Estonská kuchyně
S ohledem na geogra ckou polohu a historické vlivy nás asi nepřekvapí, že se estonská gastronomie podobá skandinávské, další inspirační zdroje můžeme najít také v ruské či německé kuchyni…
S ohledem na geogra ckou polohu a historické vlivy nás asi nepřekvapí, že se estonská gastronomie podobá skandinávské, další inspirační zdroje můžeme najít také v ruské či německé kuchyni…
„Díky němu se tato krajina stala libosadem Apollóna a jeho Múz, jež po okolí šíří tak sladké souzvuky, že se zdá být krásným útočištěm rozkoší,“ tak pěla nymfa v holdovací serenatě Nel giorno natalizio. Složil ji v roce 1732 František Antonín Míča k narozeninám hraběte Jana Adama z Questenbergu, v jehož službách působil jako komorník a kapelník. Hrabě byl oním dobrodincem a libou krajinou jeho jaroměřické panství…
V jednom z článků tohoto čísla věnujeme hodně místa sochařské výzdobě svatovítského chrámu. Kromě ní ale musíme připomenout ještě jedno významné dílo Karlovy doby: bronzové sousoší sv. Jiří bojujícího s drakem na třetím nádvoří Pražského hradu…
Tři pahorky, na nich tři „terzi“ neboli městské části, které se dělí do 17 historických „contrade“, čtvrtí, jež mají dodnes své symboly, znaky a vlajky a které dvakrát ročně, v červencia srpnu, soutěží ve slavných dostizích Il Palio na hlavním náměstí Piazza del Campo. Kompletně zachovalé středověké město, o kterém se někdy hovoří jako o jediném (a jedinečném) muzeu italské gotiky pod širým nebem. To je Siena, jež se snad vůbec nezměnila od doby své největší slávy na konci 13. a v první polovině 14. století…
Tři terzi a sedmnáct contrade Číst více »
Sotva se přehoupnete přes most Pinklao a necháte za zády Thonburi, otevře se před vámi doširoka třída připomínající francouzské vzory. Zdání neklame, Ratchadamnoen Avenue se nechala inspirovat pařížským bulvárem Champs-Élysées. Třída, spojující Královský (Velký) palác s novou královskou čtvrtí Dusit, se začala stavět v roce 1899 a práce na ní se přehouply až do nového století, do roku 1903. Původního konceptu se drželi i architekti, kteří se podíleli na rozsáhlých stavebních úpravách odehrávajících se zde mezi lety 1937–1948…
Ratchadamnoen Avenue Číst více »
Výprava asijských turistů poslouchá výklad průvodce. Když zmíní jméno Marka Pola, zbystří pozornost. Vždyť kvůli němu sem vlastně přijeli, zvědaví, odkud pochází muž, který otevřel Evropanům dveře Dálného východu. Korčula si proto Marka Pola hýčká, hledá a předkládá důkazy i hypotézy o tom, že se tady skutečně narodil, byť ruku do ohně by za to sotva kdo dal…
Ostrovní dáma Korčula Číst více »
Jsou města sličná na první pohled, nad jejichž spanilostí se návštěvníkovi zatají dech, ledva do nich vstoupí. Jiná neoplývají prvoplánovou krásou a body do žebříčku turistické interesantnosti získávají odlišnými způsoby. Berlín patří k největším hvězdám té druhé skupiny…
O krásách zjevných a skrytých Číst více »
Ve švýcarské části turistického regionu kolem Bodamského jezera je zdaleka největším městem osmdesátitisícový St. Gallen, centrum stejnojmenného kantonu. Jméno svatého Galla, po česku Havla, nese také klášter uprostřed města, již pětatřicet let zapsaný na seznamu Světového dědictví UNESCO…
Město s bohatým dědictvím Číst více »
Některé turistické cíle není třeba sáhodlouze popisovat, potenciální návštěvníci se do nich nemusejí lákat příslibem neotřelých radovánek, dokonce není nutná ani krátká charakteristika místa. Stačí vyřknout pouze jméno, které je samo sobě tou nejlepší reklamou. A tak teď jedno takové jméno nechme zaznít: Florencie…
Španělé osidlovali Kubu postupně od východu, kde bylo i první hlavní město, Santiago de Cuba. Už první guvernér Diego Velázquez de Cuéllar však založil v severozápadní části ostrova kolem velké uzavřené zátoky, v místech, kde kromě původních Taínů sídlila především mračna komárů, město San Cristóbal de La Habana. Jména se mu dostalo podle náčelníka Habaguanexe…
Havana – zachraňované dědictví Číst více »
