Tatry jsou vyvrcholením 1300 km dlouhého karpatského oblouku. Přes svou nepatrnou rozlohu (785 km²) a délku (80 km) soustřeďují 25 vrcholů vyšších než 2500 m n. m. a mají alpinský ráz. Polsku patří jen menší část (175 km²), ale právě polské Tatry oplývají v nebývalé míře jezery, potoky, vodopády i jeskyněmi…
Ratibořický zámek známe jako sídlo „paní kněžny“ neboli Kateřiny Vilemíny, vévodkyně Zaháňské, z Babičky Boženy Němcové. Ne každý ale ví, že společně s Náchodem je prostřednictvím této ženy a jejího otce Petra Birona, posledního vládce někdejšího kuronského a zemgalského vévodství, propojen s krajem kolem Rižského zálivu, vzdáleným 900 km…
K nejobdivovanějším klenotům korutanské přírody patří jezera, kterých bychom podle oficiálních údajů napočítali 1270. To nám může připadat jako hodně velké číslo, ale jen do chvíle, kdy zjistíme, jaký nepoměr panuje mezi jejich rozlohami. Na čtyři největší – Wörthersee, Millstätter See, Ossiacher See a Weissensee – připadá asi 83 % celkové plochy. Tato jezera, která patří k největším i v rámci celého Rakouska, leží blízko sebe a pro korutanský cestovní ruch jsou tím, čemu se u nás říká rodinné stříbro…
Západní branou do malebné krajiny Českého ráje je Mnichovo Hradiště. Krásu svého okolí doplňuje městečko o vrcholně barokní zámek s drobnějšími stavbami, zahradou a parkem, na jehož okraji dotváří celou kompozici někdejší kapucínský klášter s kostelem sv. Tří králů a kaplí sv. Anny. Vzhledem k tomu, že se tento komplex za 300 let od svého dokončení prakticky nezměnil, představuje u nás velmi cennou ukázku vrchnostenského sídla z počátku 18. stol…
Mnichovo Hradiště – Valdštejnové a Svatá aliance Číst více »
Když anglosaský král Eduard Vyznavač nechal v polovině 11. stol. vybudovat Westminsterské opatství a nedaleko od něj Westminsterský palác, jistě netušil, že Londýn se stane sídlem panovníků jedné z nejvýznamnějších monarchií v dějinách. Westminsterský palác se však již v 16. stol. vlastně přeměnil na parlament a v roce 1834 vyhořel. V britské metropoli však najdeme mnoho dalších zajímavých panovnických rezidencí. Již první normanský král Vilém Dobyvatel položil základy proslulého Toweru. Palác Hampton Court sice začal stavět kardinál Wolsey, ale daroval jej Jindřichu VIII. Tento šestkrát ženatý král dal na místě bývalého špitálu v centru města postavit Svatojakubský palác. Právě u Svatojakubského dvora se až do dnešních dnů akreditují velvyslanci cizích států… Pro turisty je však největším magnetem nejmladší panovnické sídlo – Buckinghamský palác…
Královské rezidence Číst více »
Univerzita neboli vysoké učení představovalo ve středověku zvláštní akademický svět, kde bylo možné nejen získat vzdělání, ale také vést relativně svobodné vědecké diskuse. Bylo to rovněž místo, které ovlivňovalo široké prostředí kolem sebe – město, region i zemi…
Karlovo vysoké učení v Praze Číst více »
Když se řekne Chianti, snad každý si představí láhev červeného vína, zpravidla onu baňatou, lýkem opletenou, jak jsme toto asi nejpopulárnější toskánské víno znali v minulosti. Ale Chianti není jen víno, ale také oblast, kde se pěstuje. A protože časy se v toskánském vinařství v posledních desetiletích hodně mění, jsou dnes láhve většinou klasické a jiný je i jejich obsah…
Chianti – kraj černého kohouta Číst více »
Takhle blízko moře jsme dovolenou ještě netrávili. Stačilo seběhnout po schodech mezi keři a borovicemi k pláži z hrubého písku. Nejlépe ráno, když se den teprve probouzel, vzduch se vlnil příjemným vánkem a sluníčko nabíralo síly k celodennímu běsnění. U vody jsme se pozdravili se sympatickými domácími. Verica s Nenadem si u stolečku vychutnávali ranní kávu. „Teď ráno je voda nejlepší,“ povzbuzoval nás Nenad, když jsme se osmělovali před prvním ponořením. Stačila tři tempa a už jsme se cítili báječně…
Sympaticky nehostinný Pag Číst více »
Podvečerní slunce odpočítává poslední hodiny dalšího dne. Zdálky se tiše ozývá skřípění mola, které se pohupuje na klidné hladině řeky Chao Phraya. Na vše důstojně dohlíží impozantní most Ramy VIII. Do parku Santichaiprakarn se trousí desítky lidí. Dříve v těchto místech stával cukrovar, dnes se tady tráví podvečerní siesta, chodí se sem na pravidelná cvičení aerobiku nebo akrobatický či žonglérský trénink. Záda všem kryje bílá pevnost, poslední ze dvou přežívajících mohykánů, kteří od konce 18. stol. střežili Bangkok. Původně jich bylo ve městě čtrnáct, vyzbrojených kanony a rozestavených se čtyřsetmetrovými odstupy…
Jednou z pěti staveb, které tvoří architektonický komplex Muzejního ostrova, zapsaný od roku 1999 na seznamu Světového dědictví UNESCO, je Nové muzeum (Neues Museum). Ačkoli bylo postaveno v polovině 19. stol., je jeho název více než přiléhavý – ve své dnešní podobě bylo pro veřejnost otevřeno teprve v roce 2009…
