Mudéjar… Zvláštní slovo, že? Jako mudéjarové se označují muslimové, kteří zůstali žít na území znovu dobytém křesťany během reconquisty. Soužití křesťanské, islámské a rovněž v té době velmi silné židovské kultury na Pyrenejském poloostrově dalo vzniknout jedinečným uměleckým projevům, které jinde v Evropě nenajdete. Jedním z nich je právě mudéjarská architektura…
Mudéjarská architektura v Aragonii Read More »
Někteří turisté si poznání Red Centre neboli Rudého středu nejmenšího kontinentu nejlépe vychutnají v klimatizovaném pokoji superluxusního kempu Longitude 131º v Yaluře na dohled od rudě zbarveného velrybího hřbetu největšího monolitu světa Uluru. Pro skutečné cestovatele, s botami plnými oranžového prachu a propocenou košilí, však vyprahlé srdce Austrálie skýtá i nádherná jezírka, údolí plná palem a další poklady, jež itineráře cestovek většinou opomíjejí…
Utajené poklady Rudého středu Read More »
V biblické knize Genesis se hovoří o údolí řeky Jordán kolem Mrtvého moře jako o „zahradě Hospodinově“. Ztotožnění Betánie Zajordánské s místem, kde byly položeny základy křesťanské víry, kde žil a kázal Jan Křtitel a kde pravděpodobně pokřtil i Ježíše Krista, se považuje za jeden z největších archeologických objevů nejen v rámci Blízkého východu…
Betánie – po stopách Jana Křtitele Read More »
Trať, po které jezdí vlak zvaný El Tren Macho, navazuje na peruánskou Centrální dráhu. Začíná ve stanici Chilca v Huancayu, klikatí se údolím Mantaro do města La Mejorada, stoupá podél řeky Ichu, vede velmi hezkou a rozmanitou andskou krajinou s malými jednoduchými nádražíčky a roztroušenými vesničkami, až po 128 km skončí v padesátitisícovém městě Huancavelica v nadmořské výšce 3676 m. El Macho neboli Chlapák ji zvládne za pět a půl hodiny…
„Hacer el camino“ znamená přeneseně něco jako „život je cesta“. Pokud po ní kráčíme, náš život se utváří. Ale cest je mnoho a různě se kříží. Zvlášť obtížné rozhodování nastane, ocitne-li se člověk na nějaké křižovatce. Platí to i pro poutníky. Příkladem je Astorga, která sice leží na staré Francouzské cestě, ale zároveň jí prochází Vía de la Plata. Tady si poutník opravdu může vybrat, kudy se vydá. V kraji, kterému se říká Maragatería, se kříží nejen dvě hlavní cesty, ale také osudy dávných civilizací…
Astorga – na křižovatce dvou cest Read More »
Líto je mi jí. Sedí tam maličká, křehká a bezbranná, nahá vystavena milionům pohledů, s duší rozkradenou tisícovkami fotoaparátů a mobilů denně. Jako by nestačilo, že se zřekla hlasu a nakonec i života, když tolik toužila po naplnění své lásky. Malá mořská víla…
Malá mořská víla a její pohádkář Read More »
Přes svou nevelkou rozlohu nabízí Washington, D. C. jednu z největších koncentrací pamětihodností v USA. Turisté často nevědí, co dřív – zda se věnovat návštěvám federálních úřadů, prohlížet pečlivě vedené sbírky washingtonských muzeí či strávit nějaký čas v některém z monumentálních památníků. Přesto si téměř každý najde chvíli, aby překročil řeku Potomac, která tvoří jihozápadní hranici Kolumbijského distriktu, a tam – na samém okraji státu Virginie – navštívil hřbitov. Není jen tak ledajaký: tabulka u vstupu praví, že vstupujeme na nejposvátnější půdu Spojených států. Na Arlingtonském národním hřbitově totiž leží zesnulí ve cti a slávě…
Zesnulí ve cti a slávě Read More »
Černá parní lokomotiva se leskne olejem, jako by se chtěla chránit před pálícími slunečními paprsky. Z ventilů střídavě vypouští páru, syčí a funí. Topič zkontroluje tlak a přiloží na rošt plnou lopatu uhlí. Mezi chuchvalci kouře, které stroj chrlí v pravidelných intervalech z komína, se na nablýskané mosazi objevuje číslo 403. Oznamuje, že jde o proslulou lokomotivu „malletku“. Fascinující podívaná nadchne i hlouček školáků pozorně naslouchajících výkladu strojvůdce. Vyptávají se a nejraději by si všechny ty mosazné manometry, páky a ventily osahali. Pak ruka strojvedoucího stlačí tajemnou píšťalu a jako na rozkaz se žáci odeberou ke svému vagonu. Výpravčí zvedá staromódní plácačku, lokomotiva si povzdechne a dá se těžkým staccatem do pohybu…
Romantická parní obluda z Vivarais Read More »
Zatímco hlavní údolí kantonu Ticino, kterým protéká stejnojmenná řeka, představuje i díky dálnici a železnici tu nejrozvinutější a „nejcivilizovanější“ oblast v severní části kantonu, další údolí ležící západně od něj jsou jeho pravým opakem. Úzké silničky, divoká příroda, historické osady s kamennými domy – to je další tvář Ticina, která určitě stojí za prozkoumání…
Na Le Havre se dlouho pohlíželo jako na šedé betonové město. Když ale bylo jeho centrum obnovené po 2. sv. válce zapsáno roku 2005 na seznam Světového dědictví UNESCO, došla jeho průkopnická krása, přímočarost a nezkrotná vznešenost konečně adekvátního ocenění…
Le Havre, poezie v betonu Read More »
Kdo by neslyšel o prehistorických malbách v kantaberské jeskyni Altamira. Byla první z řady, zapsaná na seznam Světového dědictví UNESCO už v roce 1985. V roce 2008 k ní přibylo dalších 17 jeskyní s uměleckými projevy našich dávných předků. Nacházejí se v horách podél celého Biskajského zálivu, nejen v Kantábrii, ale i v Asturii a Baskicku. Španělský spisovatel a filosof Miguel de Unamuno je nazývá žilkami Španělska a Carlos Fuentes poeticky píše, že v těchto jeskyních začalo tlouct srdce Španělska…
Altamira byla první v řadě Read More »
„Když jste v Austrálii, máte málo času a chcete vidět co nejvíce divokých zvířat, jeďte do Malé Austrálie, na Kangaroo Island,“ radili zkušení. My jsme se pracovně ocitli v blízkém Adelaide a měli jen týden. Takže nebylo co řešit. Vyrazíme na Klokaní ostrov, kde prý můžete poznat a potkat všechno, co byste jinak hledali během dlouhých týdnů putování po australském kontinentu…
Austrálie v kostce Read More »
Jordánsko je v posledních letech stále oblíbenějším cílem našich turistů, kteří tam jezdí objevovat historické památky, jedinečnou a pro nás velmi exotickou pouštní přírodu, ale také tamní kulturu a společnost. Jaké jsou?
