Nový Berlín, Mekka veletrhů a hudby, malé Benátky. Lipsko si vysloužilo spoustu přezdívek, které naznačují, že se tady rozhodně nebudete nudit. Na své si přijdou milovníci historie a umění i vášniví sportovci. Kdo se nebojí vody a pádla, pohodlně dojede do práce na kánoi. Za výkon se pak může odměnit v jednom ze stylových lokálů, které vznikly v bývalých fabrikách…
Největší objev za posledních patnáct let. Tak loni hodonínští těžaři označili nalezení obrovského ropného ložiska mezi Kyjovem a Brnem. Jde o více než tři miliony barelů ropy a zhruba sto milionů kubíků plynu. Ve srovnání s ložisky v ropných velmocích je ale toto množství pověstnou kapičkou v moři…
Základy dnešního velkoměsta položil car Petr Veliký, který začal v roce 1703 v nehostinných bažinách na břehu řeky Něvy budovat velkolepé sídlo. To pak bylo více než dvě století hlavním městem ruského impéria. Od roku 1918 se tímto titulem pyšní opět Moskva a Petrohrad se musí spokojit s pozicí druhé největší ruské metropole. Počtem a rozmanitostí architektonických památek však hlavní město hravě předčí…
Pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva pro nás představují kraj blízký i vzdálený. Díky staletím kontaktů s Německem, Polskem a také českými zeměmi mají blízko ke středoevropským státům. Ani vzdálenost mezi Českem a pobaltskými zeměmi není velká – z Prahy nebo Brna je to na jih Litvy jen asi tisíc kilometrů. Přesto má trojice států na východě Baltu pro mnohé Čechy také nádech určité tajemnosti. Určitou roli zřejmě hraje také krátká doba jejich existence. Moderní Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou na mapě Evropy jen posledních 100 let, z čehož více než polovinu této doby tvořila období, kdy pobaltské státy nejprve v roce 1940 anektoval Sovětský svaz, poté byly obsazeny nacistickým Německem a nakonec na téměř půlstoletí (1944–1991) opět okupovány Sovětským svazem.
Za vlády prvních lucemburských panovníků, Jana Lucemburského a Karla IV., prošlo České království obdobím rozmachu. Získalo nový územní rozsah zastřešený státoprávním pojmem Koruna království českého, který si v hrubých rysech udrželo po několik následujících století. Z pohledu lucemburských hrabat bylo České království významnou akvizicí s velkým potenciálem. Lucemburský rod usiloval o konsolidaci rozmanitých území a lén pod svou svrchovaností a již delší dobu bylo zjevné, že politicko-geografická situace hrabství neumožňuje významnější expanzi. Široká územní základna a odpovídající fiskální příjem přitom byly nezbytné i pro udržení říšského trůnu, který získal roku 1308 Janův otec, Jindřich VII…
O Bodamském jezeře coby přírodním útvaru se toho u nás z většiny médií moc nedozvíme, nejčastěji jen to, že je druhým plošně největším alpským jezerem, že se rozlévá na hranici tří států, protéká jím veletok Rýn a dále ještě, že za svůj vznik vděčí ledovci. Takhle stručné curriculum vitae si ale jezero nezaslouží, je to neadekvátní jeho velikosti i významu. Více pozornosti by se mu slušelo věnovat třeba už jen kvůli jeho zajímavému a svým způsobem modelovému vývoji…
Via Carolina – s tímto názvem se můžeme setkat na dálnici D5, vedoucí z Prahy na Plzeň a Rozvadov, a odtud jako dálnice A6 po německém území dále do Norimberka. Jde o název moderní, odrážející integrační tendence dnešní Evropy; ani starší označení trasy Praha–Norimberk jako Norimberská cesta není však ani zdaleka středověké, ale je pomocným konstruktem novodobé historiografie…
Také jste někdy někde, ani pořádně nevíte jak, přišli k představě, že německá kuchyně není nijak zvláštní, a bojíte se, že pobyt v Berlíně bude v tomto směru nuda? Zbytečné obavy! Kulinární nabídka Berlína je obrovská, zahrnuje pokrmy skoro z celého světa a ani s klasickou německou kuchyní to není zdaleka tak špatné…
Ovdovělá královna Kunhuta, Záviš z Falkenštejna, Ludwig van Beethoven, Ferenc Liszt, kníže Felix Lichnovský zavražděný ve Frankfurtu nad Mohanem, kompletní osmadvacetisvazková Diderotova encyklopedie, šedesátihektarový přírodně-krajinářský park s Bezručovou vyhlídkou, socha Stojící Evy od Mary Durasové – zdánlivě nesourodý výčet spojuje jeden společný jmenovatel, kterým je zámek v Hradci nad Moravicí…
Jihlava nemá, na rozdíl třeba od Kutné Hory, žádnou významnou památku na dávnou těžbu stříbra. Možná právě proto už na přelomu 18. a 19. století zorganizoval místní kronikář a historik Johann Heinrich Marzy slavnost, aby stříbrná historie města neupadla v zapomnění…
