Na nábřeží říčky Mojky, asi dvacet minut chůze od Ermitáže, stojí jeden z nejkrásnějších paláců v Petrohradu, palác Jusupovových. Většina Čechů ho ale nezná. Netuší nic o jeho dlouhé historii, o bohatých uměleckých sbírkách, ani o tom, že ve sklepě paláce byla na sklonku roku 1916 zavražděna jedna z nejtajemnějších postav ruských dějin – Grigorij Jefimovič Rasputin…
Jusupovský palác klenot s tajemstvím Číst více »
Petrohradem se lze přepravovat po silnicích, po kolejích, po vodě nebo pod povrchem. Nejromantičtější jsou bezpochyby vyjížďky malými motorovými loďkami po řekách a kanálech. Rychlým a zároveň praktickým dopravním prostředkem je proslulé petrohradské metro, kde je však potřeba počítat s davy cestujících…
Jízda městem? Nejkrásnější je povodní hladině Číst více »
Zeptáme-li se běžného obyvatele Petrohradu na jméno umělce, který dal městu základní rysy jeho podoby, patrně odpoví bez váhání: Barfoloměj Rastrelli…
Francesco Bartolomeo Rastrelli Číst více »
Nejcennější poklad někdejší letní rezidence ruských panovníků v Carském selu představuje legendární Jantarová komnata. V podobě věrné kopie vytvořené podle dobových nákresů a fotografií znovu přitahuje návštěvníky od roku 2003. I bez ní by ale bylo Carskoje selo mimořádným souborem pozoruhodných architektonických staveb umně zasazených do nádherné přírody, dokladem nejen vytříbeného vkusu ruských panovníků, ale především ukázkou jejich až okázalé rozmařilosti…
Carské „dolce vita“ Číst více »
Výstavný Michajlovský palác, ukázková stavba ruského klasicismu z let 1819–1825, by si zasloužil mimořádnou pozornost i sám o sobě, ale už více než sto let je spjat také s jednou z největších uměleckých sbírek v Rusku – se slavným Ruským muzeem…
Státní ruské muzeum Číst více »
Je krátce po půlnoci, i když světla je spíše jako v poledne. U břehů Něvy vládne čilý ruch. Davy mladých lidí, kolony aut a desítky loděk, které se zdánlivě chaoticky prohánějí po hladině. Připadá vám, že každý chce být u toho a zažít neopakovatelné spojení dvou petrohradských fenoménů – proslulých „bílých nocí“ a otevírání mostů na Něvě…
Kde končí noc a začíná den… Číst více »
První zmínka o budoucí carské rezidenci nedaleko Petrohradu pochází z roku 1705, kdy jedna z lodí Petra Velikého zakotvila na břehu Finského zálivu nedaleko nevelkého statku Peterhof. Zlaté časy rozkvětu zažilo toto místo po roce 1717, kdy se Petr I. vrátil z návštěvy mladého císaře Ludvíka XV. naprosto okouzlen francouzskými palácovými a parkovými komplexy. Ruský imperátor se nechtěl nechat zahanbit a původně skromnější podobě sídla v Petrodvorcích dal zcela nový velkolepý rozměr. Zcela právem bývá palácový komplex označován jako „ruské Versailles“…
Fontány, parky a vodotrysky Číst více »
Petrohradská Ermitáž je jedním z největších muzeí na světě. Už jen nad základními statistickými údaji se tají dech – přes tři miliony sbírkových položek, téměř 67 000 m2 výstavních ploch. Hlavní muzejní komplex tvoří šest budov v čele s tou největší, slavným Zimním palácem…
Zimní palác a sbírky Ermitáže Číst více »
Za více než tři sta let své existence se Petrohrad stal přehlídkou nejrůznějších stavebních slohů, ale pokaždé, když si ho vybavíme jako onu opěvovanou metropoli na Něvě, zářící pastelovými barvami pod blankytným nebem, bude to především v souvislosti s klasicismem, který dal podobu většině města: od velkolepých paláců až po docela obyčejné činžovní domy…
Severská metropole klasicismu Číst více »
Základy dnešního velkoměsta položil car Petr Veliký, který začal v roce 1703 v nehostinných bažinách na břehu řeky Něvy budovat velkolepé sídlo. To pak bylo více než dvě století hlavním městem ruského impéria. Od roku 1918 se tímto titulem pyšní opět Moskva a Petrohrad se musí spokojit s pozicí druhé největší ruské metropole. Počtem a rozmanitostí architektonických památek však hlavní město hravě předčí…
Petrohrad – výkladní skříň Ruska Číst více »
Pobaltské státy Estonsko, Lotyšsko a Litva pro nás představují kraj blízký i vzdálený. Díky staletím kontaktů s Německem, Polskem a také českými zeměmi mají blízko ke středoevropským státům. Ani vzdálenost mezi Českem a pobaltskými zeměmi není velká – z Prahy nebo Brna je to na jih Litvy jen asi tisíc kilometrů. Přesto má trojice států na východě Baltu pro mnohé Čechy také nádech určité tajemnosti. Určitou roli zřejmě hraje také krátká doba jejich existence. Moderní Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou na mapě Evropy jen posledních 100 let, z čehož více než polovinu této doby tvořila období, kdy pobaltské státy nejprve v roce 1940 anektoval Sovětský svaz, poté byly obsazeny nacistickým Německem a nakonec na téměř půlstoletí (1944–1991) opět okupovány Sovětským svazem.