Jací jsou Jordánci Read More »
V argentinské části Ohňové země, hlavního ostrova stejnojmenného souostroví u jižní špičky jihoamerického kontinentu, je v provozu malá železnička Ferrocarril Austral Fueguino, nazývaná též El Tren del Fin del Mundo neboli „vlak z konce světa“. Neuvěřitelně krásná krajina se zasněženými horami, jezery, vodopády a panenskými lesy na nejjižnějších výběžcích And dělá z výletu tímto vláčkem nezapomenutelný zážitek umocněný nostalgickým kouzlem jízdy s parní lokomotivou…
Železnice z konce světa Read More »
V kraji Bierzo, poslední provincii v oblasti Kastilie a León před vstupem Svatojakubské cesty do Galicie, se rozkládá zvláštní, pro poutníky magická oblast. Charakterizuje ji templářská historie, ale také prudké svahy řeky Sil s terasovitými vinicemi a rezavými homolemi zvanými Las Médulas, kde se v dobách římské Hispánie těžilo zlato. Těmi magickými místy, která poutníka na cestě neminou, jsou Foncebadón, Manjarín a Ponferrada…
Bierzo ve stínu templářského kříže Read More »
Chcete vidět pracovnu krále, salon královny nebo jídelnu, kde Jejich Veličenstva jídávala, tak, jak doopravdy za jejich života vypadaly? Zajímají vás osudy aktuální dánské královské dynastie? Chcete se dozvědět, kdo byli „tchán a tchyně Evropy“? Pak neváhejte a vydejte se do zámku Amalienborg…
Amalienborg – na návštěvě u králů Read More »
„Už tu není Ira Hayes…“ zpíval kdysi Michal Tučný písničku, kterou proslavil především Johnny Cash. Smutný příběh o neslavném konci indiánského válečníka z kmene Pimů je skutečnou událostí, ale písnička neříká nic o tom, že Ira Hayes byl jedním z nejoslavovanějších hrdinů 2. sv. války. Spolu s pěti svými druhy stojí zvěčněn na arlingtonské straně řeky Potomac, přímo naproti hlavnímu městu USA. O sousoší vojáků, vztyčujících vlajku na nejvyšší hoře ostrůvku Iwo Jima, se často hovoří jako o nejpůsobivějším památníku ve Washingtonu. Jeho úkolem však není jen oslavovat těchto šest mužů a jejich čin. Je především připomínkou elitních jednotek, které tvoří důležitou součást amerických ozbrojených sil již více než 240 let…
Velký rozmach horských ozubnicových železnic ve Švýcarsku ve druhé polovině 19. stol. měl odezvu i v sousedních zemích. Z několika takovýchto tratí, jež se začaly budovat v alpském prostoru tehdejšího Rakouska-Uherska, byla nejnáročnějším projektem stavba ozubnicové dráhy z městečka Sankt Wolfgang na Schafberg (1782 m n. m.), tedy na vrchol rozložitého vápencového masivu vyplňujícího území mezi třemi velkými jezery Solné komory – Wolfgangsee, Mondsee a Attersee…
Zubačkou na Schafberg Read More »
Z trojice největších ticinských měst na mě tím nejitalštějším dojmem působí to nejmenší z nich, Locarno, paradoxně i přes to, že v něm žije naopak nejpočetnější německy mluvící menšina (asi 10 % z 16 000 obyvatel). Nevím, zda tak působí genius loci jezera Maggiore, podoba hlavního náměstí Piazza Grande, svatá hora nad městem nebo všechno dohromady, případně něco úplně jiného. A vlastně to není až tak podstatné. Důležité je Locarno navštívit…
Locarno se musí vidět Read More »
Když se slavný francouzský herec Jean Gabin definitivně rozešel s Marlene Dietrichovou, vzpomněl si, že jeho velkým snem byli již od dětství koně a život na venkově. Celé své jmění investoval do statku La Pichonnière v departementu Orne, kde začal chovat skot a závodní koně. Aby byla jeho vášeň kompletní, zřídil poblíž statku také dostihovou dráhu, dnešní Hippodrome Jean-Gabin. Ke konci 50. let minulého století vlastnil stáj s erbem Bouton d’Or a kolem patnácti renomovaných závodních koní…
Orne – hřebčíny, zámky a krajky Read More »