O Madeiře se často píše jako o „ostrově věčného jara“, případně „perle Atlantiku“. Hlavní zásluhu na těchto přídomcích má zdejší óra – jak původní „divoká“, tak dovezená ze všech koutů světa. Madeira leží v subtropickém pásmu a má v principu středomořské klima výrazně ovlivňované nadmořskou výškou. V nejnižších polohách na jižní straně se daří i tropickým druhům, o subtropických nemluvě, v nejvyšších partiích vnitrozemí má óra vysokohorský charakter, na suchých lokalitách, jako je poloostrov Ponta de São Lourenço, se objevuje xerotermní vegetace – a takhle můžeme pokračovat dál a dál…
Z Interlakenu ležícího mezi Brienzským a Thunským jezerem se dá vyrazit na lyže každý den do jiného lyžařského střediska oblasti Jungfrau. Všem společná je velehorská kulisa tvořená severní stěnou Eigeru a čtyřtisícovkami věhlasných jmen Schreckhorn, Mönch a Jungfrau…
Královská sjezdová trať Lauberhornabfahrt Číst více »
Jeden z nejpřitažlivějších brazilských států je tak trochu jako mramorovaná bábovka. Černé a bílé těsto se harmonicky prolnulo, přesto nesmísilo, a splynulo v jeden celek. Přitahuje vůní, láká oči, kdo by odolal? Bílé portugalské stopy v podobě kostelů, křivolakých, kočičími hlavami dlážděných uliček a typické koloniální architektury se smísily s černým dědictvím, které se vám představí jako pulsující spirála energie rozdmýchaná uprostřed capoeiristické „potyčky“ v rodě (roda – kruh). Svou odstředivou silou, na pozadí znějících bubnů v ulicích a rituálů Candomblé v terreiros, vás odmrští do vůní i chutí měst a potom dál, až na pláže členitého pobřeží a do kopců…
Při vyslovení jména Sampa, jak říkají São Paulu jeho obyvatelé, Paulistáni neboli Paulistanos, přeběhne většině lidí mráz po zádech. Město se na první pohled dovede zatvářit jako příšera, která nahání hrůzu. S více než 21 miliony obyvatel, které čítá metropolitní oblast Grande São Paulo, jde o jednu z největších městských aglomerací na světě. První setkání s ním připomíná rande naslepo – takto jste si ho vážně nepředstavovali… Co teď, zůstat, nebo jít? Zjišťujete, že z něj nemůžete spustit oči a máte chuť poznávat ho dál. Zdá se, že to bude srdeční záležitost…
Antoni Gaudí byl architektem světového formátu, jehož vrcholným dílem je dodnes nedokončená barcelonská bazilika Sagrada Família. Cesta každého génia má však také svůj počátek, prvotní moment, který nasměruje její další průběh a stane se prvním podpisem na neopakovatelném díle. Tento počátek může být na první pohled zcela skromný. A tak je tomu i v případě velkého katalánského mistra…
Gaudího první plavba Číst více »
Indonésie je zemí s největším počtem muslimů na světě, ale ještě před příchodem islámu zde existovala vyspělá buddhistická a hinduistická království, které po sobě zanechala nesmazatelné stopy. Buddhistický Borobudur a hinduistický komplex Prambanan jsou těmi nejznámějšími, ale na Jávě existují i další svědkové tohoto nesmírně plodného a inspirativního období indonéských dějin…
Borobudur a svatyně střední Jávy Číst více »
Podle dávné legendy založili obě naše země bratři Čech a Lech. Přesto se naši sousedé nejmenují Leši, nýbrž odvozují své jméno od kmene Polanů, těch, kteří kdysi obývali krajinu polí, na rozdíl od Mazovanů či Vislanů žijících převážně v lesích…
Za předchůdce korutanské metropole můžeme považovat tržní osadu ležící u brodu přes řeku Glan, o níž se dochovaly zmínky ze sklonku 12. stol. O jejím jménu se dnes soudí, že původně znamenalo „brod přes Glan“, postupem času však bylo zkomoleno do současného tvaru Klagenfurt. Jelikož osadu neustále ohrožovaly povodně, někdy před polovinou 13. stol. ji korutanský vévoda Bernhard II. Sponheimský nechal přemístit na nedalekou vyvýšeninu a roku 1252 ji povýšil na město. Možná to ale bylo trochu jinak, alespoň podle známé pověsti…
Na skok v Klagenfurtu Číst více »
Rigu o ciálně založil biskup Albert v roce 1201, o 81 let později se stala členem hanzy. Historické centrum lotyšské metropole je od roku 1995 zapsáno na seznamu Světového dědictví UNESCO. Největší město Pobaltí je proto právem pyšné na svou bohatou kosmopolitní historii, hledí ale sebevědomě do budoucnosti a turistům z celého světa má rozhodně co nabídnout…
Riga středověk, secese a dřevěné stavby Číst více »
Jedním z charakteristických projevů barokní zbožnosti v celé střední a jižní Evropě bylo budování loretánských kaplí, u nás spojené v pobělohorské době také s šířením mariánského kultu. Tyto kaple ukazují, jak silná byla tehdy touha navštěvovat posvátná místa…