrdinů. A právě na nábřeží Temže naproti Londýnskému oku, jehož střed vyrobili v Plzni, vítají Londýňané od počátku tisíciletí nový rok…
Královská řeka Temže Číst více »
Soužití krále Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou nebylo šťastné. Vládychtivá Eliška měla ze začátku na Jana velký vliv. Znala domácí poměry, měla kontakty, byla starší než on. Časem Jan poznal, že je nebezpečná, bál se toho, že jejich společného syna Václava nechá prohlásit králem a jeho sesadí. Proto ho do její blízkosti nepustil, aby měl jistotu, že se nestane panovníkem místo něj.“
Prof. Kateřina Charvátová, Univerzita Karlova
Kararský mramor je pojem, který zná u nás kdekdo, ale povědomí o Apuánských Alpách, kde se tahle surovina těží, už nijak valné není. Do hornatého severozápadního výběžku Toskánska, vklíněného mezi regiony Ligurie a Emilia-Romagna, mnoho našinců nezajíždí, nejspíš proto, že turistická přitažlivost světoznámých toskánských měst ruku v ruce s přitažlivostí jejich okolní „typicky toskánské“ krajiny nenechávají jiným oblastem příliš prostoru k vyniknutí. O to více nás ale mohou některé z těchto oblastí překvapit a zrovna Apuánské Alpy jsou toho asi nejlepším příkladem…
Do úzkých uliček staré Korčuly padá šero, rozsvěcují se okna restaurací a výlohy obchůdků zasazené do průčelí starobylých kamenných domů. Na hlavní ulici, nedaleko slavné katedrály, září pod jednoduchým nápisem „irena“ náhrdelníky, náramky a jiné šperky z červeného korálu…
„Nepatrná menšina Siamců se zabývá řemeslem a obchodem, za to jest obojí převážně v rukou Číňanů. A čínský obchodník má na krámku málem bez výjimky jenom čínské zboží,“ zaznamenal si na konci 19. stol. své postřehy z Bangkoku, a následně ve své knize V zemi bílého slona s nimi seznámil i své čtenáře, český cestovatel Enrique Stanko Vráz…
Řekne-li se „zelený Berlín“, skoro každého asi automaticky napadne „Tiergarten“. Jenže německá metropole nabízí v tomto směru mnohem víc…
Ve východní části švýcarského pobřeží Bodamského jezera jsou různá místa, která nabízejí možnost odpočinkové dovolené, trochu aktivní, trochu relaxační, jak se komu líbí…
Florencii obvykle automaticky spojujeme s renesancí, ale k jejímu architektonickému půvabu přispěl i významný architekt doby poměrně nedávné. Giuseppe Poggi byl ve 2. pol. 19. stol. pověřen modernizací Florencie a podle jeho návrhu mimo jiné vzniklo na unikátním místě vysoko nad městem ve čtvrti Oltrarno i náměstí Piazzale Michelangelo…
Piazzale Michelangelo – potlesk pro západ slunce Číst více »
Trinidad, město Nejsvětější Trojice, založil pod jménem Villa de la Santísima Trinidad osobně první kubánský guvernér Diego Velázquez de Cuéllar v roce 1514. Šlo o historicky třetí město na ostrově. Dodnes si zachovalo venkovský ráz a jedinečnou koloniální architekturu. Žije v něm asi 73 000 obyvatel a oproti jiným kubánským městům v něm převažují černoši. V roce 1988 byl Trinidad zapsán na seznam Světového dědictví UNESCO a začalo se s jeho rozsáhlými opravami…
Trinidad – perla koloniální architektury Číst více »
Madeiřané milují turisty. Někdy máte skoro pocit, že jsou snad všichni průvodci. Kdykoliv vypadáte jako bezradní návštěvníci ostrova, zaručeně se vás někdo ujme, pomůže, ukáže cestu, poradí. Jsou hrdí, že žijí na „Perle Atlantiku“. Podobají se Portugalcům na kontinentě, nicméně, jak sami o sobě tvrdí, jsou ještě přívětivější a otevřenější, než ti na Pyrenejském poloostrově…
Grosse Scheidegg je horské sedlo ve švýcarském kantonu Berner Oberland ve výšce 1962 m n. m., které odděluje střediska Meiringen-Hasliberg a Grindelwald. Vedla tudy královská etapa cyklistického závodu Tour de Suisse a po její trase se v sedlech kol hodláme vydat i my…
Na kole po boku čtyřtisícovek Číst více »
Na hranici přírodního parku Montseny leží rozsáhlý hotelový komplex Montanyà, jediný svého druhu v této oblasti. Dál už je jen „divočina“, přesněji zalesněný horský terén a v něm malé hotýlky, chatky a jednotlivé usedlosti, které do tohoto prostředí zapadají lépe…
Přírodní park Montseny Číst více »
Opavský chrám Nanebevzetí Panny Marie si zaslouží pozornost nejen pro svou nepřehlédnutelnost, s níž dominuje oblasti kolem Horního náměstí, ale i z jiných důvodů. Je to jediná konkatedrála u nás a také největší, a podle mnohých rovněž nejkrásnější, ukázka slezské cihlové gotiky, slohu, který v naší zemi není příliš zastoupen…
Chlouba slezské gotiky Číst více »
Na první pohled vypadá Toba jenom jako další velké jezero táhnoucí se do nekonečných dálek. Celá vodní plocha měří 1707 km², takže jde o největší jezero jihovýchodní Asie. Nedaleký Singapur by se sem vešel dvakrát, z Eiffelovy věže by nekoukala ani špička, neboť Toba dosahuje hloubky až 450 m. U východního břehu vykukuje Samosir, o kterém se mluví jako o ostrovu, ačkoliv je úzkou šíjí spojen s pevninou, a v příjemném klimatu z vyhlídky s borovicovým porostem působí podvečerní tichá hladina uklidňujícím dojmem…
Západní Pomoří je oblast mezi Odrou a Vislou, lemovaná na jihu údolími Noteče a Varty. Krajinově i kulturně navazuje na německé Zadní Pomořansko. Baltské pobřeží provázejí nádherné borové a smíšené lesy, písečné pláže přecházejí dále k východu v naváté duny, nechybějí ani četná jezera. Odnepaměti sem vpadaly bojové kmeny. Polští panovníci museli území chránit nejprve před Polabskými Slovany, později před Branibory a Dány. V 17. stol. připadlo Švédsku a posléze Prusku. Dílo zkázy dokonalo obsazení nacisty a kobercové bombardování britským letectvem v letech 1943–1945. Přesto zase povstalo z popela…
Štětín je i náš přístav Číst více »
Každý, kdo se vydá kanadskými prériemi na západ, projede nekonečným, převážně zemědělským územím. Při průjezdu „prérijními“ provinciemi Manitoba, Saskatchewan a Alberta je vystaven ubíjející nekonečnosti „pšeničného pásu“, jedné z největších světových obilnic. Teprve kousek před Calgary zemědělské půdy ubývá a okolní prérie se postupně zdvihá až do nadmořské výšky kolem 1000 m. Tady konečně naruší monotónnost krajiny hřeben, který jako hřbet pravěkého dinosaura pokrývá celý západní horizont. Náš cíl je náhle na dosah ruky – kanadské Rocky Mountains neboli Skalnaté hory…
Cesta ledových polí Číst více »
