Na mohutných hradbách v Caenu vlají červeno-žluté prapory se dvěma lvy – znakem Viléma Dobyvatele, slavného Normana, který přivedl zemi k rozkvětu a nakonec to v roce 1066 dotáhl na anglického krále. Málokdo formoval ve středověku Normandii jako on. Bez něj by se region nestal tím, čím je dnes, a ani Caen by nebyl jedním z nejvýznamnějších měst v zemi. Už jako anglický král si Vilém zvolil Caen za své druhé sídlo…
Půjčíte-li si auto a vydáte se na individuální cestu po kontinentu, nevyhnete se monotónním stovkám kilometrů po silnicích jako podle pravítka. Mají své mystické kouzlo, jen musíte brát vážně rady, jež dávají plakáty u silnice. Abyste se „nezařadili do statistiky havárií“ (Donʼt be a statistic), je třeba pravidelně zastavovat, jak radí tabulky s nápisem Stop – Revive – Survive. Pak už zbývá jen vybrat správnou dobu pro návštěvu a tu nejlepší trasu…
Jídlo je základním kamenem jordánské společnosti, ať si pochutnáváte v beduínském stanu na mansafu, nasáváte vůně koření na súqu nebo se vám rozplývá na jazyku slaďoučká kunáfa. Jídlo je středobodem sociálních aktivit a oblíbeným námětem hovoru, způsob jeho přípravy či zákaz pojídání některých potravin má hluboké kořeny v sociální a náboženské struktuře Arabů…
Orient Express je nejslavnějším vlakem na planetě. V minulosti byl symbolem luxusu a rychlosti, dnes je hlavně symbolem cesty do minulosti. Interiéry vagonů i kvalita služeb jsou do sebemenších detailů excelentní. Kdo nastoupí do tohoto vlaku, ocitne se v jiném světě…
Země mírně zaoblených kopců se šťavnatými loukami, jabloněmi a selskými dvory. Na jaře, když jsou stromy v plném květu, září ze syté zeleně všechny odstíny růžové. Pak přijde jarní vichřice a pokryje louky sněhem květů. Na podzim, když se malá jablíčka barví do červena, vypadají jabloně jako obrovské růžové keře se stovkami poupat…
Zámky v jordánské poušti? Na první pohled se zdá, jako by došlo k chybě v překladu, ale jordánská část Syrské pouště (al-Badíja), která místy připomíná nehostinnou měsíční krajinu posetou nekonečným množstvím ostrých pazourků a všemi barvami hrajících kamenů, ukrývá netušené architektonické skvosty. Tato část země je vzhledem k tvrdým přírodním podmínkám nejméně osídleným jordánským regionem…
Budete-li pátrat po železničních rekordech, skončíte skoro pokaždé dřív nebo později ve Švýcarsku. I proto je převážná většina našeho výběru sedmi evropských železničních „nej“ soustředěna právě do této země…
Bezmála 600 km dlouhé mořské pobřeží a vnitrozemí poseté ovocnými sady, lány se zeleninou a zelenými pastvinami se skotem – Normandie přímo vybízí také ke gastronomickým zážitkům. Mezi nejdůležitější zdejší produkty patří mléko a mléčné výrobky, maso, mořské plody, zelenina a ovoce…
Už po staletí patří k Vysočině neodmyslitelně sklářství. Organizace Vysočina Tourism, která propaguje turistickou nabídku tohoto regionu, vyhlásila rok 2020 dokonce rokem skla na Vysočině a pod hlavičkou „Vysočina sklářská“ zve turisty na cesty za historií i současností sklářského řemesla…
Pořád si ještě myslíte, že za slovem „muzeum“ se skrývají nudné tabule s dlouhými texty a lehce zaprášené potemnělé vitríny s exponáty pamatujícími císaře pána? Leckde tomu tak už naštěstí není. O tom, že to jde i jinak, vás určitě přesvědčí Muzeum nové generace, zážitková expozice otevřená v roce 2015 v budově někdejšího pivovaru v areálu kláštera-zámku ve Žďáru nad Sázavou…
Kdysi dávno, pradávno, si mladý bůh oceánu Benacus řekl, že by měl také poznat svět lidí. Vzal tedy do ruky trojzubec a ze svého podmořského sídla se vydal na souš. Když potom procházel kouzelnými horami Monte Baldo, cesta ho zavedla k malému jezeru, v němž spatřil horskou vílu Engadinu, překrásnou bytost s dlouhými modrými vlasy. Nebylo zbytí — na první pohled se do ní zamiloval a podařilo se mu ji přesvědčit, aby s ním odešla do světa. Jenomže zanedlouho nastala komplikace. Víla začala chřadnout steskem po domově, po svém malebném jezeře zrcadlícím věnec horských štítů. Benacus proto navrhnul, že jestli s ním zůstane a stane se jeho ženou, věnuje jí jezero mnohem větší a hezčí. Když souhlasila, zarazil svůj trojzubec do skály, ta se rozestoupila a vzniklou obří prohlubeň vyplnilo jezero. Jeho vodám pak spokojená Engadina předala barvu svých vlasů…
Nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů je Devět skal (836,3 m n. m.) severovýchodně od Žďáru nad Sázavou. Nabízí jeden z nejkrásnějších výhledů na lesy Vysočiny a navíc i možnost navštívit během jediného dne také nedalekou Žákovu horu (810 m n. m.) se stejnojmennou národní přírodní rezervací a naučnou stezkou…
Hlavním centrem tridentské části Gardského jezera je Riva del Garda, počtem obyvatel po Desenzanu druhé největší město na březích jezera vůbec. Jedinečným způsobem spojuje historický šarm se současnou nabídkou všemožných prázdninových aktivit. V kombinaci se sousedními obcemi Arco na severu a Nago-Torbole na východě nabízí Riva uspokojení snad veškerých zájmů, které mohou turisté nejrůznějšího věku mít, a představuje ideální vstupní bránu k největšímu italskému jezeru…
Černý lesů pruh se po obzoru táhne / a kde skalný svah se ku sousedu nahne, / hradu valy ční, mohutná zdiva. / Silueta jejich tvrdě v kraj se dívá, / Který chmurný, chudý, jeden pruh a rýha / V temných barev směsi se až k nebi zdvihá…
Vidět stometrový vodopád divočící těsně za humny města se hned tak někde nepoštěstí. V Rivě del Garda takovou možnost máte, ale počítejte s tím, že přímo z města jej odnikud nespatříte. Budete se za ním muset vydat po silnici vedoucí vzhůru městskou částí Varone a na jejím horním okraji pak odbočit k budově, která se krčí pod skalním masivem obrostlým hustou zelení. Z její jasně červené fasády vystupuje nápis Parco Grotta Cascata Varone, uvnitř je pokladna, kde zaplatíte vstupné. Potom projdete krátkým tunelem blíže ke skalám, kde se vám vodopád sice ještě neukáže, ale už vás přivítá pořádným hukotem…
Krajina Vysočiny je velmi podmanivá a stala se inspirací pro mnohé malíře, básníky, spisovatele i skladatele. Některé z těchto osobností nesmazatelně zapsaných v kulturních dějinách Vysočiny si můžeme připomenout na pěším výletě z Fryšavy pod Žákovou horou do městyse Sněžné. Fyzicky nenáročná trasa měří asi 12 km…
Zatímco v minulosti městečko Arco proslulo jako klimatické lázně, dnes je světoznámým pojmem především mezi horolezci. Ti ovšem jeho jméno vztahují nejen na město samé, ale i na jeho širší okolí, v němž se zdvíhají desítky vápencových skalních masivů, místy až do několikasetmetrových výšek. Zdejší vápence jsou vesměs pevné, vykazují velkou rozmanitost povrchových struktur, a když ještě vezmeme v úvahu celoročně velice příznivé klimatické podmínky, nebudeme se divit tomu, že tady dosud vzniklo na čtyři tisíce lezeckých cest. Během několika posledních desetiletí se Arco se stalo eldorádem skalního lezení, jednou z nejnavštěvovanějších lezeckých oblastí Evropy…
Každý, kdo projíždí po silnici mezi Telčí a Třeští, spatří špičatou věž trčící nad tmavý lesní horizont. Lidé obvykle očekávají, že pod věží za chvíli uvidí hrad, který z nějakého vrchu vévodí celé krajině. Tak tomu ale v tomto případě není. Hrad Roštejn je ukryt v lesích a nespatříme ho, dokud se k němu nevydáme a nebudeme stát přímo před ním. Jeho kamenná věž je však vidět z mnoha míst. Ční nad místní lesy jako maják z dávno uplynulých časů…
Jen asi 5 km za Rivou směrem do vnitrozemí leží sedmnáctitisícové Arco. Jeho jméno dobře znají milovníci skalního lezení z celé Evropy, ale město se svým okolím nabízí zajímavé možnosti i ostatním návštěvníkům…
Lago di Garda je skvělým místem dovolené pro vyznavače nejrozmanitějších sportů v přírodě. Jazykem cestovního ruchu by se řeklo: „outdoorové eldorádo“ aneb ráj milovníků pohybu, aktivní dovolené. Platí to samozřejmě i pro bikery…