Poklady Nového muzea Číst více »
Zastavil se tu čas? Stačí jen trochu přivřít oči… Pestrobarevný trh s cizokrajným zbožím, určitě nechybějí ani kejklíři, blahobytní měšťané si pyšně vykračují, koňská kopyta klapou po dláždění, povozy hrkají a skřípou. Kolem výstavné domy, často s hrázděnými horními patry, a stejně jako velkolepá radnice zdobené malbami na fasádách. K dokonalé iluzi tu chybí jen málo. Historické centrum městečka Stein am Rhein jako by právě vystoupilo ze středověku nebo z nějaké pohádky…
Stein am Rhein, městečko jako z pohádky Číst více »
Není špatné mít všechno pod jednou střechou, přehledně a hlavně pod kontrolou, zvláště pokud se jedná o podřízené instituce. To by se zamlouvalo každému vladaři a výjimkou nebyl ani Cosimo I. de’Medici, když v roce 1559 dal postavit společný palác pro všechny složky své administrativy. Nicméně jeho „of cia“, úřady, se pod vžitým názvem „Uf zi“ nakonec staly synonymem pro jednu z nejslavnějších sbírek výtvarného umění…
Galleria degli Uffizi Číst více »
Cukrová třtina („caña de azúcar“) nepochází z Kuby ani z jiné karibské země. Její pravlastí byla Indie, kde rostla – aniž byla nějak využívána – především v údolí Gangy. Arabové vynalezli způsob, jak z ní získat cukr, a rozšířili ji do svých zemí, odkud se dostala i na Sicílii a Madeiru, kde Portugalci metodu získávání cukru dál vylepšili. Začala se pěstovat i v Portugalsku a Španělsku. Na Kubu ji zavedl už její první guvernér, conquistador Diego Velázquez de Cuéllar v první čtvrtině 16. stol. Dovezl ji ze sousedního ostrova Hispanioly a první plantáže založil u dnešního města Baracoa…
Když v roce 1931 mnichovští bratři Franz a Toni Schmid uspějí v severní stěně Matterhornu a o čtyři roky později jsou poprvé vylezeny severní srázy Grandes Jorasses, z velkých alpských stěn zůstává bez průstupu již jen severní stěna Eigeru – zlověstně ponurá zeď tmavých vápenců a ledu, vysoká závratných 1800 metrů. Po prvním nesmělém pokusu, který v roce 1924 skončil hned na úpatí, se do ní dlouhých deset let nikdo neodvažuje. Horolezce zatím odrazují hlavně časté pády kamení a ledu, ale také náhlé zvraty počasí. I tady však platí, že všeho do času…
Československé stopy v severní stěně Eigeru Číst více »
Uměleckoprůmyslová muzea po celé Evropě se od počátku těšila štědré podpoře významných a vlivných osobností z řad bohatých obchodníků, šlechty i panovnických rodin. Mecenášem a podporovatelem opavského muzea se stal roku 1884 kníže Jan II. z Liechtensteinu poté, co jej o to požádalo muzejní kuratorium…
Štědrost knížete Jana II. Číst více »
La Moreneta, matka Boží z Montserratu, sedí na vyvýšené lavici v místnůstce za hlavním oltářem a na klíně drží malého spasitele. Blahosklonně shlíží na unavené věřící, kteří právě vystáli několikahodinovou frontu, aby jí mohli přes sklo vitríny zblízka pohlédnout do tváře a v rychlosti se k ní pomodlit…
„Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor / je bílý krokodýl a medvěd / a liška a kamenní trilobiti / chodí se tam jen tak co noha nohu mine / abys viděl jak ten život plyne…“ Vzpomínáte? Už je to skoro čtvrt století, co Jaromír Nohavica vydal písničku Muzeum. O slovutné opavské instituci se tak dozvěděla i spousta lidí, kteří o ní dříve mnoho netušili…
Orangutani kdysi obývali celou jihovýchodní Asii, dnes jsou kriticky ohroženi a žijí na posledních dvou ostrovech – Borneu a Sumatře. Na Sumatře je milovníci přírody mohou vidět především v národním parku Gunung Leuser…
Zrzouni, kam se podíváš Číst více »
Nedaleko ústí polské národní řeky Visly do Baltského moře se už víc než tisíc let rozkládá jedno z nejkrásnějších měst severní Evropy – Gdaňsk. Kdysi bohaté hanzovní město řádu německých rytířů nesoucí název Danzig, za druhé světové války takřka srovnané se zemí, dalo nakonec celé střední Evropě vzor, jak se vypořádat s nechtěným komunistickým režimem…
Gdaňsk – kolébka Pruska i Solidarity Číst více »
V roce 1534 připlul francouzský mořeplavec Jacques Cartier jako první historicky doložený Evropan k ústí řeky Svatého Vavřince. Někde v oblasti zátoky Gaspé vystoupil na novou pevninu a podle tehdejšího zvyku ji zabral ve jménu francouzského krále Františka I. Později se setkal s rybářskou výpravou místních Irokézů a dozvěděl se, že někde proti proudu leží velká vesnice. Na dotaz, jak se ta oblast jmenuje, mu dva mladí hoši odpověděli „Kanata“, což je v irokézsko-huronském nářečí výraz pro osídlení či vesnici. Cartier zanesl nové jméno do svého hlášení, protože se domníval, že jde o název nově objevené země. Při svých dalších objevitelských cestách pak používal lehce zkomolené slovo pro celou oblast dolního toku řeky. Od roku 1982 se jím oficiálně nazývá obrovské území omývané vodami tří oceánů – stát Kanada je druhou největší zemí naší planety…