Jordánsko je mladý stát s dlouhou historií a mimořádně rozmanitou kulturní tradicí. I když země zastávala v dějinách regionu spíše pozici okrajového území a nikdy nebyla centrem žádné říše, díky strategické poloze se dostávala do středu zájmu všech impérií. Egypťané, Asyřané, Babyloňané, Chetité, Peršané, Řekové, Římané, křižáci, Mongolové, osmanští Turci, ti všichni a mnozí jiní si jordánské území nárokovali a někteří zde zanechali stopy. Většina lokalit v Jordánsku byla na dlouhá staletí opuštěna a znovu osídlena až v moderní době. Vykopávky odhalily pozůstatky z doby kamenné, bronzové i železné, ruiny římských měst a byzantských kostelů, jedny z nejstarších islámských staveb, křižácké pevnosti a v neposlední řadě místa, o kterých se zmiňuje Bible…
La Trochita neboli Starý patagonský expres patří k nejslavnějším turistickým železnicím na světě. Úzkokolejná trať o rozchodu pouhých 750 mm spojující v délce 402 km města Ingeniero Jacobacci a Esquel v argentinské Patagonii byla vybudována postupně během druhé čtvrtiny 20. stol. Parní lokomotivy i většina dosud používaných vagonů pocházejí z roku 1922, pouze jídelní vůz a několik vozů první třídy jsou z roku 1955. A tak se výlet tímhle vlakem stává zároveň návštěvou pojízdného muzea…
Stokrát můžete číst o přenádherném, pestrém světě pár metrů pod hladinou Tichého oceánu, který právem patří mezi jeden z přírodních divů světa. Dokud si však nevezmete potápěčskou masku, neoprenový oblek a dýchací přístroj a neponoříte se mezi korály kypící životem, pak se z pouhých diváků nikdy nestanete součástí fantastického ekosystému a aspoň na chvíli jedním z obyvatel unikátního podvodního labyrintu…
Budete-li pátrat po železničních rekordech, skončíte skoro pokaždé dřív nebo později ve Švýcarsku. I proto je převážná většina našeho výběru sedmi evropských železničních „nej“ soustředěna právě do této země…
Auguste Rodin o něm řekl, že je největším úkazem mezi sochaři, lepším sochařem než on sám. Ivan Meštrović přesáhl hranice Chorvatska jak svým životem, tak i dílem, a stal se umělcem světovým, dokonce i s nepřehlédnutelnou českou stopou. V samotném Chorvatsku najdeme jeho sochy či reliéfy na různých místech, ale jedním z nejlepších, kde se lze s Meštrovićovou tvorbou seznámit v širokém průřezu, je Split…
Jak je možné, že krajina zničená člověkem je zapsaná na seznamu Světového dědictví UNESCO, a to již od roku 1997? Posuzování, zda tuto kulturní krajinu na seznam zapsat či nikoli, nebylo jednoduché. Proti zápisu se tehdy postavilo Thajsko s tím, že výsledek ničení přírody lidskou činností nemůže na seznamu figurovat. Převážily však názory mluvící ve prospěch zápisu, které aktivně zastávalo třeba Finsko a Německo. A tak ji tu máme: ojedinělou, rozeklanou, bizarní kulturní krajinu Las Médulas vzniklou následkem lidského kořistění na přírodě, dnes působivou, divokou a nádhernou. Může být i jakýmsi mementem…
Proslulí hodináři, čokolatiéři i hoteliéři. Působivý vodotrysk chrlící 500 l jezerní vody za vteřinu, okouzlující jezerní promenáda, floristický majstrštyk v podobě květinových hodin, rozkvetlé zahrady a parky, více než 400 let staré jádro města s úzkými strmými uličkami a rozmanitými stavebními styly, katedrála sv. Petra, kde v 16. stol. kázal Kalvín, kolébka Červeného kříže i Spojených národů, sídlo více než 250 významných mezinárodních organizací, místo prestižních mezinárodních výstav včetně nejslavnějšího autosalonu založeného v roce 1905 a desítek muzeí, rodiště filozofa a spisovatele Jeana-Jacquese Rousseaua. Protestantský Řím, jak se Ženevě přezdívá, je jedním z nejbohatších měst na světě, pulzujícím šarmantním tavícím kotlem národů a národností, odkud za dobrého počasí zahlédnete Mont Blanc, nejvyšší evropský vrchol…
Vínorodé kraje bývají malebné všude na světě, ale jen málokterým se podařilo proniknout na prestižní seznam Světového dědictví UNESCO. Na samotné kráse totiž až tak nezáleží, neboť krása se v tomto případě považuje za přirozený aspekt, nikoli kulturní výjimečnost. Podstatný je historický vývoj kulturní krajiny, uchování a přizpůsobování specifických tradic v procesu kontinuálního vývoje dané lokality, vzájemný vztah lidí a jejich prostředí. Pouhých patnáct oblastí na světě, kde se vyrábí víno, dosud obstálo v náročných kritériích a bylo zapsáno na seznam – mezi nimi i viniční terasy v oblasti Lavaux…
Norská abeceda nezná háčky ani čárky a kromě vypůjčených cizích slov ani písmena c, w, x, z. Na konci norské abecedy však stojí pro nás exotická písmena æ, ø, å. Výběr norských slov podle abecedy může posloužit i jako kurz norských reálií pro začátečníky…
Rumunsko je zemí mnoha tváří, svou polohou, dějinami a charakterem rozkročenou mezi střední Evropou (Sedmihradsko), Balkánem (Valašsko) a východní Evropou (Moldavsko). Obyvatele těchto tří historických regionů, které se definitivně sjednotily až v roce 1918, však po celá staletí spojovalo povědomí společného římského původu a jazyka, který vychází z latiny podobně jako italština či francouzština…
