Jméno autora:Země světa

I když se zdá, že dnešní svět známe ze všech stran, po líci i po rubu, shora i zdola, zepředu, zezadu, ba i zprostřed, přece se stále najdou místa, o kterých to tak úplně neplatí. Na mapách už bílé plochy nejsou, v našem povědomí ale takové „terrae incognitae“ existují. Málo informací, hodně dohadů, představy, které nemají daleko k „leones“, „dracones“ či ještě horším obludám starověkých kartografů, byť si je pro potřeby 21. století adekvátně zmodernizujeme. K takovým místům patří i ostrov Tchaj-wan…

Poprvé jsem navštívil Tchaj-wan v roce 2009. V té době jsem již nějakou dobu žil v Anglii, kde jsem studoval reklamu a také potkal svou první tchajwanskou přítelkyni. Přiznávám, že v té době jsem o tomto malém ostrově moc nevěděl a ani od něj moc neočekával. Tím méně by mě napadlo, že se tu někdy v budoucnu usadím. Opak však byl pravdou. Tchaj-wan má velmi zvláštně neodolatelnou auru… a už při své první návštěvě jsem se do něj téměř okamžitě zamiloval…

V letech 1683–1885 byl Tainan hlavním městem Tchaj-wanu, ale do jeho historie se významně zapsal už o několik desetiletí dříve. Ona historie zahrnuje nejen rudovlasé barbary a jejich pevnosti, syna císařského piráta Koxingu a spoustu chrámů, ale třeba také vynikající kuchyni, jejíž speciality jsou vyhlášené po celém ostrově. Pokud byste měli na Tchaj-wanu navštívit jediné město, měl by to být právě Tainan…

K nejnavštěvovanějším přírodním oblastem Tchaj-wanu patří Alishan. Pyšní se pěti divy, jimiž jsou východ slunce, moře mraků, západ slunce, lesy a horská železnice…

Žádný návštěvník Tchaj-wanu si nemůže nevšimnout v městech i vesnicích nápadně velkého množství chrámů, zejména taoistických, i když striktní kategorizace tady bývá zrádná – není ničím výjimečným, když se v taoistickém chrámu uctívá rovněž některý příslušník buddhistického panteonu a naopak, když v buddhistickém klášteře náhle narazíte na postavu taoistickou. S tím vším se ještě prolíná konfucianismus, takže vzniká pozoruhodná a barvitá směsice, pro evropské turisty mimořádně atraktivní…

Největší sladkovodní jezero na Tchaj-wanu dostalo jméno podle svého tvaru – z větší, velmi přibližně okrouhlé části připomínající Slunce vybíhá na jihozápadě menší protáhlá část, která ještě přibližněji připomíná srpek Měsíce. Jezero je srdcem stejnojmenné národní scénické oblasti, která se rozkládá kolem něj na ploše asi 90 km2…

Nedílnou součástí cestování po Tchaj-wanu je ochutnávání všemožných specialit místní kuchyně. Od luxusních podniků přes běžné restaurace a lidové vývařovny až po hodování pod širým nebem na nočních trzích – možností je mnoho a jsou stejně pestré jako zdejší jídelníčky…

Na jihozápadě a jihu Tchaj-wanu se rozkládá několik přírodně velmi zajímavých oblastí, z nichž některé patří mezi méně známá místa, která zatím úspěšně unikají masové turistice…

Především na jihu Tchaj-wanu je dodnes velmi živé tradiční lidové náboženství, přepestrá směsice kultů, jež provází „institucionální“ taoismus od samých počátků jeho existence a vstupuje s ním do složitých interakcí, o jejichž povaze a hierarchii religionisté stále diskutují….

Ještě před 300 lety se v těchto místech rozkládaly bažiny a pár vesnic domorodého kmene Ketagalan. Dnes je tu moderní třímilionová metropole Tchaj-pej, od roku 1894 hlavní město celého ostrova, jehož symbol, mrakodrap Taipei 101, zná celý svět…