Věčný boj za nezávislost Číst více »
Za nejvydařenější sochařské dílo švýcarské velehorské přírody bývá obecně považován Matterhorn, neméně fascinující je však i masiv sestávající ze tří výrazných štítů, o nichž se často mluví jako o „svaté trojici“ Bernských Alp. Zatímco Matterhorn je štítem magicky vzletných linií, které nemají obdobu ani v Alpách, ani v jiných evropských horstvech, trio Eiger, Mönch a Jungfrau staví na odiv hlavně majestátní nespoutanost rozmanitě modelovaného světa skal a ledovců. Na rozdíl od Matterhornu tady má běžný návštěvník tu výhodu, že s tímto světem nemusí zůstat jen v pouhém vizuálním kontaktu, ale že do něj může i přímo vstoupit…
Matterhorn, Eiger, Mönch – svatá trojice Bernských Alp Číst více »
Říká se, že dvěma hlavními problémy Barceloňanů v každodenním životě jsou nezaměstnanost a turistika. Nepřetržitý proud návštěvníků, kteří chtějí poznat proslulé město, představuje velkou zátěž. Četná graffiti na exponovaných místech neomaleně vybízejí turisty k odchodu. Přínos turistického ruchu je nepopiratelný, ale hlavní město Katalánska začíná praskat ve švech. Přitom není jediný důvod zůstávat pouze v něm. Provincie stejného jména, která metropoli obklopuje, vás přinejmenším mile překvapí. Svou rozlohou 7728 km² patří k těm menším, počtem obyvatel jí ale patří druhá příčka, hned za Comunidad de Madrid…
Provincie Barcelona Číst více »
Když se v polovině března vracejí čápi z Afriky do svých hnízdišť, jejich desetitisícová hejna, téměř třetina evropské populace, zamíří do Pobaltí. Ze své ptačí perspektivy vyhlížejí lesnatý kraj protkaný stuhami říček a potoků a ozdobený tisíci modrých jezer. Sotva pod sebou uvidí plochou zemědělskou krajinu, která leží v jižních částech Pobaltí, poznají, že jsou zase doma. Někteří zůstanou a další letí dál, přes střední části Lotyšska, kde se zvedají pahorkatiny táhnoucí se až na jih Estonska. Hejna bílých čápů přeletí i tyto nejvyšší pobaltské kopce, kterým v Lotyšsku dominuje vrch Gaziņkalns vysoký 312 m, a rozptýlí se nad svou zaslíbenou zemí, která se zvolna svažuje k břehům Baltského moře…
Krajina znovuzrozená Číst více »
Dne 13. října 2016 proběhla srdci Thajců jako blesk zpráva o skonání toho, jenž byl všemi dlouho milován a ctěn, krále Bhumibola Adulyadeje (v thajské transkripci Phumiphona Adunyadeta). Dožil se požehnaného věku 88 let. Vláda vyhlásila za nejdéle vládnoucího panovníka na světě roční období smutku, které skončilo obřadem královské kremace letos v říjnu. Nešlo jen o nějakou formalitu, nýbrž o upřímné vyjádření lítosti nad ztrátou člověka, kterého Thajci léta obdivovali a vážili si ho. Byl to jejich „král-otec“…
Vzpomínky na královskou rodinu Číst více »
Často se uvádí, že v 70. letech 19. stol. zachvátila Švýcarsko horečka budování ozubnicových horských drah, jenomže tahle metafora trochu kulhá. Ve skutečnosti to s onou horečkou nebylo zdaleka tak horké. Každé stavbě nové horské trati nutně předcházela zdlouhavá jednání s přísnými úřady a obvykle i složité shánění základního kapitálu. Jestliže dnes obdivujeme unikátní technická řešení duchovních otců smělých horských tratí, měli bychom zároveň symbolicky smeknout i před jejich schopnostmi protlačit své vize bariérami administrativy a skepse. Jedním z těch, kteří si to zaslouží, je bez debaty Adolf Guyer-Zeller…
Adolf Guyer-Zeller, vizionář i muž činu Číst více »
Obecně panuje představa, že pobřeží mezi Barcelonou a Tarragonou lemují nekonečné písečné pláže a že se tam dá na rozdíl od divoké Costa Bravy najít jen pár skutečně zajímavých míst. Rozhodně to však neplatí pro pobřeží kraje Garraf asi 50 km od Barcelony…
Pobřežní obrázky z kraje Garraf Číst více »
Indonésie je největším souostrovím světa. Pás více než 13 000 ostrovů, z nichž skoro polovina je neobydlených, se táhne po obou stranách rovníku v délce 5120 km a zasahuje do tří časových pásem…
Největší souostroví světa Číst více »
Se svými 38 miliony obyvatel je Polsko osmou nejlidnatější zemí Evropy, rozlohou 312 679 km² devátou. Na severu má 770 km písečného pobřeží Baltského moře, na jihu nejvyšší hory Sudety a Karpaty, jimiž probíhá státní hranice s Českem a Slovenskem. Mezi mořem a horami se táhnou nížiny s četnými jezery a nízké pahorkatiny…
Polsko – poklid i energie Číst více »
Ne náhodou označil renomovaný světový vydavatel průvodců Lonely Planet hlavní město Estonska za nejlepší místo k návštěvě pro rok 2018 v kategorii Best Value. Tallinn, to je láska na první pohled: koncentrovaná historie, atmosféra dávných časů, severská jednoduchost, zdařilá symbióza starobylého a ultramoderního…
Tallinn – láska na první pohled Číst více »
