Univerzita neboli vysoké učení představovalo ve středověku zvláštní akademický svět, kde bylo možné nejen získat vzdělání, ale také vést relativně svobodné vědecké diskuse. Bylo to rovněž místo, které ovlivňovalo široké prostředí kolem sebe – město, region i zemi…
Karlovo vysoké učení v Praze Číst více »
Když se řekne Chianti, snad každý si představí láhev červeného vína, zpravidla onu baňatou, lýkem opletenou, jak jsme toto asi nejpopulárnější toskánské víno znali v minulosti. Ale Chianti není jen víno, ale také oblast, kde se pěstuje. A protože časy se v toskánském vinařství v posledních desetiletích hodně mění, jsou dnes láhve většinou klasické a jiný je i jejich obsah…
Chianti – kraj černého kohouta Číst více »
Takhle blízko moře jsme dovolenou ještě netrávili. Stačilo seběhnout po schodech mezi keři a borovicemi k pláži z hrubého písku. Nejlépe ráno, když se den teprve probouzel, vzduch se vlnil příjemným vánkem a sluníčko nabíralo síly k celodennímu běsnění. U vody jsme se pozdravili se sympatickými domácími. Verica s Nenadem si u stolečku vychutnávali ranní kávu. „Teď ráno je voda nejlepší,“ povzbuzoval nás Nenad, když jsme se osmělovali před prvním ponořením. Stačila tři tempa a už jsme se cítili báječně…
Sympaticky nehostinný Pag Číst více »
Podvečerní slunce odpočítává poslední hodiny dalšího dne. Zdálky se tiše ozývá skřípění mola, které se pohupuje na klidné hladině řeky Chao Phraya. Na vše důstojně dohlíží impozantní most Ramy VIII. Do parku Santichaiprakarn se trousí desítky lidí. Dříve v těchto místech stával cukrovar, dnes se tady tráví podvečerní siesta, chodí se sem na pravidelná cvičení aerobiku nebo akrobatický či žonglérský trénink. Záda všem kryje bílá pevnost, poslední ze dvou přežívajících mohykánů, kteří od konce 18. stol. střežili Bangkok. Původně jich bylo ve městě čtrnáct, vyzbrojených kanony a rozestavených se čtyřsetmetrovými odstupy…
Jednou z pěti staveb, které tvoří architektonický komplex Muzejního ostrova, zapsaný od roku 1999 na seznamu Světového dědictví UNESCO, je Nové muzeum (Neues Museum). Ačkoli bylo postaveno v polovině 19. stol., je jeho název více než přiléhavý – ve své dnešní podobě bylo pro veřejnost otevřeno teprve v roce 2009…
Poklady Nového muzea Číst více »
Zastavil se tu čas? Stačí jen trochu přivřít oči… Pestrobarevný trh s cizokrajným zbožím, určitě nechybějí ani kejklíři, blahobytní měšťané si pyšně vykračují, koňská kopyta klapou po dláždění, povozy hrkají a skřípou. Kolem výstavné domy, často s hrázděnými horními patry, a stejně jako velkolepá radnice zdobené malbami na fasádách. K dokonalé iluzi tu chybí jen málo. Historické centrum městečka Stein am Rhein jako by právě vystoupilo ze středověku nebo z nějaké pohádky…
Stein am Rhein, městečko jako z pohádky Číst více »
Není špatné mít všechno pod jednou střechou, přehledně a hlavně pod kontrolou, zvláště pokud se jedná o podřízené instituce. To by se zamlouvalo každému vladaři a výjimkou nebyl ani Cosimo I. de’Medici, když v roce 1559 dal postavit společný palác pro všechny složky své administrativy. Nicméně jeho „of cia“, úřady, se pod vžitým názvem „Uf zi“ nakonec staly synonymem pro jednu z nejslavnějších sbírek výtvarného umění…
Galleria degli Uffizi Číst více »
Cukrová třtina („caña de azúcar“) nepochází z Kuby ani z jiné karibské země. Její pravlastí byla Indie, kde rostla – aniž byla nějak využívána – především v údolí Gangy. Arabové vynalezli způsob, jak z ní získat cukr, a rozšířili ji do svých zemí, odkud se dostala i na Sicílii a Madeiru, kde Portugalci metodu získávání cukru dál vylepšili. Začala se pěstovat i v Portugalsku a Španělsku. Na Kubu ji zavedl už její první guvernér, conquistador Diego Velázquez de Cuéllar v první čtvrtině 16. stol. Dovezl ji ze sousedního ostrova Hispanioly a první plantáže založil u dnešního města Baracoa…
Když v roce 1931 mnichovští bratři Franz a Toni Schmid uspějí v severní stěně Matterhornu a o čtyři roky později jsou poprvé vylezeny severní srázy Grandes Jorasses, z velkých alpských stěn zůstává bez průstupu již jen severní stěna Eigeru – zlověstně ponurá zeď tmavých vápenců a ledu, vysoká závratných 1800 metrů. Po prvním nesmělém pokusu, který v roce 1924 skončil hned na úpatí, se do ní dlouhých deset let nikdo neodvažuje. Horolezce zatím odrazují hlavně časté pády kamení a ledu, ale také náhlé zvraty počasí. I tady však platí, že všeho do času…
Československé stopy v severní stěně Eigeru Číst více »
Uměleckoprůmyslová muzea po celé Evropě se od počátku těšila štědré podpoře významných a vlivných osobností z řad bohatých obchodníků, šlechty i panovnických rodin. Mecenášem a podporovatelem opavského muzea se stal roku 1884 kníže Jan II. z Liechtensteinu poté, co jej o to požádalo muzejní kuratorium…
Štědrost knížete Jana II. Číst více »
La Moreneta, matka Boží z Montserratu, sedí na vyvýšené lavici v místnůstce za hlavním oltářem a na klíně drží malého spasitele. Blahosklonně shlíží na unavené věřící, kteří právě vystáli několikahodinovou frontu, aby jí mohli přes sklo vitríny zblízka pohlédnout do tváře a v rychlosti se k ní pomodlit…
„Ve Slezském muzeu v oddělení třetihor / je bílý krokodýl a medvěd / a liška a kamenní trilobiti / chodí se tam jen tak co noha nohu mine / abys viděl jak ten život plyne…“ Vzpomínáte? Už je to skoro čtvrt století, co Jaromír Nohavica vydal písničku Muzeum. O slovutné opavské instituci se tak dozvěděla i spousta lidí, kteří o ní dříve mnoho netušili…
Orangutani kdysi obývali celou jihovýchodní Asii, dnes jsou kriticky ohroženi a žijí na posledních dvou ostrovech – Borneu a Sumatře. Na Sumatře je milovníci přírody mohou vidět především v národním parku Gunung Leuser…
Zrzouni, kam se podíváš Číst více »
Nedaleko ústí polské národní řeky Visly do Baltského moře se už víc než tisíc let rozkládá jedno z nejkrásnějších měst severní Evropy – Gdaňsk. Kdysi bohaté hanzovní město řádu německých rytířů nesoucí název Danzig, za druhé světové války takřka srovnané se zemí, dalo nakonec celé střední Evropě vzor, jak se vypořádat s nechtěným komunistickým režimem…
Gdaňsk – kolébka Pruska i Solidarity Číst více »
V roce 1534 připlul francouzský mořeplavec Jacques Cartier jako první historicky doložený Evropan k ústí řeky Svatého Vavřince. Někde v oblasti zátoky Gaspé vystoupil na novou pevninu a podle tehdejšího zvyku ji zabral ve jménu francouzského krále Františka I. Později se setkal s rybářskou výpravou místních Irokézů a dozvěděl se, že někde proti proudu leží velká vesnice. Na dotaz, jak se ta oblast jmenuje, mu dva mladí hoši odpověděli „Kanata“, což je v irokézsko-huronském nářečí výraz pro osídlení či vesnici. Cartier zanesl nové jméno do svého hlášení, protože se domníval, že jde o název nově objevené země. Při svých dalších objevitelských cestách pak používal lehce zkomolené slovo pro celou oblast dolního toku řeky. Od roku 1982 se jím oficiálně nazývá obrovské území omývané vodami tří oceánů – stát Kanada je druhou největší zemí naší planety…
Pro většinu cestovatelů je Kuba krásným karibským ostrovem se smyslnou salsou, překrásnými plážemi, blankytně modrým mořem, tropickými pralesy, skoro dvoutisícovými horami či nekonečnými plantážemi cukrové třtiny. Ale jak to vypadá, když vystoupíte z davu plážových varaderských turistů, seznámíte se s Kubánci blíže a zeptáte se jich, jak se jim daří a s čím se potýkají? Peníze hýbou světem,
Obyčejný život Kubánců Číst více »
I v Pobaltí se na přelomu 17. a 18. stol. projevoval výrazný vliv dvorské kultury Ludvíka XIV. – jak v kulturních ambicích vyšších vrstev, tak v jejich životním stylu a v podobě jejich sídel…
Rundale – lotyšské Versailles Číst více »
Mölltal se svým ledovcem je nejvýše položenou lyžařskou oblastí ve východních Korutanech, 180 km jižně od Salcburku v národním parku Hohe Tauern. V údolí Mölltal jsou kromě ledovce i další lyžařská centra – Ankogel a Heiligenblut. Celkem je včetně ledovce k dispozici na jeden skipas téměř 140 km tratí…
Lyžování na Mölltalském ledovci Číst více »
Mohutná kopule vyzdvižená nad okolní střechy vysokým tamburem a natěsno strážená stejně vysokou štíhlou věží, aneb nezaměnitelný dialog odlišných proporcí, ale také jedinečně situovaný akcent panoramatu pražského historického jádra. Téhle dvojici, která završuje malostranský chrám sv. Mikuláše, vděčí stověžaté město za nemalý díl svého genia loci. Chrám jakožto celek má pak zase velkou zásluhu na tom, že Praha je v celoevropském rámci počítána k místům, kde architektura vrcholného baroka zanechala své nejmonumentálnější a nejpůsobivější realizace…
Chrám sv. Mikuláše na Malé Straně Číst více »
Londýn již dávno není středem „říše, nad kterou slunce nezapadá“. Z vládních budov však dodnes čiší bývalá imperiální sláva. Třída Whitehall, která vedez Trafalgarského náměstí k Parlamentu, se třeba od doby, kdy byl britským premiérem Winston Churchill, příliš nezměnila. Whitehall je vládní ulicí, sídlí tu většina důležitých ministerstev, například obrany, zahraničních věcí, financí a také, v Dover House, ministerstvo pro Skotsko. Jméno této ulice se často používá jako synonymum pro britskou vládu…
Whitehall – centrum moci Číst více »
